BMW Motorrad představuje „Big Boxer“, model R 18

BMW Motorrad představuje „Big Boxer“, model R 18

Nejvýkonnější motor BMW s protiběžnými písty všech dob s historickými kořeny a vysokým točivým momentem.

Mnichov. Jízda na motocyklu ve své nejautentičtější podobě: Instinkt vítězící nad myslí, technologie použitá nikoliv z důvodu nutnosti, ale kvůli tomu, aby rozvíjela prostor pro fantazii a silné emoce, spíše než jako prostý záměr a objektivní kalkulace. To bylo motto, které doprovázelo debut motocyklu BMW Motorrad Concept R 18 na květnové přehlídce elegance Concorso d’Eleganza Villa d’Este 2019.

Concept R 18 více než jakýkoliv současný motocykl BMW před ním přenáší podstatu slavných klasických motocyklů BMW Motorrad do moderní doby zejména co se tvarů týče a zároveň je ukázkou toho, jak bude vypadat sériový motocykl, který v budoucnosti rozšíří svět motocyklů BMW Motorrad Heritage: model R 18.

Nejobjemnější dvouválcový motor boxer všech dob.
Srdcem nového BMW R 18 je zcela nově vyvinutý dvouválcový motor „Big Boxer“, který sehrál klíčovou roli nejen v případě dvou prototypů BMW Motorrad – Concept R 18 a Concept R 18 /2 – ale také u na zakázku vyrobených „custom“ motocyklů, jmenovitě „The Departed“ od ZON a „Birdcage“ od Revival Cycles, které vznikly s podporou BMW Motorrad. BMW Motorrad nyní detailně představuje tento nový, velmi osobitý motor.

Nejen svým působivým vzhledem, ale také z technického hlediska nový „Big Boxer“ navazuje na tradiční motory s protiběžnými písty, které byly synonymem motocyklů z Mnichova a Berlína-Spandau po dobu přibližně 70 let – od začátku výroby BMW Motorrad v roce 1923 až do doby příchodu vzduchem/olejem chlazeného nástupce. Šlo o motory s jednoduchou konstrukcí, které byly navrženy pro vysokou spolehlivost a snadnou údržbu. Byly navrženy velmi střízlivě, ale současně poskytovaly značný výkon.

Díky ventilovému rozvodu OHV a samostatným krytům motoru a převodovky se „Big Boxer“ vyznačuje stejnými konstrukčními vlastnostmi jako úplně první motor boxer společnosti BMW Motorrad, jenž měl v té době ventily ovládané z boku. Nejobjemnější dvouválcový motor boxer, jaký kdy byl použit v sériovém motocyklu, má objem spalovacích prostorů 1802 cm3 a je výsledkem vrtání 107,1 mm a zdvihu 100 mm. Jeho výkon dosahuje 67 kW (91 k) při 4750 1/min. Maximální točivý moment 158 Nm nastupuje při 3000 1/min. Více než 150 Nm je k dispozici od 2000 do 4000 1/min. To zaručuje enormní zátah a ve spojení s rozměrným setrvačníkem také příkladně hladkou jízdu. Tu současně doprovází vysoký výkon a točivý moment. Maximální otáčky motoru dosahují 5750 1/min, zatímco volnoběh je nastaven na 950 1/min.

Chlazení vzduchem/olejem, svisle dělený blok motoru a kliková skříň se třemi kluznými ložisky.
Nový „Big Boxer“ je chlazen vzduchem/olejem a má velké žebrované válce, hlavy válců a včetně převodovky a sacího systému váží 110,8 kg. Má svisle dělený hliníkový blok motoru.

Na rozdíl od klasických vzduchem chlazených dvouventilových motorů boxer společnosti BMW Motorrad je klikový hřídel „Big Boxeru“ kovaný z kalené a tvrzené oceli a je uprostřed doplněn třetím hlavním ložiskem. Jeho instalace byla nutným řešením z důvodu velkého objemu spalovacích prostorů a síly, zabraňuje nežádoucím ohybovým vibracím klikového hřídele.

