NASCAR přilákal na mosteckou premiéru tisíce fanoušků

NASCAR přilákal na mosteckou premiéru tisíce fanoušků

 

Na 20 tisíc fanoušků si nenechalo ujít tuzemskou premiéru evropské série kultovní americké motoristické sportovní události NASCAR, kterou hostil tento víkend mostecký autodrom. Souboje pětilitrových osmiválcových speciálů vyvrcholily v sobotu i v neděli závodem o body do průběžného pořadí letošní sezony. „Podle ohlasů jezdců, týmů, činovníků i diváků se víkend velmi vydařil. Máme z toho velkou radost. Ani přes úmorné horko jsme nezaznamenali žádné mimořádné události. Pokud se s promotérem dohodneme, určitě chceme tyto mimořádně atraktivní závody uspořádat i v příštím roce,“ zhodnotila víkend obchodní a marketingová ředitelka společnosti AUTODROM MOST Jana Svobodová.

 

 

 

Výhodu domácího prostředí měl jediný český zástupce ve startovním poli NASCAR Martin Doubek, který nastupuje v prestižní kategorii ELITE 1 i v gentlemanské ELITE 2. Se svým vystoupením ale příliš spokojený nebyl. Po 12., respektive 6. místu v sobotních závodech, se v neděli po vypadnutí v ELITE 2 divákům odvděčil alespoň nádhernými souboji v závěrečném měření sil v ELITE 1. Odstartoval z 5. místa na roštu, o 4. příčku se se střídavými úspěchy přetahoval s Francouzem Romainem Iannettou. Přílišná snaha však vyvrcholila na konci závodu chvilkovým opuštěním trati, čehož pohotově využil další francouzský jezdec Ulysse Delsaux. Martin tak nakonec projel cílem jako šestý, fanoušci přesto odměnili jeho výkon uznalým aplausem.

„V nedělním závodě ELITE 2 mi odešla převodovka, auto pak jelo jen na první rychlostní stupeň. Musel jsem ho tedy odstavit. Mrzí mě, jak jsem zpackal nadějně rozjetý závod ELITE 1. Moc jsem chtěl na bednu. Soupeře za sebou jsem kontroloval v zrcátkách, vzápětí jsem pozdě zareagoval a přišel o další místo,“ vysvětlil Martin Doubek. Po celý víkend se navíc potýkal s bolavou nohou, kterou si zranil při nehodě v italské Franciacortě. Musel poté podstoupit operaci vykloubeného kolena. „Noha dostala zabrat. Musím se teď dát dohromady, mám na to dvoutýdenní pauzu,“ potvrdil věčně usměvavý pětadvacetiletý závodník.

I nedělní závod ELITE 1 postihla pohroma favoritů. Postupně odstoupili dvojnásobný šampion evropské série NASCAR a do mosteckého víkendu i vedoucí muž průběžného pořadí Alon Day z Izraele i kanadský šampion F1 z roku 1997 a také vítěz závodu 500 mil Indianopolis z roku 1995 Jaques Villeneuve. Ani jeden přitom nedokončil ani sobotní závod. Chuť si tak spravil po sobotním odstoupení kvůli poruše motoru alespoň talentovaný Nizozemec Loris Hezemans, který druhému nedělnímu závodu suverénně kraloval.

NASCAR Whelen Euro Series je jedinou závodní sérii asociace National Association for Stock Car Auto Racing (NASCAR) mimo severoamerický kontinent, kde se po oválech jezdí nepřetržitě už od roku 1948. Konstrukce všech vozů je identická, jsou poháněné motorem Chevrolet V8 o výkonu 450 koní přes čtyřstupňovou manuální převodovku na zadní nápravu. Piloti nemají k dispozici žádné elektronické pomůcky. Jediné, co se liší, je vzhled karoserie. Týmy mají na výběr z modelů Chevrolet SS, Chevrolet Camaro nebo Ford Mustang.

Vedle evropské série NASCAR víkend v Mostě fanouškům nabídl dalších sedm zajímavých sérií, a to zejména závody historických vozů včetně monopostů excelujících v minulém století na věhlasných světových okruzích. Reprezentovaly je FIA Lurani Trophy s formulemi Junior, které vznikly v roce 1958 zásluhou italského hraběte Luraniho, blízkého přítele naší nejslavnější závodnice Elišky Junkové. Dále série HAIGO, v níž se po dráze prohánějí formulové i cestovní vozy bývalého Poháru míru a přátelství socialistických zemí. Historickou techniku zastupovaly také série Triumph & British GT Competition, DMV Formel V a Kampf der Zwerge.

Závodní program doplnila série Drexler Automotive – AFR Pokal vozů F3, F4 a Formule Renault, disponující stejně jako NASCAR současnými speciály. Českou republiku v ní úspěšně reprezentovali mladí jezdci Tom Beckhäuser, Václav Šafář a Tomáš Chabr.

Zejména americké tradiční zábavě a oslavě nádherných naleštěných veteránů a vozů americké provenience byl pak zasvěcen víkendový doprovodný program.

Text a foto:TZ

Mezníky v historii řadových čtyřválcových motorů Honda

Mezníky v historii řadových čtyřválcových motorů Honda

Následující přehled modelů ilustruje dlouhou historii strojů Honda „CB“ s řadovými čtyřválcovými motory, která začala klíčovým modelem CB750 a byla završena představením CB650R ve stylu Neo Sports Café v roce 2019.

Red CB750, Red CB1000R, Red CB650R

 

1968 – Honda CB750

1968 Honda CB750

První „superbike“ na světě. První masově vyráběný sériový motocykl se čtyřválcovým motorem. První masově vyráběný motocykl s elektrickým startérem a kotoučovou brzdou. Představení v Tokiu v roce 1968 – zahájení prodeje v roce 1969.

 

 

 

 

 

1971 – Honda CB500F

1971 Honda CB500 Four

První motocykl Honda s řadovým čtyřválcovým motorem o objemu 500 cm3. Menší a lehčí, přitom v podobném stylu, jako CB750 z roku 1969.

