V úterý bylo opravdu krásný počasí. Nečekal nás žádný závod, takže si šel každý „po svém“. Aleš s Lukášem udělali nutnou přípravu Yamahy R6 na středeční druhý závod Supersportů, a pak společně s dalšími vyrazili na pláž do Douglasu. Já s Indiánem jsme na skútru odjeli na jih ostrova do Castletownu, Port Erin a taky na Calf of Man, což je jižní cíp ostrova, kde žijí třeba tuleni, které se mi dokonce podařilo vyfotit, protože tentokrát plavali fakt kousek od břehu. Lidem okolo Castletownu se říká „španěláci“, protože se tam kdysi vylodila španělská loď. Na severu prý jsou zase všichni vysocí a zrzaví (důkazem je Conor Cummins). Mimochodem mě tu přijde, že jsou si podobní úplně všichni, takže rozdíl mezi „španěláky“ a ostatními fakt nevidím. Ostrov je prý dokonce rozdělený na určitá území a stačí, když se třeba někdo z jedné farmy přižení o kousek dál na jinou, ale už je to za „čárou“ tak se s ním v hospodě nikdo nebaví. Přitom je to stejné, asi jako by se někdo přiženil ze Žižkova do Vršovic. Večer jsme pak sjeli podívat se na chvíli na večerní promenádu a šli brzy spát.

Druhý závod Supersportů byl naplánovanej na dvanáctou hodinu, a tak jsme vstávali zhruba v osm. Od devíti totiž probíhala technická přejímka a před závodem se přesně v určený čas musí i naplnit tankovací zařízení. Lenka doběhla do Press centra dvě hodiny před závodem zabrat místo, ale i tak už bylo kompletně narvané. Uhájily jsme tak aspoň jednu židli a hranu stolu, abychom měly odkud psát dění během závodu online na facebooku Motopointu.

Start proběhl úplně podle plánu, akorát měl Indi opět smůlu, že byla před ním dvacet sekund mezera. Přesto bylo hned na mezičasech zřetelné, že jede mnohem rychleji než v pondělním závodě. S napětím jsme čekali, jaký bude top speed na Sulby, protože jsme udělali na motorce pár změn. Indi byl na prvním mezičase na 25. místě, ale postupně se dostával dolů. Přesto že měl na Sulby jen o něco málo vyšší rychlost než v prvním závodě (162,5 mph), už první kolo s pevným startem zajel za 18:50. V průběhu prvního kola se dostal na 23. pozici na Bungalow a v ten samý moment zajel Michael Dunlop do Pitu a skončil. Ve druhém kole na Glen Helen už byl Indián jednadvacátý a ze začátku to vypadalo na dobře našlápnuté kolo, během kterého se dokonce posunul na dvacátou pozici na Ballaugh, kdy na Sulby byl top speed 162,1, takže téměř totožný. Pak jej odsunul Derek McGee z týmu Craig Wilson. Ani druhé kolo se ničím nevymykalo a Indián jel naprosto strojově stejně na hranici maxima s časem 18:49 a top speedem 162,5. Pit stop se povedl opět perfektně na jedničku a celkové kolo i se zastávkou bylo dokonce o čtvrt minuty lepší, než v pondělí s hodnotou 19:45, takže Indián musel určitě opět zajet pod 18:50. Ve čtvrtém kole vypadl před Indiánem Daniel Hegarty a Indi se tak dostal zpět do TOP 20 za Dereka McGee a Michaela Ruttera. V posledním kole byl top speed opět jako přes kopírák 162,5 a kolo za 18:49. I přes skvělé časy bohužel Indián na stříbrného Merkura těsně nedosáhl a s Derekem tak brali první bronz.

Michal Indi Dokoupil

„Jsem spokojenej s každým dojetím do cíle na TT, protože i to je úspěch. Ale z umístění jako takového úplně nadšený nejsem, protože vím, že mám na to být v první patnáctce. Udělal jsem maximum stejně jako tým, který svědomitě v rámci našich možností připravuje motocykly skvěle. Máme super podvozek i dobrý motor, i když není tak perfektní jako ten loňský, ale na ty lepší týmy to letos už nestačilo. Dobrý motorky s kompletní elektronikou, telemetrií, kontrolou trakce, dashboardy a hromadou dalších věcí už nejsou výsadou třeba jen prvních pěti jezdců, ale v první dvacítce už to má pomalu většina, ale mají to k dispozici i jezdci, co dojeli za mnou, takže s tím co máme k dispozici my je první dvacítka opravdu pecka.“

Lukáš Kosina – šéftechnik týmu MIRT

„Indián jel prostě skvěle – strojově přesně a fakt rychle – zajel všechna kola pod 18:50. Umístění v TOP20 je vynikající výsledek, i když v nás teď převládá malinký pocit zklamání, protože stříbrná soška nám o kousek utekla. Věřím ale, že jako celý tým jsme dokázali, že „zlatý český ručičky“ mohou soupeřit i se špičkovými týmy s tovární podporou, a že dále budeme pokračovat v naplňování odkazu úspěchů Františka Šťastného“.

