Jakub Kornfeil ukončil kariéru

Všechno jednou končí a něco začíná

Popravdě řečeno tak ani vlastně nevím kde začít. Víte to stejně vy, jako to vím i já, že všechny začátky jsou těžké. Mnohem těžší však můžou být mnohdy i konce a učinit rozhodnutí před kterým občas stojí život každého, nechci říct kariéristy, spíše někoho, kdo chce v životě dosáhnout svého vytouženého cíle, bývá tím rozhodnutím nejtěžším.

Na konci loňské sezóny ve Valencii jsem si byl plně vědom toho, že mám za sebou poslední závod roku 2019, a ani ve snu by mne nenapadlo, že se bude jednat o můj poslední závod kariéry v šampionátu MotoGP.!

Tímto vám tedy dnešním dnem všem oznamuji, a to nejen všem v naší malé krásné zemi, ale celé světové motocyklové rodině, že Jakub Kornfeil končí na poli profesionálního motocyklového závodníka. Sport, který jsem miloval a který mne naplňoval a kvůli kterému jsem byl ochotný každý daný závodní víkend riskovat, možná se dá říct, že i nasazovat život, mne v poslední době i ubíjel. Nechci tím říct, že bych na něj zanevřel zcela, protože mám rád všechny jeho různé podoby, takže i nadále si budu dělat to, co mne osobně vnitřně naplňuje a pokud to můžu říct, tak mám pro to cit a snad i talent. Jedná se o to vnitřní já, kvůli němuž jsem se „narodil“ a kvůli čemu byl Jakub Kornfeil, Jakubem Kornfeilem motocyklovým závodníkem. Chtěl bych říct, že mám stále platnou smlouvu s týmem, nicméně po komunikaci se všemi sponzory, na kterých moje kariéra stála, jsem byl nucen učinit tohle velmi zásadní životní rozhodnutí.

Do budoucnosti nikdo z nás nevidí a v dnešní době je třeba jednat obzvláště rychle. V práci či byznysu máte mnohdy na rozhodování minuty, hodiny, dny, někdy i týdny, v mém sportu jsem se musel rozhodovat v tisícinách vteřiny. I proto věřím, že tohle mé rozhodnutí, na jehož rozvážení jsem měl opravdu dostatek času, je s ohledem na všechny fakta, to jediné správné.

Říká se, že muž má ve svém životě postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Nejedná se o klišé, král Šalamoun má pravdu, neb každý život má své etapy tak nějak dány. A já si myslím, že jsem dospěl do fáze, kdy by bylo potřeba s tím začít něco dělat. Jsem osoba, která neodkládá věci na zítra. Jestliže jsem stál před rozhodnutím jít do toho s budgetem, který mám na sezónu nachystaný anebo jsem měl věřit, doufat a navíc žít v nejistotě, že se dokážu probojovat až třeba k závodu v italském Mugellu, tak mi věřte, že to za to nestálo. Určitě mi pak snad i po letech mého závodění uvěříte skutečnost, že profesionální sportovec ke svému profi výkonu potřebuje mít čistou hlavu a klid na duši. A ten je potřeba si zachovávat po celý náš život.

Tímto bych rád i v samé podstatě vyjádřil obrovský dík všem svým skvělým sponzorům, letitým partnerům, báječným kamarádům, hromadě známých, ale také neustále podporujícím fanouškům, ti všichni mne celou dobu formovali a snažili se ze mne sportovce, udělat sportovce úspěšného. Bez vaší pomoci bych na žádnou z dosažených met nedosáhl a dnes bych zároveň nebyl tam, kde jsem!

Vážím si té nepopsatelné podpory a já sám pro sebe se cítím jako vítěz, byť jsem závod mistrovství světa silničních motocyklů nevyhrál. Vždy jsem se snažil odevzdávat své maximum jak na trati, tak i mimo ní, bylo to mé vnitřní životní poselství. Pokud se tedy ptáte, jaké jsou mé nynější cíle a plány do budoucna, tak bych na to rád odpověděl každému mediálnímu subjektu či osobě osobně nebo napřímo pokud to bude možné.

Můj největší dík a možná i velký obdiv patří celé mé rodině, která mi vytvořila zázemí proto, abych mohl jít cestou motocyklového závodníka, tátovi který tomu obětoval všechno a taky mojí mámě, bez níž bych nejen nebyl, ale zároveň bych vám těch několik let nemohl přinášet radost, zvedat v žilách váš adrenalin a držet vás v napětí jak na tribunách, tak i u televizních obrazovek.

