Byl to psychicky nejnáročnější Dakar, říká Chytka

Českého fotografa Chytku v Saúdské Arábii okradli, na trati mu umřel kamarád. Byl to psychicky nejnáročnější Dakar, říká Marian Chytka

Ve třiceti letech to byl už jeho devátý Dakar. Fotograf Marian Chytka ale na premiéru legendární rallye v Saúdské Arábii nebude rád vzpomínat. Hned první den soutěže se mu porouchalo auto, což výrazně zkomplikovalo plány pro celý jeho tým. Následně mu ukradli jeden z fotoaparátů i s objektivem. Jenže pak přišla ta nejkrutější rána. Následkům pádu podlehl portugalský motocyklista Paulo Goncalves, pro kterého léta pracoval. „Hodně mě to zasáhlo. Ve finále ty všechny věci, které se mi staly, neznamenaly vůbec nic,“ řekl Marian Chytka po návratu do Česka.

 

Dakar je extrémně náročná akce nejen pro závodníky, ale i pro fotografy. Zvlášť když se na ně přisaje smůla a za žádnou cenu se nechce pustit. Po první etapě se Chytkovi na silnici zničehonic zastavilo auto. Vypnul motor a konec. „Šlo o palivové čerpadlo, nejspíš následek tamní nekvalitní nafty. Problém byl v tom, že v Saúdské Arábii jsou téměř jen benzínové vozy. A moje toyota je zrovna na naftu. V servisu si s tím proto nevěděli rady a neměli ani žádné náhradní díly. Než by se objednaly z Evropy, tak by bylo po Dakaru. Naštěstí mi organizátor zajistil místo v jednom z jejich vozů a já svůj tým rozházel do dalších aut. Ale nebyli jsme pospolu a ta kooperace byla proto velmi složitá,“ popsal Chytka.

Nepříjemným okamžikům v arabském království nebyl zdaleka konec. Při tom dalším sehrál hlavní roli lidský faktor. „Druhý den mi někdo ukradl foťák a jeden objektiv. Stalo se to na odlehlém místě, kde byla jen auta ostatních novinářů. O to víc to bylo divné. Prostě mi někdo foťák vytáhl z batohu zrovna ve chvíli, kdy jsem opodál fotil. Takže jsem hned musel řešit další trable. Vzhledem k tomu, že jsme hned přejížděli do jiné oblasti, bylo vyšetřování a vysvětlování toho, co se přihodilo, poměrně složité,“ pokračoval Chytka ve vyprávění.

Ta nejhorší událost ale teprve přišla. V 7. etapě zemřel motocyklista Paulo Goncalves, jeden z nejzkušenějších jezdců ve startovním poli, který v roce 2015 skončil celkově druhý. „S Paulem jsme se znali velmi dobře. Vlastně jsem ho fotil od doby, co na Dakary jezdím. Spolupracovali jsme i během roku na jiných akcích. Nemohl jsem tomu uvěřit.“

I proto byl letošní Dakar pro Chytku vůbec tím nejtěžším. „Psychicky byl určitě nejnáročnější. Mám z něj vážně dost rozporuplné pocity. Jsem ale rád, že jsme to přes to všechno dokázali překonat a zvládnout. Když to vezmu čistě z pohledu fotografa, tak tam byla spousta míst velmi fotogenických. Rozmanitá krajina. Skály, kaňony, duny, hezké hory,“ nastínil Chytka.

„Na druhou stranu některé etapy vypadaly tak, že z pět seti kilometrů bylo zajímavých jen deset. Zbytek se jel jen po nudné rovině. Na to si stěžovali i závodníci. Podle nich to bylo málo složité a zbytečně rychlé. Kvůli tomu také docházelo k různým pádům. Ale pro nás fotografy to byla samozřejmě po již okoukané Jižní Americe příjemná změna. Navíc to zde bylo o dost lepší, co se týká logistiky a signálu,“ doplnil rodák ze Vsetína, který na Arabském poloostrově fotil mimo jiné i největší hvězdu závodu Fernanda Alonsa.