Text a foto: TZ MIRT

V pátek chtěl Indián vyzkoušet obě motorky, tedy Yamahu R6 i Kawasaki ER6-F. Na Kawě ale absolvoval jen jedno kolo, protože nebyl spokojený s převodem, s úpravou zpevnění přední kapoty, ale největším problémem bylo přehřívání motoru, protože se teplota vyšplhala na 110°C. To bude ještě velmi důležitá technická záležitost k řešení a k vyzkoušení, ale do pátku máme ještě čas si s tím poradit. Indi po návratu do boxů přeskočil na Yamahu, aby si dal dvě kola na šestistovce. Ani tady ale úplně nevládla spokojenost, protože na šestku se stále motorka nechtěla vytáčet.

V sobotu jsme měli před závodem TT Superbike absolvovat ještě jeden trénink na šestce, i když kvalifikace už byla jasná a Indi tak bude startovat z 28. místa s kvalifikačním časem 19:09. Z důvodu havárie soukromé helikoptéry a plných nemocnic se nakonec program přesunul na neděli a to pouze ten závodní, takže jsme měli jistotu, že až do pondělí nebudeme mít šanci R6 ještě vyzkoušet. Alespoň jsme tak mohli přijmout pozvání od Luby Nováka z Novaks.cz na zahradní párty a užít si sobotní pohodu u grilovačky, i když mě víc nadchnuly dorty, které pro nás upekla Hanka Nováková. Super bylo i setkání s týmem RT&E z Irska, kteří se za námi přijeli na víkend na ostrov Man podívat. Mechanik Aleš s Lukášem Kosinou pracovali na motorkách i celý víkend, aby se pokusili vyřešit a doladit veškeré problémy nebo drobnosti na motorkách.

Neděle se nesla ve stejném duchu. Aleš s Lukášem ladili R6 i Twina a hledali vše, co by mohlo ovlivnit pondělní závod. Indián vypral a pověsil hromadu prádla a stihl mezitím na Grandstandu skouknout Pit Stop při závodu Superbiků, a já s trenérem a Lenkou jsme vyrazili na bajky do Union Mills. Musím říct, že takovýhle sledování s livetimingem, kdy člověk nemá nervy o „svýho“ závodníka, to je fakt paráda a úplně jinak si to užívá! Bruce Anstey jel fantasticky a zaslouženě vyhrál, protože to byla naprosto excelentní jízda! Michael Dunlop měl smůlu, když se potkal pár vteřin před cílem a hlavně koncem šestého kola, tedy celého závodu s pomalejším jezdcem, načež havaroval. Sice se vážně nezranil, ale i to samotné potlučení ho do dalších závodů hodně omezí. Ian Hutchinson dojel druhý a třetí místo po pádu Dunlopa tak trošku spadlo do klína Jamesi Hillierovi.

V pondělí jsme nakonec dostali možnost, aby si Indián zkusil jedno kolo. Bohužel kvůli několika haváriím a žlutým vlajkám nebyla možnost zajet nějaký lepší čas, ale konečně se po týdnu zlepšil top speed, což nás asi trápilo nejvíc, protože ve srovnání s loňským rokem se zdá, že motorka nejede tak rychle jak by měla, i když grafy z motorové brzdy mluví jinak a nemohli jsme tomu přijít na kloub.
I když si mohl Indi zkusit ještě dvě kola na Kawasaki, nakonec jsme od toho upustili, aby se zbytečně neunavoval a nekazil si potřebný rytmus ze šestky.
Původně měl startovat první závod TT Supersport už dopoledne, ale nakonec byl harmonogram změněn kvůli sobotě a přeplánován tak, aby se hned ráno odjelo jedno tréninkové kolo a následně Superstocky, Sidecar a nakonec Supersporty v 18:30. Indián už byl ráno nachystaný a oblečený do kombinézy, když bylo znovu oznámeno odložení programu, protože se nějaký divák na motorce někde na trati srazil s autem a vše se posunulo o další tři hodiny. Nakonec se Indoš dostal na start v 12:30 do tréninkového kola, Stocky byly zrušeny úplně, Sidecary startovaly v 13:30 a TT Supersport o půl sedmé.

Aleš, Lukáš a Pták Petr měli na starost Pit Stop. Letos museli mít nejen povinně nehořlavé kombinézy, ale i certifikované kukly. Lukáš, který tankuje, musí mít i nehořlavé rukavice, kdyby se náhodou motorka vznítila.