 

 

 

 

 

1972 – Honda CB350F

1972 Honda CB350F 

První řadový čtyřválec o objemu 350 cm3. Známý tím, že se jednalo o oblíbený motocykl pana Hondy.

 

 

 

 

 

 

1975 – Honda CB400F 

1975 Honda CB400F 

První představení šestirychlostní převodovky.

 

 

 

 

 

 

 

1976 – Honda CB750A

1976 Honda CB750A 

Verze Hondamatic. První motocykl Honda s „automatickou“ převodovkou.

 

 

 

 

 

 

1979 – Honda CB900F

První DOHC čtyřválcový motor v modelu CB.

 

 

 

 

 

1981 – Honda CB1100R

1981 Honda CB1100R

Závodní úspěchy díky Ronu Haslamovi a Wayne Gardnerovi.

 

 

 

 

 

 

 

1992 – Honda CB750

1992 Honda CB750

Verze klasického modelu CB750 ze sedmdesátých let v provedení pro devadesátá léta.

 

 

 

 

 

 

 

1996 – Honda Hornet

1996 Honda Hornet

První Hornet. Motocykl určený pouze pro Japonsko, poháněný upraveným motorem z modelu CBR250.

 

 

 

 

 

 

 

1998 – Honda CB1300

1998 Honda CB1300

Představení největšího motoru pro řadu CB, původně pocházejícího z modelu Honda X-4.

 

 

 

 

 

 

1998 CB600F Hornet

Klíčový model střední třídy pro následujících 15 let.

 

 

 

 

 

 

2001 – CB900F

Model poháněný motorem se vstřikováním paliva převzatým z modelu 918 FireBlade z roku 1996.

 

 

 

 

 

2005 – CB1300S

2005 Honda CB1300S

Představení vstřikování paliva a ABS.

 

 

 

 

 

 

2007 – CB750 Special Edition

2007 Honda CB750 Special Edition

Speciální edice určená pouze pro Japonsko.

 

 

 

 

 

 

 

2017 – CB1100EX

Jedna ze dvou dostupných verzí modelu CB1100; druhá verze nesla označení CB1100RS.

 

 

 

 

 

2018 – CB1000R

2018 Honda CB1000R

Vlajková loď řady „Neo Sports Café“, představená na veletrhu EICMA 2017 společně s modely CB300R a CB125R.

 

 

 

 

 

 

2019 – CB650R

2019 Honda CB650R

Čtvrtý člen rodiny Neo Sports Café navazuje na tradici čtyřválcových strojů Honda střední kategorie.

 

 

 

 

 

Text a foto: TZ

Více info o značce: https://www.honda.cz/motorcycles.html

 

Hořkosladké pódium Moto GP – Jakub Kornfeil v Assenu

Hořkosladké pódium

Úspěšný závodní víkend pro našeho závodníka Jakuba Kornfeila je dokonán. Ve Velké ceně Nizozemí předvedl obdivuhodný výkon, za který byl nakonec odměněn pódiovým umístěním. Jenže ve hře bylo mnohem víc.

Jakub Kornfeil startoval do závodu jako sedmý a po startu našel své místo ve vedoucí skupině. Hned ve třetím kole navíc zaznamenal nejrychlejší kolo a bojoval v nejlepší pětici. Ve třetině závodu náš jezdec klesl díky strkanicím na desáté místo, ale pak za to vzal a šel nahoru. Dostal se až na čelo skupiny a po hromadném pádu čtyř soupeřů se ujal vedení. Byl to nádherný pohled na číslo osmdesát čtyři, které navíc otevíralo rozestup před čtyřicet osmičkou Lorenza Dalla Porty. Kubajz měl k dobru asi půl vteřiny a první vítězství v kariéře bylo na dosah. Jenže čtyři kola před koncem přišla penalizace – “Long Lap Penalty”. Jakub tedy musel projet delší částí okruhu, aby si odpykal trest, který mu udělilo vedení závodu. Dvě kola před koncem si tedy jel pro trest. O vedení přišel a Dalla Porta i Arbolino jej předjeli. Netrpělivě jsme tak mohli sledovat, kam se zařadí při návratu do závodní stopy. Díky náskoku to stihl a vrátil se na třetí pozici před druhou skupinou jezdců. Té navíc během posledního okruhu a půl poodjel a získal skvělé třetí místo a důležitých šestnáct bodů do šampionátu. Průběžně jedenáctý Kornfeil bude mít další šanci už za týden. Čeká jej Velká cena Německa na okruhu Sachsenring.

Jakub Kornfeil: „Byl to neskutečně náročný závod. Posledních deset kol jsem hodně bojoval s pneumatikami. Tempo jezdců kolem mě trošku zpomalilo, tak jsem si řekl, že musím ujet, protože si myslím, že v závěru by to bylo hodně složité, abych se Hondám ubránil. Když jsem dostal penaltu, bylo to jasné. Chtěl jsem ujet co nejvíc, aby to bolelo co nejmíň. Když jsem viděl, že byl rozestup největší, vydal jsem se mimo trať si odpykat trest. To bylo, myslím, nejlepší možné řešení. Vyšlo to na třetí místo, ze kterého mám obrovskou radost. Moc díky týmu za skvělou práci během celého víkendu. Všem lidem, co mně pomáhají ať už na trati nebo mimo ni a taky fanouškům za tu úžasnou atmosféru!“

Text a foto: TZ

TEST: Harley – Davidson Street Bob FXDB MY 2013

Harley – Davidson Street Bob FXDB MY 2013

 

„Todlencto si koupim, až mi bude šedesát“. Jo, tak tohle je asi nejčastější věta, kterou uslyšíte od mladého, neklidného a někdy bohužel i lehce retardovaného pilota sportovní motorky. A můžete vsadit krk, že nevychází z osobní zkušenosti – on by se přece na něčem takovém nezahazoval.