Obrovské a slovy nepopsatelné díky patří firmě RedoX, která za mnou vždy stála a i to jak v tom zlém, tak i dobrém. Vždy se snažila najít způsob jak mne nejen co nejlépe podpořit, ale zároveň i posunout někam ještě dále a bez jejich finanční podpory bych nedosáhl na spoustu svých respektive i jejich úspěchů. Své prostředky mohli věnovat klidně do něčeho jiného, třeba nechat vystavět ulici plnou rodinných domů a před každý dům pak postavit nový automobil, ale oni je investovali do mě a já věřím, že jsem jim to aspoň částečně dokázal vrátit.

Těžko se to píše, ale lidé z branže mé možná drobně zmatené slova pochopí. Touhle oficiální tiskovou zprávou, kterou píši sám jakož KU84JZ, vám nechci říct, abyste smutnili, či snad litovali „promarněných šancí“, chci a přeji si, abyste se smáli tak, jako když jsem kráčel vzhůru ke svým vysněným metám. Já odcházím se svým vnitřním pocitem cti, hrdosti a pocitu vnitřní neporaženosti.

Text a foto: TZ

Zlatá řídítka pro nejlepší motocyklové závodníky

Zlatá řídítka pro nejlepší motocyklové závodníky se rozdají již počtrnácté. Předávání ozdobí italská závodnická legenda Giacomo Agostini.

Ručně vyrobenou trofej v podobě motocyklového jezdce si již počtrnácté z pódia odnese nejlepší český motocyklový závodník. Stane se tak 6. února v pražském prostoru Cubex na galavečeru Zlatý volant. O vítězi rozhodne i tentokrát ze dvou třetin odborná porota složená z novinářů a z jedné třetiny široká veřejnost. Čestnou trofej Zlatých řídítek za celoživotní přínos motorsportu si z rodné Itálie do Prahy přijede převzít žijící legenda a patnáctinásobný mistr světa silničních motocyklů Giacomo Agostini.

Dnes již sedmasedmdesátiletý rodák z italské Brescie dosáhl svých největších úspěchů mezi lety 1966-1975, kdy se mu podařilo získat celkem 15x titul mistra světa silničních motocyklů. Z toho 8 titulů v královské kategorii do 500ccm a zbylých 7 pak na třistapadesátce. Za svou kariéru vyhrál na 122 velkých cen. Tyto výsledky z něj dělají historicky nejúspěšnějšího účastníka mistrovství světa silničních motocyklů. Po pěti vítězstvích v každé z kategorií 350ccm a 500ccm si Agostini odvezl ze slavných závodů Isle of Man TT. Na ostrově Man pak přestal závodit po smrti kolegy Gilberta Parlottiho v roce 1972. Většiny vítězství Agostini dosáhl na italských strojích z dílny MV Augusta. V roce 1974 přesedlal na Yamahu, na které se mu podařilo získat dva mistrovské tituly. Svou aktivní motocyklovou závodnickou kariéru ukončil v roce 1977. Na konci sedmdesátých let závodil také ve formulích. Za dvě sezóny v sérii British Formula One v letech 1979 a 1980 celkem sedmkrát stanul na stupních vítězů. Řadí se tak mezi nepočetnou skupinu závodníků, kteří zvládli být úspěšní ve dvou poměrně rozdílných závodních disciplínách. V 80. letech se vrátil k motorkám, působil jako manažer stáje Yamaha. Pod jeho vedením pak získal tři tituly mistra světa také jeho svěřenec Eddie Lawson. Od roku 2003 je rovněž držitelem Řádu zásluh o italskou republiku.

Vítěze za rok 2019 určí porota v tandemu s fanoušky

Loňský ročník Zlatého volantu premiérově představil koncept hlasování, ve kterém o vítězích rozhoduje odborná novinářská porota dvěma třetinami váhy hlasu. S výsledkem může zamíchat zbývající třetina váhy hlasu, která je výsledkem hlasování fanoušků na webových stránkách Zlatého volantu. „Hlasování pro veřejnost na webu poběží od 1. prosince do poloviny ledna. Loňská premiéra se osvědčila, protože napříč kategoriemi se do hlasování zapojilo na 20 000 fanoušků motorsportu. Pozitivním zjištěním bylo, že hlasování fanoušků se téměř shodovalo s verdiktem poroty. Přesto to v několika kategoriích s pořadím mírně zamíchalo. Věříme, že letošní zapojení fanoušků bude v tomto ročníku ještě větší,“ uvedla zástupkyně pořadatele ankety Jana Svobodová z agentury Pozitif.