„Náš tým letos celkem fotil pětapadesát klientů. Tři týdny jsem spal maximálně tři až čtyři hodiny. Vrátil jsem se hodně vyždímaný,“ prohlásil Chytka, který se na Střední východ ale brzo vrátí. „Za necelé dva týdny tam letím znovu. Jede se tam mistrovství Saúdské Arábie. Snad už to bude tentokrát veselejší příběh,“ usmíval se.

Text a foto: TZ

Pozvánka Strmý vrch Chýnov 2019

Strmý vrch Chýnov 2019

Závod motocyklů do Strmého vrchu v Chýnově u Tábora se uskuteční tuto sobotu 28. září 2019. Jedná se již o XXXVII. ročník této tradiční akce, pořadatelem je Motosport Chýnov ve spolupráci s Městem Chýnov.

Závodit se bude v kategoriích Motokros+enduro, Trial, ČZ a Děti do 15-ti let. Tento podnik bude opět velkou výzvou pro motocyklové závodníky z nejrůznějších motocyklových disciplín z celé ČR. Po loňském navýšení samotného cíle navezením 60 kubíků zeminy se letos profil tratě neměnil. V letošních přípravách jsme se soustředili spíše na bezpečnost diváků a vystavěli nové, pevnější hrazení podél tratě.

Vítězství počtvrté v řadě v hlavní a vždy nejpočetněji obsazené kategorii Motokros+enduro přijede obhajovat letošní mistr Evropy a mnohonásobný mezinárodní mistr ČR v motokrosu Martin Michek z týmu MX Shop Sekerka. Nebude to ale rozhodně mít jednoduché. Zkušený hardendurový závodník Roman Körber z pořádajícího Motosportu Chýnov se totiž letos účastnil už několika podobných klání a většinou nenašel přemožitele. Kandidátů na vítězství je však více – například pravidelný finalista Josef Čermák z PCD Zbraslav či někdejší vítěz závodu, Roman Schmid z Jablonce nad Nisou a další.

Zajímavé bude sledovat technické výjezdy trialistů, nebo historické stroje ČZ a Jawa, s kterými kdysi tento podnik začínal. Překvapivé bývají též výjezdy těch nejmenších, tedy dětí v kategorii do 15-ti let, kteří do kopce startují jako jediné s rozjezdem.

Chybět nebude ani tradiční bohaté občerstvení, rozhovory se zajímavými osobnostmi a běh dětí do vrchu během odpoledních přestávek. Parkování je k dispozici zdarma na louce naproti čerpací stanici. Trénink v Chýnově začíná v 9:30 hod., závod pak ve 13 hod. Vstupné činí 80Kč, děti do patnácti let mají vstup zdarma. Večer se pak od 20 hod. uskuteční diskotéka v sále KD Chýnov, kde se bude promítat záznam z odpoledního závodu a kde bude další kopec – zábavy.

Zvláštní ustanovení závodu a další informace k akci naleznete na webu pořadatele www.motosportchynov.cz

Na viděnou s Vámi v Chýnově se těší

Evžen Zadražil

ředitel závodu

Text a foto: pozvánka od Evžena Zadražila

Dobrý víkend se špatným koncem

Pátek byl průměrný, sobota skvělá a v neděli přišlo velké zklamání. Takový byl víkend Velké ceny Aragonie pro českého zástupce v Moto3 Jakuba Kornfeila.

Jakub se konečně dočkal, zaznamenal nejlepší kvalifikaci v sezóně, když se kvalifikoval jako čtvrtý nejrychlejší. Start z kraje druhé řady mu dával do závodu velké sebevědomí.  Po startu se sice na čas chytil vedoucích závodníků, ale jejich tempo nedokázal akceptovat. Ogura s Lopezem našemu borci ujeli a krátce na to jej předjela také skupina vedená Tonym Arbolinem. Kornfeil se bohužel propadal ještě dále a na žádný z ataků soupeřů se mu nedařilo úspěšně odpovídat. To bohužel platilo také v posledním kole. Čtyřčlenná skupinka, kde spolu bojovali Tatay, Sasaki a Vietti, nakonec na trápícího se Kornfeila našla také recept a odsunula ho tak na definitivní patnáctou příčku, která znamená zisk jediného mistrovského bodu. Šanci na reparát dostane Jakub Kornfeil 6. října v Thajsku, kde vypukne zámořské turné čtyř závodů.