Nebudu teď vykládat o tom, že chopper nebo cruiser natrhnou ostatním kategoriím frak, jak spráší na asfaltu superbike a v terénu stačí bez problémů enduru. To je samozřejmě nesmysl. Zrovna tak je ale nesmysl tvrdit, že se jedná o nevýkonné, nepohodlné a technicky nedokonalé stroje, se kterými se můžete ploužit maximálně sedmdesátkou a to ještě ve vzdálenosti do 100 kilometrů od baráku, protože jinak jste zralí na pobyt v lázních. Je to jako vždy celé jen o tom, co pro vás motorka znamená – a choppery jsou především o svobodě, klidu a relaxu. A ať se vám to líbí nebo ne, pramáti všech těchto strojů je značka Harley – Davidson a jednu z jejích letošních novinek, tedy Dyna Street Bob FXDB, jsme měli možnost otestovat.

Street Bob patří do kategorie Bobber, což znamená minimalistický styl stavby. Zlatá éra Bobberů se datuje do padesátých až šedesátých let minulého století a šlo o stroje, ze kterých se očesalo vše nepotřebné, u kterých se zkracovaly blatníky (případně se ten přední odstranil úplně) a které měly sedlo jen pro řidiče – se spolujezdcem se nepočítalo.

Nutno říct, že současný Street Bob jakoby se (alespoň vzhledem) opravdu vynořil z šera dávnověku, nenajdete na něm nic, co by vás iritovalo, žádná nadbytečná cingrlátka, ba dokonce i s chromem se výrobce udržel v rozumné míře. Dojem doby dávno minulé umocňuje navíc i „vločkový“ lak (Hard Candy Custom) a masivní „komiksové“ logo na nádrži, jakoby vytesané s jednoho kusu oceli. Prostě co do vzhledu, těžko se dá Street Bobu něco vytknout a změny, které s letošním rokem přišly, nijak dojem nekazí – jiná jsou zadní světla (stop-turn-tail combo, tedy kdy jsou s koncovými světly sdružené i blinkry), inovací prošly i vzduchový filtr a stupačky a zapalování bylo přemístěno z hlavy řízení na nádrž. Ale protože si tuhle motorku asi nikdo nevystaví v obýváku jako kus nábytku, samozřejmě nás zajímá i technika a hlavně to, jak se chová na silnici.

Máme holé ruce!

Ano, tak přesně si připadáte, když šmátráte po vysokých řidítkách – jako demonstrant, snažící se obměkčit zdivočelou soldatesku. Ape hanger ale k chopperům patří a ty, které jsou nainstalovány na Street Bobu, naštěstí nejsou žádnou zběsilostí, takže si zvyknete rychle.

Street Bob využívá moderní systém ovládání, čili nepotřebujete strkat nikam klíček (tedy pokud jste si předtím motorku nezamkli), stačí mít v kapse chytrou krabičku, otočit „vypínačem od sporáku“ na nádrži, přepnout tlačítko na pravé rukojeti do polohy „Run“ a dalším tlačítkem hned vedle něj nastartovat.  Zní to složitě? To nic není, počkejte, až se dostaneme k blinkrům…ale ne, kecám, nic na tom není a ani na ovládání blinkrů – přestože má každá strana svůj spínač, dostanete se do toho hned a příjemný je, že se blinkry samy po změně směru vypnou.

Na nádrži, krom zmíněného vypínače, najdete taky konzoli s veškerými potřebnými informacemi. Pravda, Street Bob vám toho moc nesdělí, jde přece o Bobber, takže pokud musíte nutně vědět, jaký máte tlak v pneumatikách, kolik že je zrovna hodin v Pekingu nebo kdy má vaše partnerka svátek, poohlédněte se po něčem jiném. Nicméně to základní se dozvíte, navíc dnes HD oplývá i vymožeností ukazatele zařazeného rychlostního stupně (před pár lety naprosto nevídaná věc). Tohle všechno se dozvíte z digitálního panýlku, umístěného v analogovém rychloměru. Kontrolky blinkrů, dálkového světla atd. mají svůj vlastní, miniaturní panel pod hlavním přístrojem, ukazatel stavu paliva najdete na levém víčku nádrže (pravé víčko tak slouží logicky k tankování).

Do sedla se vyhoupne snad úplně každý, je jen 680 mm nad zemí, takže stačí zaklapnout boční stojan, nastartovat a vyjet. Možná vás při manipulaci překvapí hmotnost, přestože Sreet Bob nepůsobí dojmem velikána, váží slušných 290 kg (tedy suchých 290 kg, se všem náplněmi se dostanete přes 300 kg). Ale zopakuju, sedlo je dost nízko na to, abyste došlápli nohama pohodlně na zem, takže žádný záchvat paniky ze ztráty rovnováhy a pád se nekoná, tedy pokud nejste úplný jelita.

Po zmáčknutí startovacího tlačítka proběhne známý rituál, kdy se stroj pod vámi rozechvěje vibracemi. Tohle je věc, která je pro HD typická a díky které i byste se zavázanýma očima poznali, o jakou značku jde. Zrovna tak typická je hlučná převodovka, i když už se přeci jen klapnutí jedničky nepodobá ráně kladivem do bojleru. Na druhou stranu je třeba přiznat, že je převodovka přesná a prostá falešných neutrálů.

HD neuvádí u svých strojů výkon, uveden je pouze kroutící moment a v okamžiku, kdy vezmete za plyn, pochopíte proč. Kdepak, tady není žádný „sametový“ pozvolný tah, motor pod vámi zaburácí a vyšle vás vpřed. Není to samozřejmě o tom, že byste museli kontrolovat plyn z obavy, že si mašinu přehodíte přes hlavu, tohle není žádný let do nebetyčných otáček, tohle je tah a síla hodně naštvanýho nosorožce, u kterýho musíte dávat pozor jen na to, aby mu neproklouzly zadní tlapy. Výkon není až tak důležitý, spíš pružnost motoru, která vám dovolí se řazením příliš nezabývat, na šestý stupeň zvládne i průjezd městem legální rychlostí a hnací agregát vyvedete z míry jen neotesaným prudkým podřazením, kdy se se zakňučením na vteřinu zablokuje zadní kolo (což u obecenstva na chodníku vyvolá lehce infarktový stav). Co se maximálky týká (cca 190 km/hod.), tu zřejmě vyzkoušíte stejně jen jednou, jízdní pozice nedovolí dlouhodobě držet cokoliv nad 150 km/hod. A pokud byste chtěli zkoušet, kam až vyženete otáčky, v 5500 ot/min. vás ukázní omezovač.

