Motorky a všechno
co k nim patří!

Prosincové číslo od 5/12 v prodeji!

Více informací o aktuálním vydání zde.

více

TEST: Yamaha Xenter 150

Ex-Xentrismus

Text: Míra Kalous

Foto: Jana Kolací

Je prosinec, děcka už mají všechnu čokoládu od Mikuláše dávno snědenou, my – zimomřivci – máme nasazenou permanentní husí kůži, co přejde až v dubnu, ale copak jde nevyužít šanci na projetí se na skútru? Kdo by odolal…

Xenter v barvě právě padlého sněhu je ready, kolem pasu si veze neoprénovou bederní roušku a na čele má místo slunečních brýlí plexi velikosti legendárních bobů Ještěd. Po bližším ohledání se ukážou zimní gumy IRC s hrubým profilem a lamelováním, což snižuje šance na to, že budou Miroslavem házet žabky po asfaltu.
Z obou motorizací, ve kterých se Xenter vyrábí, máme k dispozici silnější stopadesátku od níž – popravdě řečeno – nic extrovního oproti „normální“ 125ccm neočekávám. Okouním po technice a oko se zastaví na chladiči umístěném na boku, krytém „žraločími žábrami“. Moc pěkně vyřešené. Všímavý divák pozná podobu s největším rivalem PCX, používajícím obdobné řešení. Výhoda oproti vpředu umístěným chladičům je v tom, že není potřeba přídavný elektrický větrák, protože vzduch prohání přes chladič ventilátor stejný, jako u vzduchem chlazených motorů – roztáčený klikovou hřídelí. O hospodaření s teplem se postará termostat.

35Zubehorkomplett

Klíčkem odjistím sedlo, abych pozdravil víčko nádrže, víčko expanzky chladicího systému a smutně si prohlédl prostor malý tak akorát na lékárničku, set svíčáku a šroubováku, zmuchlaný nepromok, ruličku pětitisícovek na pokuty a tabulku oříškové čokolády. Ani schránka před palubní deskou mne svojí velikostí nedonutí nadšeně hýkat a pojme tak klíče, kartu, možná menší peněženku. Chybí jí zamykání, na druhou stranu je spolehlivě zajištěná tlačítkem a to je plus.
Chroničtí převažeči věcí tak sáhnou rádi po příplatkovém kufru (39 litrů) s víkem v barvě stroje, který zdobil i náš kousek a smazal tak přepravní handicap. Xenter se nebojí nákladu nabídnout ani plochou podlážku (hodí se například na transport zahradního trpaslíka, pytle cementu a mnoha jiných neskladných předmětů) a háček na tašku.

Mám u skútrů typu Xentera tradiční pocit nepohodlí při delších výletech. Sedlo je pohodlné a dobře drží, zároveň však nedovoluje posunout se víc dozadu a ulevit tak kolmo zalomeným nohám, pro něž není přichystaná sešikmená odpočinková ploška podlážky. Jediná šance na přešlápnutí je vlevo-vpravo a to kolenům neuleví (to je tak, když skútry testuje někdo nad 180 cm výšky. Pozn. Scoob) S prostorem na nohy jsem měl ještě jednu nesnáz – moje boty 45 se tam vešly naprosto přesně. Nemít možnost ani malého posunutí neprospívá uvolněnosti a bezděčně jsem si vzpomněl na kamaráda, kterého příroda obdařila plácačkami velikosti 47. Jako ano, není to zrovna běžný rozměr obuvi, ale takový člověk by si musel z boku skútru připnout dva skateboardy, nebo sedět s chodidly do véčka. Jasně, není to zas tak kritický problém a tak vzhůru do nasolené sítě silnic!

JKM_8289

Nasoukám na sebe zimní deku a nahodím motor. Vstřikování pracuje bezproblémově a jednoválec se ozývá příjemně jadrně (ne hlučně). Přepínače na řídítkách jsou dobrý standard, páčky brzd ač nenastavitelné, jsou z výroby umístěny bez připomínek. Futuristicky působí plně digitální displej přístrojovky, kde se v prostředním poli ukazuje číslovka rychlosti, vedle stav paliva v osmilitrové nádrži, dobře odečitatelné hodiny, servisní intervaly a teplota okolí (hodí se vědět, že venku je aktuálně 1°C – povzbuzuje to náladu na palubě). Chválím oranžové podsvícení s jasem a kontrastem čitelným na přímém světle a přitom neobtěžujícím v noci.

Motory Yamaha umí a znovu to dokázal i Xenter. Čtyřventilový jednoválec, odstředivá spojka i variátor tvoří skvělý tým a ve zrychlení do rychlosti 70 km/h vás nedostane žádné auto. Bez legrace – na svůj objem 155 ccm dokáže Xenter zrychlit hodně působivě. Má zkrátka skoro šestnáct koní a nebojí se je použít. V technických parametrech se uvádí maximální rychlost 105 km/h, ale reálně tachometr ukázal 119 km/hod., což není jistě málo. Ano, GPS usvědčila tacháč z milosrdné lži ve výši cca 5 km/hod., ale i tak je to dostatečné na pohyb s davem na mimoměstských silnicích nebo na rychlém městském okruhu, aniž by si s vámi každý druhý kamion chtěl hrát na sežranou. Vibrace o sobě dají vědět pouze při maximálních otáčkách lehkým zabrněním do podlahy.
Jízdní komfort v chladu posouvá naprosto zásadně velký plexištít s vytaženými konci směrem k rukám jezdce. Medil jsem si za řídítky v závětří, nohy chráněné dekou, na hlavě lehkomyslně pouze MX přilbu s kuklou a přesto mi nebyla zima. Překvapila mě i míra účinnosti štítu na clonění rukou. Až jsem se zastyděl za to přirovnání k bobům…
Pohodička trvala do prvního průjezdu mlhou, která obsadila štít a já tak musel jet s vykloněnou hlavou do strany… pár tahů s hadrem a antirain přípravkem věc snadno vyřešilo.
Větrný klid za štítem má vedlejší důsledek v tom, že odhadovaná rychlost je vždy menší než skutečná.