Indián se mi před startem ani nezdál nervózní. Tuhle trať má v krvi a vše je teď hlavně o technice, jak se povede Pit Stop, a taky i o štěstí. Indián dobře odstartoval a první kolo zajel za 19:02. Ve druhém letmém kole měl dokonce o něco horší čas než v prvním s hodnotou 19:11, ale hodně pomohl rychlý Pit Stop. Top speed na Sulby se ale nehnul nad 160 mil v hodině, takže opět nastal problém, se kterým bojujeme už celý týden. Přesto dokázal Indi zajet v posledním kole čas 18:49 a celkové 25. místo, což znamenalo bronzového Merkura.

„Kluci v týmu hodně makali na tom, aby zjistili, kde je problém na R6, která je dle grafů dobrá. V praxi je prvních pět kvaltů taky OK, ale šestka je prostě líná. Sám jsem byl zvědav, jak to bude v tom jednom tréninkovém kole vypadat, a byla to prostě pecka. Motorka konečně po týdnu letěla, a i když mě zbrzdily žlutý vlajky kvůli nehodám třeba Williama Dunlopa u Glen Helen, cítil jsem, že bych konečně mohl zajet svoje obvyklý časy pod devatenáct. Jak jsem ale odstartoval do závodu a najel na první rovinku, bylo mi jasný, že problém je zase zpátky. Šestka zase nešla vytáčet, takže při přeřazení z pětky na šest jen klesly otáčky a motor prostě netlačil, i když jsem to už pak třeba v posledním kole rval, co to jde, a zajel těch 18:49. Jsem nadšenej, že se perfektně povedl Pit Stop a trochu mě mrzí, že jsem neměl štěstí ve druhém kole, kde mi před Ramsey hairpin strčil maršál žlutou vlajku přímo před motorku. Musel jsem tam hodně zpomalit a ztratil tak minimálně deset vteřin a navíc ti za mnou měli možnost mě dojet. Doufám, že ve středu to bude lepší, i když jsem šťastnej, že jsem celej v cíli.“

Na týmové poradě jsme večer řešili, co se mohlo během pár hodin změnit tak, aby to mělo zásadní vliv na výkon a top speed, protože počasí se výrazněji nezměnilo a navíc s tím jsme nikdy problémy ani neměli. Gumy i tlaky jsou taky pořád stejné, nastavení a převod také a pouze jsme měnili olej. Nakonec nás napadla jedna věc, ale tu si prověříme až na ostro ve středu ve druhém závodě TT Supersport….tak držte pěsti, aby to bylo ono, a Indi mohl zajet stříbrňáka!
Text a foto: TZ

Český motocyklový závodník Ondřej Ježek z týmu TripleM by Barni Racing Ducati se v portugalském Portimau postavil na start svého jubilejního 50.závodu v litrových stockách. Ve velkém vedru v závěru sahal po bedně, ale po highsideru musel tvrdě bojovat, aby udržel čtvrtou pozici.

Závodní víkend v Portimau provázely tropické teploty. V neděli sice přišel déšť, ten ale brzy ustal a žádné velké teplotní ochlazení nepřinesl. I proto byl závod hodně fyzicky náročný. Ondra po povedené kvalifikaci startoval ze třetího místa.

„Z roštu jsem vyrazil velmi slušně. Udržel jsem si pozici a jel za Savadorim a Tamburinim. Chvíli to vypadalo, že bych je mohl i předjet, ale asi po třech kolech jsem ztratil hodně přilnavosti a oba mi cukli. Navíc se přede mě dostali De Rosa a Coghlan,“ mluvil Ondra o úvodních kolech.

V polovině závodu šel do čela Tamburini a zbytku startovního pole ujížděl.Ondra jezdil na konci čtyřčlenné skupiny pronásledovatelů. „Držel jsem si své časy a kluky přede mnou dojížděl. Když Coghlan chyboval, dostal jsem se na čtvrté místo,“ pokračoval Ondra, který začal stahovat náskok Savadoriho a De Rosy.

„Ke konci jsem v některých pasážích hodně dotíral na duo De Rosa – Savadori. Nechal jsem si útok na výjezd z poslední zatáčky, kde jsem byl celý závod o hodně rychlejší. Bohužel jsem byl rychlý až moc. Dostal jsem se pod De Rosu příliš brzo, musel jít do většího náklonu a dostal highsider. Naštěstí jsem to ustál a v těsném finiši uhájil čtvrtou pozici před Coghlanem,“ řekl Ondra s tím, že je s výsledkem spokojený.

„Přestože to na podium nevyšlo, byl to určitě můj nejlepší závod. Dostal jsem se zpět do první skupiny, což je oproti Doningtonu velké zlepšení.

Děkuji týmu, který opět odvedl perfektní práci. Věřím, že v podobném duchu budeme pokračovat i za 14 dnů v Misanu,“ uzavřel Ondra.

Zvítězil Ital Roberto Tamburini před krajany Lorenzem Savadorim a Raffaelem De Rosou. V průběžném pořadí je v čele Savadori před Tamburinim, třetí pozici nadále drží Ondra Ježek. Čtvrtý De Rosa za ním ale zaostává o jediný bod.

Text a foto:TZ