Mimochodem, Street Bob je jedním ze dvou posledních „velkých“ modelů HD, které ještě mají motor Twin Cam 96, ostatní stroje už přešly na modernější Twin Cam 103. Tím druhým je Super Glide Custom. Ovšem je možno provést upgrade právě na větší agregát.

Ovšem krom vysokých rychlostí je jízdní pozice překvapivě pohodlná. Jistě, na vyšší řidítka je třeba si chvíli zvykat, taky na to, že v určitých otáčkách se díky vibracím klepou zrcátka, ovšem ani jezdci menší postavy nehmatají zoufale nohama po vepředu umístěných stupačkách.  Dva zadní tlumiče i přední nestavitelná vidle fungují na normální silnici v pohodě, díky optimálně zvolené šířce pneumatik vás nerozhodí ani menší nerovnosti, ovšem přeci jen nedoporučuji třeba zkoušet skákat přes retardéry, je to celkem šlupka. Nojo, nejde přece o enduro…

Ovšem na kvalitním povrchu není Street Bob nijak nejistý, a pokud se odvážete v zatáčkách, limitují vás ze všeho nejdřív stupačky, posléze na pravé straně montex páska na výfuku. Stupny nemají hlásiče náklonu, takže počítejte s tím, že budete muset čas od času kupovat nové… ale zas okolo vás budou všichni uznale mručet, že se s tím nijak nemažete. Vůle náklonu vám nedovolí sjet pneumatiky až ke kraji, nicméně ani jednou se mi nestalo (ani když jsem při průjezdu zatáčkou pilně ubíral materiál stupaček) že by guma klouzla – nemám tedy vůči bezdušovým pneu značky Michelin, speciálně vyvinutým právě pro HD, žádné výhrady. A to ani na mokru.

Ani brzdy nejsou slabou stránkou a svůj podíl na tom má samozřejmě i ABS, které patří mezi volitelné příslušenství (námi testovaný model ABS měl). Přední brzda je tedy trochu vlažnější, ale ten jeden kotouč k zastavení při užití větší síly na páčku stačí a v krizovkách si pomůžete zadní brzdou. Ale jo, já vím, že všude slyšíte, že zadní brzda se používat nemá… jistě, ale dle mého názoru je potřeba využít všechno, co mám po ruce (nebo po noze), pokud se řítím do průšvihu, zvlášť u těžkých motorek. Jen je třeba sešlápnout páku zadní brzdy s citem, má tendenci zablokovat kolo, což by věci neznalého mohlo vyděsit – samozřejmě je řeč o stroji, který nemá ABS .

Rozpitvávat podrobně jízdu na Street Bobu je podobně obtížné, jako chtít popsat třeba Monu Lisu. Jasně, můžete stručně napsat, že jde o obraz „ňáký ženský, která divně kouká“, ale pokud budete chtít být podrobnější, spíš zjistíte, že to vlastně pořádně nejde. Street Bob, a vlastně HD obecně, jsou totiž hlavně o pocitu. Nechci tím říct, že v okamžiku, kdy se pod vámi rozburácí obří véčko, dáte svůj supersport do šrotu, ale pokud nejste zaslepení, budete muset uznat, že – ač je vašemu srdci bližší jiná kategorie motorek – něco na HD je. Něco, co se dá velice těžko definovat – ale právě kvůli tomuhle „něčemu“ si značka drží své místo na slunci a na své modely může být pyšná. A jedním z nich je právě i letošní Street Bob. Ostatně, pokud ho vyzkoušíte, uvidíte sami…

Motor, převodovka

Vzduchem chlazený a vstřikováním krmený vidlicový dvouválec Twin Cam 96 (krom Street Boba už ho má jen Super Glide Custom). Výkon není důležitý (76 koní), důležitější je krouťák 124 Nm, který vás odpálí z místa raketovým zrychlením. Převodovka má 6 stupňů, je samozřejmě o něco hrubší, než jsme zvyklí z japonských strojů, ale nejde o nic znepokojujícího – prostě jeden z charakteristických znaků HD (nepleťte se hrubost s nepřesností). Páčka spojky nevyžaduje nijak velkou sílu, stavitelná ovšem není.

Přístroje

Spínačka byla pro letošní rok umístěna na konzoli na nádrž, na které je i hlavní přístroj – jde o analogový rychloměr s vloženým digitálním panelem, ze kterého se dozvíte údaje o celkově ujetých kilometrech, času a otáčkách. Dál zde najdeme, jaký že máme zrovna zařazený rychlostní stupeň a dvojité počítadlo kilometrů jednotlivých jízd s možností vynulování. Ostatní kontrolky (tedy např. blinkrů, dálkového světla atd.) mají svůj vlastní panel, umístěný pod hlavním přístrojem.

Tlumení, brzdy

Vepředu nestavitelná konvenční vidlice Showa 41 mm, vzadu dva pružinové tlumiče se stavitelným předpětím.  Na běžných silnicích funguje tohle spojení slušně, i když tedy zadní tlumiče by o fous lepší být mohly… pokud se nekontrolujete a vymetete nějakou větší díru, pozor ať si nepřekousnete jazyk. V zatáčkách se ale Street Bob cítí jistě, rám se nijak nevlní.

Brzdy – vepředu 300 mm kotouč a čtyřpístek, vzadu kotouč 292 mm a dvoupístek (ABS za příplatek). Tahle sestava k zastavení bohatě stačí, při brzdění se vidlice nijak diametrálně nepotápí, jen je potřeba počítat s tím, že za páčku musíte vzít trochu větší silou.