Stejně jako klikový hřídel jsou i obě ojnice vybaveny kluznými ložisky a jsou rovněž vykované z kalené a tvrzené oceli. K nim jsou uchyceny odlévané hliníkové písty se dvěma pístními kroužky a jedním kroužkem na stírání oleje. Kluzná plocha válců je potažena materiálem NiCaSil.

Mazaní a chlazení olejem zajišťuje systém mazání s mokrou klikovou skříní s dvoustupňovým olejovým čerpadlem poháněným řetězem od klikového hřídele.

Klasický ventilový rozvod OHV se dvěma vačkovými hřídeli jako v případě legendárního modelu R5 až R 51/2 v kombinaci s moderní čtyřventilovou technologií a dvojitým zapalováním.
Ačkoliv má nový „Big Boxer“ čtyři ventily na válec, dvojité zapalování, moderní architekturu spalovacích prostorů, vstřikování paliva do sacího potrubí a systém řízení motoru BMS-O, pro co nejvyšší možný točivý moment, optimální spotřebu paliva a emise používá klasický ventilový rozvod OHV. Tedy řešení využívané BMW Motorrad přibližně 70 let. (CO2: 129 g/km; 5,6 l/100 km.)

Při vývoji ventilového rozvodu pro „Big Boxer“ se inženýři BMW Motorrad v souladu s konceptem Heritage nechali inspirovat designem velmi unikátního motoru z historie BMW Motorrad. Jedná se o dvouválcový motor boxer R 5/R 51 (1936–1941) a R 51/2 (1950–1951), přičemž druhý z uvedených byl prvním motocyklem BMW s motorem boxer vyráběným po druhé světové válce. Na rozdíl od jiných typů rozvodu OHV od společnosti BMW Motorrad má tento motor, který je znalci vysoce ceněn, dva vačkové hřídele poháněné klikovým hřídelem prostřednictvím zapouzdřeného řetězu.

Stejně jako u historického modelu, také u „Big Boxeru“ jsou oba vačkové hřídele umístěny vlevo a vpravo nad klikovým hřídelem. Výhodou tohoto „dvouvačkového boxeru“ jsou kratší zdvihátka. To také přispívá ke snížení pohyblivých hmot, minimalizování odchylek a menším lineárním silám. Výsledkem této komplikovanější konstrukce je obecně odolnější ventilový rozvod s preciznějším ovládáním a lepší stabilitou ve vyšších otáčkách.

Rozvod pomocí tyček a manuálně nastavitelné vymezení ventilové vůle pomocí stavěcích šroubů jako v tradičním modelu BMW boxer.
U tradiční konstrukce motoru boxer BMW Motorrad ovládají zdvihátko sacího ventilu dvě tyčky a zdvihátko výfukového ventilu jedna tyčka, přičemž tyčky zdvihátek jsou umístěné v utěsněných trubkách nad válci. Dva sací a výfukové ventily v hlavě válců jsou ovládány dvojicí rolen. Na rozdíl od dnes rozšířené technologie motoru se ventilové vůle nevymezují prostřednictvím hydraulických zdvihátek, ale, jak tomu bylo po celá desetiletí u většiny klasických vzduchem chlazených dvouventilových boxerů BMW, pomocí stavěcího šroubu s jednou pojistnou maticí pro každý ventil. Stejně jako u klasických dvouventilových boxerů je vymezení ventilové vůle (0,2 až 0,3 mm) u „Big Boxeru“ modelu R 18 velmi rychlou záležitostí. Ventily jsou vyrobeny z oceli s průměrem talířku 41,2 mm na straně sání a 35 mm na straně výfuku. Úhel sacího ventilu činí 21 stupňů a výfukového 24 stupňů.

Šestistupňová převodovka se stálým záběrem ozubených kol a jednolamelová samovymezovací antihoppingová suchá spojka.
Stejně jako u většiny motorů boxer BMW Motorrad (s výjimkou vzduchem a vodou chlazených motorů boxer od roku 2012 je točivý moment motoru na převodovku po celá desetiletí přenášen jednolamelovou suchou spojkou. Ta je vůbec poprvé navržena jako samovymezovací antihoppingová spojka, která zabraňuje blokaci zadního kola při rychlém podřazování.