Jakub Kornfeil: „V neděli ráno jsme vyměnili motor a byli jsme si jistí, že máme dobře nastavenou také převodovku. Vše bylo připravené a očekávání tomu odpovídala. Neměl jsem úplně špatný start. Canet udával tempo od začátku a já byl přesvědčený o tom, že na Oguru s Lopezem budu mít. Ale opak byl pravdou. Nevymyslel jsem vůbec nic a postupem závodu jsem se za nimi nebyl schopný ani udržet ve slip streamech na rovince. Tam si vytvořili dostatečný náskok na to, abych nebyl schopný zaúčit v zatáčkách. Abych byl upřímný, dneska jsem si nepřipadal jako závodník. Nebylo to závodění, ale couvání startovním polem. I když první dva dny víkendu dopadly dobře a sobota dokonce velmi dobře, závod byla jedna velká pohroma.“
Text a foto: TZ

TEST: KTM 1190 Adventure vs. KTM 990 Adventure

TEST: KTM 1190 Adventure vs. KTM 990 Adventure

Nová za starou?

Nedělejte si plané naděje, tento poměrně rozšířený problém budeme řešit pouze v rovině motocyklové, na tu partnerskou mají patent právníci. Impulsem byla jarní koupě orange stroječku KTM LC8 990 z roku 2008. Motorka ve mně budila mnoho emocí, všechny poměrně pozitivní, a proto jsem rád souhlasil s malým porovnávacím testem s její mladší sestrou – 1190.

Ta na mě čekala v Racetoolu. První sprcha přišla už chvíli po převzetí stroje ve Vrbovce. Ne že by něco nefungovalo, ta sprcha není příměrem – prostě nad velkoměsto přišel mrak, otevřela se nebesa a někdo na mě vylil všechnu vodu světa… skoro. Po pár minutách jsem byl durch, nicméně strojku voda nevadila vůbec a tak nic nebránilo úniku po D1 zpět na jih. Déšť ustal někde u Chodova, najednou bylo ze zamlžené helmy i něco vidět, kačena přestala po přidání plynu poplavávat v kolejích od kamionů a začla se zas chovat jako motorka.  Než kličkovat mezi venkovany houfně opouštějícími velkoměsto, to radši zůstat v levém a zkusit, jak to jede. A jede to MOC! Při rychlosti lehce mimo povolené limity mi trošku osychají džíny a zezadu se přibližující xenony řeší mírné přidání plynu. Krátce po sjezdu na Benešov odbočuju na Neveklov a Otíkovu milovanou vesničku střediskovou  – Křečovice a dál na Sedlčany. Tahle cesta z Prahy je sice horší, zato delší…ale s mnoha zatáčkami, a o to jde. Další zjištění – zatáčí to, brzdí to. A nežere to, i přes sprinterskou vložku z dálnice a poměrně nešetrné zacházení s pravou rukojetí spotřeba slézá pod 6 litrů. Což je na motor se sto padesáti koníky apetit velmi přijatelný.  Na jih dojíždím po silnicích suchých nebo už jen mokrých, déšť už se pro dnešek nekoná.  Zjištění dne: jede to, brzdí to, nevadí tomu voda a palubní deska je chytrá jak poslanecká sněmovna. Což zvláště vynikne v porovnání se spartánským designem předchozí verze. Mladší segra napráší na motor a podvozek kde co – zvolený režim výkonu motoru (4 možnosti), zvolený režim komfortu odpružení (3 možnosti), osazení motocyklu osobami a nákladem (4 volby), režim ABS a protiprokluzu, tlak v pneumatikách, průměrnou spotřebu, dojezd na palivo v nádrži, napětí v baterce… chyběla mi tam snad jen předpověď počasí a kursovní lístek.

Motorka putuje do garáže ke starší sestře a opustí ji až v sobotu, neb počasí nám opravdu nepřeje a nebylo by dobré testovací vzorek rozvěsit na mokré vozovce. První víkendový den dostane slunce dočasně rozum a umožní absolvovat s novou družkou cca 200 km kolečko po Šumavě a kolem Lipna. V neděli je to už jiná káva, s Honzou venčíme oba strojky najednou a naplánovaná trasa se mění na kličkování mezi mraky. Původně zamýšlené focení obou pomerančů probíhá poměrně improvizovaně a v skromnějším rozsahu, zato jízdní vlastnosti na mokru jsou vyzkoušeny víc než dostatečně. Já jedu na staré, Honza vede novou, jen na začátku výletu si je na chvíli prohodíme.