 

 

Text: Ivan ,,Scoob“ Bezděk

Foto: Jana Kolací, autor

Vyšlo v Motorbike 9/2013

Soutěž o 2×2 lístky na Highjump – uzavřeno

Soutěž o 2×2 lístky na Highjump

Milovníkům adrenalinových sportů netřeba akci High Jump nijak zvlášť představovat. Pro ostatní zopakujeme, že jde o cliffdivingové závody, neboli o skoky do vody. Ovšem ne ledajaké, skokané se 2. a 3. srpna 2019 v lomu v Hřiměždicích u Příbrami utkají ve skocích z několika výšek. Těmi jsou 12, 16 a 20 metrů a v plánu budou i exhibiční skoky dokonce z výšky téměř 30 metrů. To ale není všechno, součástí akce jsou i hudební vystoupení, například hiphopové formace PSH, která pro svůj koncert připravila speciální set z písní, které za posledních dvacet let nahrála, dále zde vystoupí rapper Smack, ska-reggae formace Fast Food Orchestra a mnoho dalších. A pořád nekončíme – kromě cliffdivingu a hudební produkce je Highjump přehlídkou dalších adrenalinových sportů. K vidění bude exhibice flyboardistů přímo v lomu za účasti nejlepších světových vyznavačů tohoto mladého atraktivního sportu. K dispozici bude také dostatek klidových zón, stolních fotbálků, nafukovací Ninja Faktor areál a mnoho dalšího. Samozřejmě nebude zapomenuto ani na dostatek občerstvení v podobě výběru ze světových kuchyní. Pro návštěvníky bude připraveno stanové městečko se sociálním zařízením.

Tak, nalákali jsme vás? Věříme, že ano. A jestli chcete na tuhle super akci lupeny (vyhrát mohou dva z vás a to dokonce hned po dvou vstupenkách), je třeba zodpovědět naši soutěžní otázku: „O kolikátý ročník Highjump letos půjde?“. Nápovědu vám nedáme, když si dáte trochu práce, určitě to zjistíte sami.

Správnou odpověď nám pošlete do 27.6. 2019 na adresu asistent@motorbike-czech.cz pod předmětem Highjump.  Špatné odpovědi nám ani neposílejte, kdo se v tom má pak přehrabovat…

K tomu, abyste mohli soutěžit, je třeba uvést i své kontaktní údaje včetně telefonu, jinak bychom vás museli vyloučit. A to určitě nechcete, protože chcete co? No přece vyhrát ty lístky!

Držíme palce a těšíme se na odpovědi!

Kdopak vyhrál lupeny na Highjump?

Díky soutěži v červnovém Motorbike jste mohli vyhrát 2×2 lístky na Highjump, tedy na cliffdivingové závody, které se budou konat 2. a 3. srpna 2019 v lomu v Hřiměždicích u Příbrami. Kdo se byl někdy na Highjump podívat, ví, že jde o nejen o skoky do vody, ale i o koncerty atd., prostě vlastně o takový festival. No a právě na letošní ročník téhle akce jste mohli vyhrát lístky – stačilo správně zodpovědět soutěžní otázku „O kolikátý ročník Highjump letos půjde?“ a mít trochu štěstí. A protože jsme velkorysí, nedali jsme do soutěže ani jeden lupen, ani dva, ale rovnou čtyři – teda přesněji řečeno 2×2, aby sebou výherce, teda vlastně dva výherci, mohli vzít toho, kdo si to podle nich zaslouží.

Kdo odpověděl, že se jedná letos o 20. ročník, odpověděl správně. No a kdo konkrétní měl k té správné odpovědi ještě onen potřebný kus štěstí a vyhrál byl Jaroslav Zvoníček ze Štítné nad Vláří a druhým výhercem byla Klára Machů z Uherského Brodu. Výhercům gratulujeme a doufáme, že si akci užijí.

 

Motorbike 6/2019

Motorbike 6/2019

 

116 stran, české testy osmi strojů, od superbiku po čtyřkolku – taková by mohla být stručná charakteristika červnového vydání Motorbike.  Ale není to samozřejmě všechno, jako vždy pro vás máme i slušnou porci sportu, techniky a vůbec všeho, co k motorkám patří.

A co konkrétně si můžete v červnovém Motorbike přečíst? Je toho opravdu hodně! 

Od 6.6.2019  je k mání na stáncích. 

 

 

 

Testy

BMW S1000RR

I když je dosluhující generace stále vrcholným superbikem, rozhodli se u BMW, že je pravý čas na novou zbraň. Zatímco konkurence často používá k dosažení lepších výkonů zvyšování objemu, Němci to vzali poctivě a připravili regulérní superbike, schopný jet (občas) i po běžné silnici. Je ale dokonalý? No…nechte se překvapit.

Ducati Diavel 1260S

Mašina tak mimořádná, jak jen může být. Kus motorky s ohromujícím motorem a přitom skvělou ovladatelností na sebe strhává tolik pozornosti, že na ní budou žárlit i hollywoodské hvězdy. V čem je lepší než předchůdce? A je vůbec lepší?

Honda CBR 500R a CB500F

Tyhle dvě hravé motorky maximálně využívají prostoru, který jim dává kategorie A2, a to díky skvělému motoru. Obě sdílejí stejný technický základ, ale každá je trochu jiná… jiná Honda.

Harley-Davidson Street Glide Special

V době všemožných radikálních inovací je tu kus poctivého železa. Velká, těžká a silná motorka dává ty pravé pocity, které zákazníci HD vyhledávají. Tohle není motorka pro každého a proč tomu tak je vám napoví náš test.

Zontes 310R

Třístovka s hodně ostrým designem je na našem trhu novinkou a rozhodně nebude stát stranou. O tom není pochyb už podle jejího vzhledu, zvlášť v kombinaci se zajímavou cenovkou. A jestli se k tomu přidá i slušná technika, máme se na co těšit. Opravdu?

Fantic Caballero 500 Scrambler

Cenovka pod dvě stě tisíc a motorka, která si na Scramblera nejspíš jen nehraje. Vybrat si přitom můžeme z několika objemových verzí, ale vždy s tvrďáckým retro vzhledem. Jezdí tak drsně, jak vypadá?

Yuki 125i Max

Je tenhle skútr jen cenově dostupná nákupní taška pro přeplněná města, s minimálními provozními náklady? Dokáže nás překvapit a zvládne toho víc? I to jsme prověřili v našem testu.