Šestistupňová převodovka se stálým záběrem ozubených kol se nachází v dělené hliníkové skříni a je navržena jako čtyřhřídelová převodovka s převody s šikmým ozubením. Vstupní hřídel s tlumičem kmitů pohání dva hřídele převodovky pomocí párů ozubených kol. Jako volitelná výbava je k dispozici manuálně řazený zpětný chod tvořený vloženým ozubeným kolem.

Otevřený sekundární pohon podle klasického modelu.
Stejně jako u všech motocyklů BMW s motory boxer je točivý moment na zadní kolo modelu R 18 přenášen prostřednictvím spojovacího hřídele. Hnací hřídel a kloubové spojení jsou příkladem fascinující technologie klasických motocyklů, protože jsou poniklované a bez krytí, což se běžně používalo u motocyklů BMW Motorrad až do modelového roku 1955 včetně. Na boku převodovky je použít tzv. tripoidní kloub pro účely kompenzace délky.

Text a foto: TZ

TEST: KTM 1190 Adventure vs. KTM 990 Adventure

TEST: KTM 1190 Adventure vs. KTM 990 Adventure

Nová za starou?

Nedělejte si plané naděje, tento poměrně rozšířený problém budeme řešit pouze v rovině motocyklové, na tu partnerskou mají patent právníci. Impulsem byla jarní koupě orange stroječku KTM LC8 990 z roku 2008. Motorka ve mně budila mnoho emocí, všechny poměrně pozitivní, a proto jsem rád souhlasil s malým porovnávacím testem s její mladší sestrou – 1190.

Ta na mě čekala v Racetoolu. První sprcha přišla už chvíli po převzetí stroje ve Vrbovce. Ne že by něco nefungovalo, ta sprcha není příměrem – prostě nad velkoměsto přišel mrak, otevřela se nebesa a někdo na mě vylil všechnu vodu světa… skoro. Po pár minutách jsem byl durch, nicméně strojku voda nevadila vůbec a tak nic nebránilo úniku po D1 zpět na jih. Déšť ustal někde u Chodova, najednou bylo ze zamlžené helmy i něco vidět, kačena přestala po přidání plynu poplavávat v kolejích od kamionů a začla se zas chovat jako motorka.  Než kličkovat mezi venkovany houfně opouštějícími velkoměsto, to radši zůstat v levém a zkusit, jak to jede. A jede to MOC! Při rychlosti lehce mimo povolené limity mi trošku osychají džíny a zezadu se přibližující xenony řeší mírné přidání plynu. Krátce po sjezdu na Benešov odbočuju na Neveklov a Otíkovu milovanou vesničku střediskovou  – Křečovice a dál na Sedlčany. Tahle cesta z Prahy je sice horší, zato delší…ale s mnoha zatáčkami, a o to jde. Další zjištění – zatáčí to, brzdí to. A nežere to, i přes sprinterskou vložku z dálnice a poměrně nešetrné zacházení s pravou rukojetí spotřeba slézá pod 6 litrů. Což je na motor se sto padesáti koníky apetit velmi přijatelný.  Na jih dojíždím po silnicích suchých nebo už jen mokrých, déšť už se pro dnešek nekoná.  Zjištění dne: jede to, brzdí to, nevadí tomu voda a palubní deska je chytrá jak poslanecká sněmovna. Což zvláště vynikne v porovnání se spartánským designem předchozí verze. Mladší segra napráší na motor a podvozek kde co – zvolený režim výkonu motoru (4 možnosti), zvolený režim komfortu odpružení (3 možnosti), osazení motocyklu osobami a nákladem (4 volby), režim ABS a protiprokluzu, tlak v pneumatikách, průměrnou spotřebu, dojezd na palivo v nádrži, napětí v baterce… chyběla mi tam snad jen předpověď počasí a kursovní lístek.

Motorka putuje do garáže ke starší sestře a opustí ji až v sobotu, neb počasí nám opravdu nepřeje a nebylo by dobré testovací vzorek rozvěsit na mokré vozovce. První víkendový den dostane slunce dočasně rozum a umožní absolvovat s novou družkou cca 200 km kolečko po Šumavě a kolem Lipna. V neděli je to už jiná káva, s Honzou venčíme oba strojky najednou a naplánovaná trasa se mění na kličkování mezi mraky. Původně zamýšlené focení obou pomerančů probíhá poměrně improvizovaně a v skromnějším rozsahu, zato jízdní vlastnosti na mokru jsou vyzkoušeny víc než dostatečně. Já jedu na staré, Honza vede novou, jen na začátku výletu si je na chvíli prohodíme.