V pořadí již třetí trofej Zlatých řídítek si v předchozím ročníku odnesl Jakub Kornfeil, který od roku 2009 závodí v seriálech mistrovství světa silničních motocyklů ve třídě Moto3. O rok dříve zvítězil plochodrážník Václav Milík. „Těší nás, že přestože jsou všechny druhy motocyklového závodění sdružené do jednoho ocenění, nevyhrávají pouze závodníci jedné kategorie. V předchozích ročnících vyhrál také FMX závodník Libor Podmol nebo motokrosař Martin Michek,“ hodnotí Jana Svobodová.

Motorky mohou ovládnout také další kategorie

Další ryze motorkářskou kategorií je ocenění Sportovní motorka roku. O vítězi v tomto případě rozhodne na internetu široká veřejnost. Hlasování, kde každá IP adresa smí hlasovat pouze jednou, bude přístupné od 1. prosince do poloviny ledna, stejně jako u ostatních kategorií. V předchozím ročníku získal cenu stroj BMW R1250 RT. V tomto ročníku zaujímá bavorský výrobce hned tři z 21 nominovaných pozic. Zda obhájí loňské vítězství však záleží ryze na hlasujících fanoušcích.

Motocyklová tématika však může ovládnout také další dvě kategorie. Tou první je Motoristická událost roku, kde rovněž rozhodují pouze fanoušci na internetu. „Zda loňského vítěze Barum Czech Rally Zlín nahradí některý z motocyklových podniků záleží pouze na fanoušcích,“ doplnila Jana Svobodová. Druhou kategorií je fotografická soutěž Zlaté oko, kam profesionální i amatérští fotografové každoročně pošlou stovky svých nejlepších motoristicky laděných fotografií. Nyní se uskuteční její 15. ročník. Pět z předchozích ročníků vyhrály snímky s motocyklovou tématikou.

Veškeré informace o anketě a také o vstupenkách na galavečer, kterého se kromě Giacoma Agostiniho zúčastní také stále aktivní pilot F1 Romain Grosjean, jsou k dispozici na webu www.zlatyvolant.cz.

Text a foto: TZ

Dobrý víkend se špatným koncem

Pátek byl průměrný, sobota skvělá a v neděli přišlo velké zklamání. Takový byl víkend Velké ceny Aragonie pro českého zástupce v Moto3 Jakuba Kornfeila.

Jakub se konečně dočkal, zaznamenal nejlepší kvalifikaci v sezóně, když se kvalifikoval jako čtvrtý nejrychlejší. Start z kraje druhé řady mu dával do závodu velké sebevědomí.  Po startu se sice na čas chytil vedoucích závodníků, ale jejich tempo nedokázal akceptovat. Ogura s Lopezem našemu borci ujeli a krátce na to jej předjela také skupina vedená Tonym Arbolinem. Kornfeil se bohužel propadal ještě dále a na žádný z ataků soupeřů se mu nedařilo úspěšně odpovídat. To bohužel platilo také v posledním kole. Čtyřčlenná skupinka, kde spolu bojovali Tatay, Sasaki a Vietti, nakonec na trápícího se Kornfeila našla také recept a odsunula ho tak na definitivní patnáctou příčku, která znamená zisk jediného mistrovského bodu. Šanci na reparát dostane Jakub Kornfeil 6. října v Thajsku, kde vypukne zámořské turné čtyř závodů.

Jakub Kornfeil: „V neděli ráno jsme vyměnili motor a byli jsme si jistí, že máme dobře nastavenou také převodovku. Vše bylo připravené a očekávání tomu odpovídala. Neměl jsem úplně špatný start. Canet udával tempo od začátku a já byl přesvědčený o tom, že na Oguru s Lopezem budu mít. Ale opak byl pravdou. Nevymyslel jsem vůbec nic a postupem závodu jsem se za nimi nebyl schopný ani udržet ve slip streamech na rovince. Tam si vytvořili dostatečný náskok na to, abych nebyl schopný zaúčit v zatáčkách. Abych byl upřímný, dneska jsem si nepřipadal jako závodník. Nebylo to závodění, ale couvání startovním polem. I když první dva dny víkendu dopadly dobře a sobota dokonce velmi dobře, závod byla jedna velká pohroma.“
Text a foto: TZ

Už to není “tajemství”

Je to přeci již jen pár dnů co se kuloáry motocyklového sportu nesla zpráva o tom, že Jakub Kornfeil již má podepsanou smlouvu na příští rok. Svým způsobem to je však oficiální pravda až nyní, neboť český závodník ctil přání svého nového zaměstnavatele týmu RBA Skull Rider, jenž chtěl představit své jezdecké složení pro rok 2020 až bude známo i jméno druhého jezdce. Na začátku víkendu Velké ceny San Marina v Misanu, tak konečně můžeme potvrdit “šuškandu” o Jakubově angažmá na příští rok.