CF Moto Gladiator X1000 V-Twin EPS

Na „Velkého Gladiatora X1000“ se čekalo dlouho a tak je jasné, že jeho uvedení na trh s sebou přineslo spoustu rozruchu. Kromě zimního testu na pásech, kde se jeho síla předvedla v limitních podmínkách, jsme si neodpustili okusit jeho vlastnosti ještě pěkně v teple. A dobře jsme udělali.

 

Motorbike je nejen o původních, nepřevzatých testech, ale i o mnohém dalším. Vyrazili jsme na výlet za vínem do okolí Znojma, zároveň i pokračujeme v našem seriálu o renovaci a restaurování youngtimerů, máme pro vás například i  fotoreport z Bike Shed Show a samozřejmě sport – od MotoGP přes WSBK, MXGP a speedway až po road racing a domácí závody.

Ale to nakonec vidíte v obsahu, nebudeme se tedy opakovat.  Prostě léto je za pár dní tady, jedeme na plný pecky a budeme rádi, když pojedete s námi!

 

Motorbike 6/ 2019 vychází ve čtvrtek 6.6.2019.

Plná, nijak neomezená verze Motorbike, je k dispozici samozřejmě i v elektronické podobě a to na:

https://www.alza.cz/media/motorbike nebo http://www.floowie.com/cs/

 

Tištěné předplatné je možné objednat přímo zde nebo prostřednictvím e-mailu: send@send.cz. Neuteče vám tak už žádné číslo Motorbike.

 

Více informací na: http://www.motorbike-czech.cz nebo na https://www.facebook.com/motorbike.cz.

Najdete nás i na Instagramu – @motorbikemagazin

TT 2019 PRVNÍ ZÁVOD – Indiracing

TT 2019 PRVNÍ ZÁVOD – Indiracing

 

„Chčije a chčije“ jak by řekl děda na Samotě u lesa.

Přesně tak to vypadá na TT, a proto se hlásíme až teď po týdnu, protože zkrátka nebylo o čem informovat. Z týdenních tréninků se Indi svezl pouze třikrát, a aby toho nebylo málo, ještě nám opět začaly dělat potíže obě motorky. Na sobotu plánované závody byly zrušeny a v pořadí třetí trénink se jel až v neděli. Do toho jsme v Yamaze R6 vyměnili motor, který měl být rozhodně lepší „supersportový“ než ten, co tam byl. Po prvním kole ale bylo jasné, že motor je slabý a po druhém kole, co se Indi vrátil, jsme zjistili, že motorář udělal navíc celkem banální chybu při seskládání a z motorky tekl olej, takže Indi měl zaolejovanou celou pravou nohu. Jeho frustrace v tu chvíli byla opravdu velká, protože na rozdíl od ostatních závodníků musel po dvou kolech odstavit motorku, což se za dané situace s počasím fakt nehodilo, a navíc motor, na který se hodně spoléhal, prostě nefungoval a čekala nás tak další výměna s tím, že už si to pravděpodobně nevyzkouší.

Na pondělí byly naplánované tři závody a mezi nimi i trénink na Lightweightu. Hned v prvním závodě TT Superbike se stala závažná nehoda a závod byl předčasně ukončen a vyhlášen po dvou kolech. Pak se jel závod TT Sidecar a poté trénink na naší Kawasaki ER6. Bohužel už z časů nám bylo jasné, že motorka nefunguje, s čímž jsme trochu v koutku duše počítali, protože už na Manxu vykazovala problémy s nastartováním, a od té doby s ní byly jen potíže. Ale že to bude až tak špatné jsme vyloženě nečekali. Jakmile se Indi po dvou kolech vrátil, bylo na něm vidět hodně velké zklamání.

Michal Indi Dokoupil #23

„Byl jsem naštvanej že to nefunguje, hned jsem poznal že to nejede, ale i tak jsem se snažil vymáčknout maximum. Vím, že tady můžu zajet dobře, a že na to mám jak schopnosti, tak i zkušenosti. Už prostě poznám, kdy mám problém já, že mi to prostě nejde, a kdy je to technikou. Tady jsem se navíc dle slibů od motoráře fakt spoléhal na to, že to bude fungovat a celý se mi to zase rozsypalo jako domeček z karet. Pak už jsem ani nebyl naštvanej tak jako spíš smutnej, že to vůbec musím opět řešit, protože to není poprvé.“

Po tomto tréninku se Indi už chystal na svůj první závod TT Supersport 1. po celkem šesti odjetých tréninkových kolech a to na stockové motorce, na které jel hned první den. Prvních dvacet jezdců má start jistý bez ohledu na jejich čas z kvalifikace, a tak i když měl Indi časy na 16. a 17. místě, startoval až z 34. pozice.

První kolo už bylo dle mezičasů velmi pěkné, ale už ve druhém bylo jasné že výrazně zrychlil, a téměř okamžitě se pohyboval prvně na 28. místě, a pak na 22. místě. Když už se schylovalo k pitstopu prvních jezdců, zničehonic se na cílovce rozsvítila červená světla a jezdce odmávli šachovnicovým praporem. Začalo totiž pršet, a tak byl první supersportový závod také předčasně ukončen po dvou kolech, a Indi projel cílem na 21.místě se ziskem svého dvacátého Merkura s časem 19:06 na kolo.

Michal Indi Dokoupil #23

„Bál jsem se na startu, jak ta motorka pojede, ale hned jsem cítil, jak jde motorka za plynem, a tak jsem se snažil co nejdřív dojet jezdce před sebou, což je po startu vždycky můj cíl. Když už jsem ho měl na dohled, tak se mi dařilo zrychlovat a stahovat, a ve School house corner jsem ho i předjel, což byl další impuls zrychlit. V horách už jsem dojížděl dalšího, a tak mi bylo jasné, že jsem na tom asi celkem dobře. Ve druhém kole jsem ale v Kirk Michael najednou měl plexi plné kapek a protože maršálové nic neukazovali, myslel jsem si, že mi vybouchl chladič, ale pak jsem koukl na teplotu a uvědomil jsem si že prší. Přesto jsem jel pořád v tempu a když jsem dojížděl k cíli, už jsem viděl červená světla. I když mi blesklo hlavou, že to mohla být nehoda, nakonec jsem si řekl, že to bude počasí a jakmile mě odmávli praporem, nebyl jsem si jistý jestli je to definitivní konec a až v depu se dozvěděl že jo. Trochu mě mrzelo, že se to nedojelo celý, protože jsem si věřil na výsledek rozhodně do první dvacky, ale i tak jsem rád, jak to nakonec po těch všech problémech dopadlo.“

Za náš tým také gratulujeme Miro Laki Slobodovi za zisk prvého Merkura pro Slovensko za 34.místo!