A rozdíl je markantní, pomineme-li design, pak především v chování motoru – dvanáctistovka je výrazně vychovanější, k výkonové špičce a většímu krouťáku přidala i kultivovanější spodek a umožňuje tak i jízdu v otáčkách, které by na 990 byly nemyslitelné. Což šetří vaši levou ruku, jinak nucenou neustálou prací se spojkou eliminovat nervózní poškubávání řetězem. Oproti starší sestře nabízí širší spektrum použitelných otáček, méně vibrací a větší temperament. Ten je krocen radiálními čtyřpístky Brembo, které mají s bezmála čtvrt tunovou motorkou o poznání méně práce než původní konvenčně uchycené dvoupístky. Z mého subjektivního pohledu patří brzdy na 990 k největším slabinám – zastavovat se jí mimo jiné i díky velmi brzo zasahujícímu ABS opravdu moc nechce. Je třeba se s tím naučit žít a pracovat s velkým brzdným momentem vidlicového dvouválce. Což je na druhou stranu chvíle, kdy starou kačenu miluju – zatáčka se blíží a za pohvizdování zadního kola blokovaného kompresí kopete kvalty dolů… to už vychovaná 1190 neumí (a nutno dodat, že ani nepotřebuje umět). Pokud se přestanu rozplývat a zkoncentruji své pocity do několika málo vět, pak to vypadá následovně:

Design

Věc nadmíru individuální, posoudí každý sám. Mě se líbí obě, nová o něco víc (standardní situace)

Motor, převodovka

1190  – jedním slovem bomba. Výkon, průběh, spotřeba, vibrace, životní projev za jedna. Jediná drobná výtka směřuje k převodovce  – na testovaném kusu se poměrně špatně hledal neutrál, ale motorka měla najeto necelých 5000 km, tj. dalším záběhem se  tenhle neduh může odstranit.

Podvozek, jízdní vlastnosti

Obě se subjektivně řídí velmi podobně (podobně příjemně, nutno dodat), 990 díky výše umístěným řidítkům umožňuje komfortnější jízdu ve stupačkách. Brzdy – zmíněny výše.  U 1190 je brzdný moment motoru při podřazení výrazně potlačen. Někoho to potěší, mě nee. Elektronicky stavitelný podvozek považuji za diktát doby a konkurence z Mnichova nabízí o něco více pohodlí a další elektroniku, kterou někteří milují, jiní nesnáší. 990 se bude díky rozměrům kol o něco lépe řídit mimo zpevněné cesty. Z druhé strany – tato verze 1190 je určena hlavně polykačům silničních kilometrů, zbytek stejně zvolí její „R“ klon.

Praktičnost, každodenní použití

1190 vede –  user friendly motor, brzdy, madélka pro spolujezdce, výstupky a hrany kolem zadní sedačky pro přichycení nákladu, výškově stavitelné plexi, servisní interval prodloužen na dvojnásobek, tj. 15 000 km… tuhle motorku si umím velmi dobře představit jako parťáka pro každý den. Chybí sice praktická schránka na drobnosti mezi víčky palivové nádrže, zato se lépe a snáz tankuje.

Dvanáctistovka dělá vše, co litrová starší sestra, ale většinu o něco snáze, lépe, lehčeji… a bylo by divné, kdyby ne. Vývoj v Mattighofenské fabrice odvedl dobrou práci a stroj, který vytvořil svou vlastní kategorii (kdo je dnes jeho konkurentem?), posunul ve většině ohledů dál a výš. Máte- li rádi adrenalin, nové výzvy a trošku vzrušení, je pro vás 1190 to pravou volbou. Jste-li trošku konzervativně založeni (až skoro rodinné typy), neradi zkoušíte nové věci a nedůvěřujete pokroku jako takovému, budete určitě velmi spokojeni i s 990. Pokud jde o mou volbu – nejsem rodinný typ…

 

Text: Mára Vincík

Foto: Honza Sommer

Vyšlo v Motorbike v září 2014