A rozdíl je markantní, pomineme-li design, pak především v chování motoru – dvanáctistovka je výrazně vychovanější, k výkonové špičce a většímu krouťáku přidala i kultivovanější spodek a umožňuje tak i jízdu v otáčkách, které by na 990 byly nemyslitelné. Což šetří vaši levou ruku, jinak nucenou neustálou prací se spojkou eliminovat nervózní poškubávání řetězem. Oproti starší sestře nabízí širší spektrum použitelných otáček, méně vibrací a větší temperament. Ten je krocen radiálními čtyřpístky Brembo, které mají s bezmála čtvrt tunovou motorkou o poznání méně práce než původní konvenčně uchycené dvoupístky. Z mého subjektivního pohledu patří brzdy na 990 k největším slabinám – zastavovat se jí mimo jiné i díky velmi brzo zasahujícímu ABS opravdu moc nechce. Je třeba se s tím naučit žít a pracovat s velkým brzdným momentem vidlicového dvouválce. Což je na druhou stranu chvíle, kdy starou kačenu miluju – zatáčka se blíží a za pohvizdování zadního kola blokovaného kompresí kopete kvalty dolů… to už vychovaná 1190 neumí (a nutno dodat, že ani nepotřebuje umět). Pokud se přestanu rozplývat a zkoncentruji své pocity do několika málo vět, pak to vypadá následovně:

Design

Věc nadmíru individuální, posoudí každý sám. Mě se líbí obě, nová o něco víc (standardní situace)

Motor, převodovka

1190  – jedním slovem bomba. Výkon, průběh, spotřeba, vibrace, životní projev za jedna. Jediná drobná výtka směřuje k převodovce  – na testovaném kusu se poměrně špatně hledal neutrál, ale motorka měla najeto necelých 5000 km, tj. dalším záběhem se  tenhle neduh může odstranit.

Podvozek, jízdní vlastnosti

Obě se subjektivně řídí velmi podobně (podobně příjemně, nutno dodat), 990 díky výše umístěným řidítkům umožňuje komfortnější jízdu ve stupačkách. Brzdy – zmíněny výše.  U 1190 je brzdný moment motoru při podřazení výrazně potlačen. Někoho to potěší, mě nee. Elektronicky stavitelný podvozek považuji za diktát doby a konkurence z Mnichova nabízí o něco více pohodlí a další elektroniku, kterou někteří milují, jiní nesnáší. 990 se bude díky rozměrům kol o něco lépe řídit mimo zpevněné cesty. Z druhé strany – tato verze 1190 je určena hlavně polykačům silničních kilometrů, zbytek stejně zvolí její „R“ klon.

Praktičnost, každodenní použití

1190 vede –  user friendly motor, brzdy, madélka pro spolujezdce, výstupky a hrany kolem zadní sedačky pro přichycení nákladu, výškově stavitelné plexi, servisní interval prodloužen na dvojnásobek, tj. 15 000 km… tuhle motorku si umím velmi dobře představit jako parťáka pro každý den. Chybí sice praktická schránka na drobnosti mezi víčky palivové nádrže, zato se lépe a snáz tankuje.

Dvanáctistovka dělá vše, co litrová starší sestra, ale většinu o něco snáze, lépe, lehčeji… a bylo by divné, kdyby ne. Vývoj v Mattighofenské fabrice odvedl dobrou práci a stroj, který vytvořil svou vlastní kategorii (kdo je dnes jeho konkurentem?), posunul ve většině ohledů dál a výš. Máte- li rádi adrenalin, nové výzvy a trošku vzrušení, je pro vás 1190 to pravou volbou. Jste-li trošku konzervativně založeni (až skoro rodinné typy), neradi zkoušíte nové věci a nedůvěřujete pokroku jako takovému, budete určitě velmi spokojeni i s 990. Pokud jde o mou volbu – nejsem rodinný typ…

 

Text: Mára Vincík

Foto: Honza Sommer

Vyšlo v Motorbike v září 2014