Teď se už jen budeme modlit za počasí a za motorky, abychom odjeli a dojeli i zbylé dva závody TT Supersport 2. a TT Lightweight!

 

Text a foto: TZ

ACCR Czech Talent Team – Willi Race po Imole

ACCR Czech Talent Team – Willi Race po Imole

Český ACCR Czech Talent Team – Willi Race má za sebou další závodní podnik mistrovství světa Superbiků ve třídě Supersport 300. O uplynulém víkendu se jelo v italské Imole, ale nedělní závod ovlivnila nepřízeň počasí.

Mistrovství světa Superbiků druhý květnový víkend zavítalo na okruh Imola v Itálii, kde se jelo páté kolo letošní sezóny a pro třídu Supersport 300 šlo o třetí závodní podnik. Průběh víkendu byl v podání českého týmu pozitivní, kdy Oliver König i Vojtěch Schwarz podávali stále lepší výkony i přes to, že technicky náročnou trať viděli poprvé. Oliver si v sobotním závodě Last Chance vybojoval postup do nedělního závodu. Jeho týmový kolega také bojoval o postupovou pozici, ale po kolizi s jiným jezdcem pro něj závod skončil. Nakonec si ale ani Oliver nezazávodil, protože byl nedělní závod zrušen kvůli velkému množství vody na trati.

Oliver König

„Ještě před závodním víkendem jsem měl od středy zdravotní problém, protože se mi vrátila angína. S tou jsem závodil při MMČR na Slovakiaringu a bohužel i v Imole. Kvůli tomu jsem ani nevěděl, jestli budu schopen jezdit. Naštěstí mě v medical cntre díky práškům uvedli do stavu, že jsem mohl jet. Pátek probíhal skvěle, byl to asi nejlepší pátek za tuto sezónu. Sobota začala také dobře, ale bohužel jsem v kvalifikaci udělal chybu a to pro mě znamenalo, že jsem se přímo nedostal do hlavního závodu. Kvůli tomu jsem musel nastoupit do závodu Last Chance. Ten jsem naštěstí díky své hlavě zvládl dojet na druhém místě a to znamenalo jediné – postup do nedělního závodu. Neděle začala také dobře, protože jsem v ranním Warm Upu skončil šestý! Bohužel poté byl závod zrušen kvůli počasí. Moc děkuji všem, co mi pomáhají a podporují mě a také celému týmu.“

Vojtěch Schwarz

„Páteční tréninky probíhaly celkem pěkně a byl to určitě lepší vstup do víkendu, než v předchozích závodech. Mě velice pomohlo, že jsme měli již od prvního volného tréninku dobré nastavení podvozku, které jsme během víkendu měnili minimálně. V každém tréninku jsme zaznamenali progres a nejlepší byla kvalifikace. Ta byla také dobře strategicky naplánovaná s jednou zastávkou v boxu. Podařilo se mi jet s rychlou skupinou, kde byl Scott Deroue a další. Do hlavního závodu se mi nakonec nepodařilo kvalifikovat, tak jsem nastoupil do závodu Last Chance. Osmé místo na roštu byla dobrá výchozí pozice. Stačilo dojet šestý a tím pádem byl postup na dosah. Start se mi podařil, ale během prvních zatáček jsem se propadl na 12. místo, ale hned ve druhém sektoru jsem se dostal na 10. pozici. Do šikany Variante Alta došlo na brzdách ke kontaktu s jiným jezdcem a výsledkem byl pád. Tam to pro mě skončilo. V Imole jsem nikdy nebyl a musím říct, že je to pro mě momentálně jedna z nejlepších tratí. Nachází se ve velice pěkném prostředí a všude kolem je skvělá atmosféra. Už ve čtvrtek mě překvapilo, jaká spousta lidí přišla do depa. Za mě je to velice krásný okruh se skvělými fanoušky. Chci poděkovat týmu, sponzorům a všem, kteří nás podporují.“

Jakub Smrž – manažer týmu

“Víkend začal moc dobře, když kluci oproti minulým závodům jeli v pátek velice dobře a to byli v Imole poprvé. V sobotu pokračovali v dobrém tempu, Vojta zajel slušnou kvalifikaci a Oliver měl naopak smůlu ve velké skupině, když nezajel žádné ideální kolo, ale vše napravil v Last Chance Race a chytře si dojel pro 2. místo. Vojta bohužel doplatil na kolizi a po pádu odstoupil. Ve Warm Upu na osychající trati předvedl Oliver skvělý výkon a 6. místo bylo znamením, že nás čeká zajímavý závod, ale kvůli počasí byl závod zrušen. Mrzí mě to, ale s počasím nic neuděláme. Každopádně jsem rád, že jsme zase o něco polepšili motorku a kluci vylepšili svou slabou stránku z minulých závodů, což byly pomalé páteční tréninky.”

Příští závody WorldSBK se jedou ve španělském Jerezu v termínu od 7. do 9. června 2019.