Jelikož se dobré dvě třetiny testu odehrály ve tmě a mlze, nabídnul jsem předním světlometům tykání. Ze dvou reflektorů je jeden potkávací, jeden dálkový a svojí práci odvádí oba perfektně. Dojem kazí příliš jasná kontrolka dálkového světla, dotěrně přitahující pozornost. Tady v žádném případě nezapomenete zapnutou dálku, protože modré světýlko vás nasvěcuje s intenzitou divadelního svítidla. Bezpečí směrem dozadu jistí moderní a spolehlivé LED světlo.
Jízdní vlastnosti Xenteru určují především šestnáctipalcová kola. Díky nim zachovává strojek klid i při prudkých změnách směru nebo na podélných nerovnostech vyjeté silnice. Jejich schopnost žehlit nerovnosti líp než malá kola trochu kalilo tvrdé odpružení (a možná prostě jen díky teplotě hůř tekl olej v tlumičích). Kola samotná jsou designově povedená a je to právě jeden z detailů, dotvářející hodnotný vzhled skútru. Zajímavostí je odpružení zadního kola s ležatou pružící jednotkou v systému Monocross. Zadnímu kolu ale vyloženě chybí nějaký schopný podblatník, výsledkem čehož je blátem pokrytý kryt variátoru, motoru, zadní tlumič… kontrolujte pak hladinu oleje šroubovací měrkou, když je celá obalená bahnem…
Nicméně na jezdce nelítá nic, a kdyby zimní gumy nehučely stejně, jako to dělají soft-drapáky, užívá si pořád pohodlíčko.

JKM_8371

Yamaha vybavuje Xenter systémem spojených brzd a to se nedalo nevyzkoušet. Přední brzdu můžete podrtit v dlani natolik, aby se přední kolo i na zimní pneumatice zablokovalo a necítíte nic zvláštního (krom strachu o stav trenýrek). Ovšem při použití zadní brzdy cítíte reakci i v druhé páčce a skútr si lehce přibržďuje předním kolem. Nastavení systému spojených brzd se hodně povedlo a musím rozptýlit případné obavy o chování v extrémních situacích – i když zamáčknete zadní brzdu na krev a zadní kolo se vlní ve smyku, na přední jde jen malá část tlaku a nemá tendence vyvádět nepředvídatelnosti, nebo se dokonce blokovat (zkoušel jsem to na oslizlé silnici a ani tam se nic nedělo). Obě brzdy (vzadu buben, vpředu kotouč) mají pozvolný nástup a svojí charakteristikou jsou jakoby ušité pro začátečníky. Žádný kousavý nástup, nýbrž plynulý záběr a síla dostatečná i pro provoz duo.
Á propó, spolujezdec. Motor s další osobou nemá problém a dynamika zvlažní jen nepatrně. Podvozek taky na kolena nepadá, sedlo je pohodlné, madla na bocích jsou k držení stvořená a o pevný kufr se lze i opřít. Našli jsme jen jedinou mouchu – po srovnání se na sedlo jsem se musel dotýkat koleny o sloupek řízení. Dali jsme ve dvou nakonec nějakých sedmdesát kilometrů v jednom kuse a nebylo to zdaleka takové utrpení, jak se zdálo vteřinu po nasednutí.

Co říct o Xenteru na závěr? Především to, že jízdu jsem si užil. Motor má sílu na to, aby protočil kolo třeba na mokré bílé čáře přechodu nebo se prodral na nejlepší místo mezi hromadou jedoucích aut. S dobrou dynamikou nejste v tradiční roli lovených králíků provozu a jízdní vlastnosti nemají v rukávu žádné záludnosti. I přes časté využití plného plynu se spotřeba udržela pod 3,5 litry na sto km a to dává dojezd přes 200 kilometrů.
Tuhle krásku asi nejvíc ocení menší piloti, nebo dámy, nevozící denně spousty zavazadel, kteří při každodenních cestách budou velebit stabilitu podvozku i sílu motoru.
V cíli je čeká poslední zkouška – postavení stroje na centrální stojan, protože boční stojan budou hledat marně. Naštěstí to jde snadno, takže ani pro fyzicky zanedbaného jedince to není problém.
Zimní jízdě zdar!

Vyšlo v Motorbike 1-2/2014

Produkce/ asistent

Tel.: +420 608 774 475
asistent@motorbike-czech.cz

Obchod / marketing/ inzerce

Jana Kolací
Tel.: +420 724 986 502
jana@motorbike-czech.cz

Adresa redakce:

X Ray Media, s.r.o.
Na Lysinách 40
Praha 4
147 00
Tel.: +420 608 774 475
asistent@motorbike-czech.cz