 

Jakub Kornfeil: „Jsem opravdu velice šťastný a zároveň i potěšen za to, že se mi podařilo podepsat smlouvu s týmem, který jsem měl ve svém osobním hledáčku na pozici číslo jedna. S Josem jsme dokázali velice rychle najít společnou řeč jak spolupracovat. Moc si pochvaluji, že jsme si lidsky sedli. Chtěl bych moc poděkovat všem sponzorům, kteří do téhle nové výzvy jdou se mnou a sdílí stejné názory a mají stále neutuchající touhu po úspěchu. V mých očích se tento team tváří profesionálně jak z venčí tak i zevnitř. Každoročně netvoří nové teamové složení jako se tomu děje nyní a to jen utvrzuje, že je to skvělá parta lidí, pro něž je rodinná atmosféra prioritou. Velkou výhodou teamu je to, že mají vytvořené zázemí okolo Barcelony, které skýtá neomezené možnosti ať už k trénování ontrack nebo offtrack. Budu se snažit využít potenciál teamu na sto procent, a pokud to dokážu, jsem si jist, že nás čekají příčky nejvyšší. Chci dělat radost sám sobě, bavit se závoděním a přitom dělat radost sponzorům, mým fanouškům a co nejlépe reprezentovat Českou republiku.’’

Text a foto: TZ

Hořkosladké pódium Moto GP – Jakub Kornfeil v Assenu

Hořkosladké pódium

Úspěšný závodní víkend pro našeho závodníka Jakuba Kornfeila je dokonán. Ve Velké ceně Nizozemí předvedl obdivuhodný výkon, za který byl nakonec odměněn pódiovým umístěním. Jenže ve hře bylo mnohem víc.

Jakub Kornfeil startoval do závodu jako sedmý a po startu našel své místo ve vedoucí skupině. Hned ve třetím kole navíc zaznamenal nejrychlejší kolo a bojoval v nejlepší pětici. Ve třetině závodu náš jezdec klesl díky strkanicím na desáté místo, ale pak za to vzal a šel nahoru. Dostal se až na čelo skupiny a po hromadném pádu čtyř soupeřů se ujal vedení. Byl to nádherný pohled na číslo osmdesát čtyři, které navíc otevíralo rozestup před čtyřicet osmičkou Lorenza Dalla Porty. Kubajz měl k dobru asi půl vteřiny a první vítězství v kariéře bylo na dosah. Jenže čtyři kola před koncem přišla penalizace – “Long Lap Penalty”. Jakub tedy musel projet delší částí okruhu, aby si odpykal trest, který mu udělilo vedení závodu. Dvě kola před koncem si tedy jel pro trest. O vedení přišel a Dalla Porta i Arbolino jej předjeli. Netrpělivě jsme tak mohli sledovat, kam se zařadí při návratu do závodní stopy. Díky náskoku to stihl a vrátil se na třetí pozici před druhou skupinou jezdců. Té navíc během posledního okruhu a půl poodjel a získal skvělé třetí místo a důležitých šestnáct bodů do šampionátu. Průběžně jedenáctý Kornfeil bude mít další šanci už za týden. Čeká jej Velká cena Německa na okruhu Sachsenring.

Jakub Kornfeil: „Byl to neskutečně náročný závod. Posledních deset kol jsem hodně bojoval s pneumatikami. Tempo jezdců kolem mě trošku zpomalilo, tak jsem si řekl, že musím ujet, protože si myslím, že v závěru by to bylo hodně složité, abych se Hondám ubránil. Když jsem dostal penaltu, bylo to jasné. Chtěl jsem ujet co nejvíc, aby to bolelo co nejmíň. Když jsem viděl, že byl rozestup největší, vydal jsem se mimo trať si odpykat trest. To bylo, myslím, nejlepší možné řešení. Vyšlo to na třetí místo, ze kterého mám obrovskou radost. Moc díky týmu za skvělou práci během celého víkendu. Všem lidem, co mně pomáhají ať už na trati nebo mimo ni a taky fanouškům za tu úžasnou atmosféru!“

Text a foto: TZ