Text a foto: TZ

Soutěž o přilbu Caberg Jackal Sniper – uzavřeno

Soutěž o přilbu Caberg Jackal Sniper

Ani tentokrát nebudeme troškařit a cena bude stát opravdu za to – jde o přilbu Caberg Jackal Sniper  v provedení black/anthra/yellou fluo, kterou nám pro vás poskytla společnost Bikerscrown (uctivě děkujeme). Abyste věděli, co můžete vyhrát, zde je telegrafická charakteristika této přilby: skořepina je z polykarbonátu, vyrábějí se dvě velikosti skořepiny pro vyšší komfort (malá skořepina pro velikosti XS-S-M, velká skořepina pro velikosti L-XL-XXL), přilba má dvojité plexi (široké vnější čiré plexi s přípravou pro Pinlock a s úpravou proti poškrábání + kouřovou sluneční clonu s úpravou proti poškrábání). Vnější plexi má systém rychlého odepnutí, páčka sluneční clony je na straně helmy pro snadné ovládání. Co dál? Kompletně vyjímatelná a pratelná výstelka z hypoalergenní a prodyšné látky, odnímatelný bradový a nosní deflektor, zapínání na mikrometrickou přezku, aerodynamický tvar, testovaný ve větrném tunelu. Ventilace na bradě a vrchní části helmy umožňuje proudění čerstvého vzduchu přes vzduchové kanálky uvnitř helmy a vytlačuje teplý vzduch z helmy ven přes zadní otvory ventilace. Hmotnost: 1450 +/- 50g (malá skořepina), 1500 +/- 50g (velká skořepina), ECE homologace 22.05, cena 4490,-Kč.

Uff, to bychom měli a teď následuje ne kontrolní, ale soutěžní otázka. Jestli chcete letos Snajpra Šakala vozit právě vy, je třeba nám odpovědět:

„Kolik přileb Caberg Jackal má Bikers Crown v nabídce?“

Vědět to určitě nebudete a nápovědu vám nedáme, takže zkuste mrknout na www.bikerscrown.cz, třeba to tam najdete.

Odpověď nám pošlete do 29.5.2019 na adresu asistent@motorbike-czech.cz pod předmětem Jackal a pokud odpovíte správně a budete mít štěstí, můžete vyhrát právě vy. Jako vždy připomínáme, abyste nezapomněli uvést své kontaktní údaje včetně telefonu, protože jinak vás nemůžeme mezi soutěžící zařadit. Což by byla škoda. Vaše.

Držíme palce!

Kdo ulovil Šakala?

Samozřejmě nemluvíme o psovité šelmě, ale o přilbě Caberg Jackal Sniper, kterou jste díky naší soutěži a společnosti Bikerscrown mohli vyhrát. K tomu, abyste se stali šťastným majitelem této přilbice, stačilo málo – mít štěstí. Teda vlastně nejen to, bylo třeba správně zodpovědět soutěžní otázku, která zněla: „Kolik přileb Caberg Jackal má Bikers Crown v nabídce?“.

Nápovědu jsme nedávali, protože víme, že jste bystří a že vám došlo, kde správnou odpověď hledat. A nezklamali jste, odpovědí nám přišlo dost a dost. A téměř všechny správné, čili že Bikers Crown má v nabídce 4 tyto helmy. Ovšem přilba byla jen jedna a tak mohl vyhrát jen jeden z vás.

Výherci Petru Duškovi z Chlumce nad Cidlinou gratulujeme a ať mu Šakal dělá jen radost!

Soutěž o lístky na Anlas Czech Republic FIM Speedway grand prix – uzavřeno!

Soutěž o luxusní lístky na Anlas Czech Republic FIM Speedway grand prix

 

Pomalu se nám blíží jedna z velkých událostí roku, alespoň co se týká motosportu. Jo, správně, řeč je o závodu seriálu  Speedway grand prix, který se pojede v sobotu 15. 6. 2019 od 18:45 na pražském stadionu Markéta. Kdo se o speedway zajímá, ví, o co jde, kdo ne, má jedinečnou příležitost to zjistit a rovnou na Mistrovství světa! Věřte, že je to fakt zážitek a vy, pokud tedy budete soutěžit a vyhrajete, to celé uvidíte z hlavní tribuny. A navíc ne sami, protože vyhrát můžete dva lístky, takže sebou můžete vzít přítelkyni nebo manželku, bráchu nebo ségru, mámu nebo tátu, pejska nebo kočičku…no to ne, posledně jmenované nechte raději doma.

 

K tomu, abyste tyhle luxusní lístky (jeden stojí 2 350,-Kč!) vyhráli, je třeba zodpovědět správně soutěžní otázku:

“Kolik českých jezdců v předchozích 22. ročnících pražského závodu Speedway Grand Prix se umístilo do top 8?“

No, není to jednoduché, ale taky se hraje o velmi slušnou cenu, že. Tak, ale abyste neřekli, napovíme, že my bychom odpověď hledali na stránkách www.speedway-prague.cz. Třeba v takové sekci Czech GP – historické výsledky by to možná mohlo být… ale dost, končíme s nápovědou.

Správnou odpověď nám pošlete do 26.5.2019 na adresu asistent@motorbike-czech.cz pod předmětem SGP a pak už si jen držte sami sobě palce, ať máte největší kus štěstí ze všech soutěžících. No a tradičně nezapomeňte připojit k odpovědi vaše kontaktní údaje včetně telefonu, protože jinak co? Protože jinak vás nemůžeme do soutěže zařadit a vybudete moct fandit závodníkům leda tak za plotem, ale ne z hlavní tribuny.

 

 

Tak kdopak vyhrál lupeny?

V minulém čísle jsme zveřejnili soutěž o luxusní lístky na Anlas Czech Republic FIM Speedway grand prix, která se uskuteční v sobotu 15. 6. 2019 od 18:45 na pražském stadionu Markéta. K tomu, abyste mohli fandit svým oblíbeným závodníkům při téhle akci právě vy, stačilo, krom nezbytného štěstí, zodpovědět správně soutěžní otázku “ Kolik českých jezdců v předchozích 22. ročnících pražského závodu Speedway Grand Prix se umístilo do top 8?“. Nápovědu jsme vám nedali, jen jsme vás trochu postrčili – a zřejmě dobrým směrem, protože správných odpovědí nám zatím přišla spousta. I když je docela možné, že to mnozí z vás věděli, nakonec o speedway píšeme v Motorbike naprosto pravidelně. No a jaká že je ta správná odpověď? To se ještě nechte překvapit. Protože kdo čte pozorně, tak ví, že můžete odpovědi posílat stále a to do 26.5.2019 :) tak hodně štěstí!

 

Konečně tu máme výherce, který se může těšit na dva lupeny na pražský závod SGP 15.6.2019. Štěstí se tentokrát usmálo na Josefa Šatného z Brodku u Prostějova. Gratulujeme!