Jubilejní padesátý závod ve Světovém poháru Superstock 1000 čeká o víkendu českého motocyklového závodníka Ondřeje Ježka. V portugalském Portimau se mu v posledních dvou letech nedařilo, takže by nyní rád prolomil smůlu a vybojoval stupně vítězů.

Sezona Světového poháru Superstock 1000 se přehoupnula do své druhé poloviny a na programu je pátý závod z osmi. Český jezdec týmu TripleM by Barni Racing Ducati má na svém kontě zatím dvě třetí místa, jedno páté a jedno šesté a v průběžném pořadí mu patří třetí pozice.

Ondra se do Portimaa vydal letecky v doprovodu své přítelkyně Šárky. „Do Portugalska létáme, je to již tradiční. Vyrazili jsme již ve středu, abychom stihli společnou týmovou večeři, kde nás doplnil i závodník SBK Michael van den Mark. Ve čtvrtek dopoledne bylo volno, takže jsme se Šárkou byli i na pláži,“ popsal Ondra s tím, že odpolední program zahrnuje technickou přejímku, prohlídku trati, lehkou projížďku na kole a brífing s techniky.

V posledních dvou letech se mu na okruhu v Portimau moc nedařilo, ale při svém jubilejním padesátém závodu by rád tuto smůlu prolomil a zajel kvalitní výsledek.

„V loňském roce mě na startu potkala technická závada, předloni jsem po výletu mimo trať dojel jedenáctý. Mrzelo mě to, protože zdejší trať se mi líbí. Je velmi obtížná, protože se jedná o bývalou motokrosovou trať, kterou vyasfaltovali. Letos jdu do závodu dobře naladěn a svůj 50. závod v SP Superstock 1000 chci proměnit v co nejlepší výsledek,“ uzavřel Ondra.

V pátek jsou na programu dva měřené tréninky od 9:45 a 14:15 hodin. Sobotní program začne třetím tréninkem od 10 hodin a bude pokračovat kvalifikací od 17:55. V neděli je warm-up od 10:30 a hlavní závod od 15:15 hodin.

Text a foto: TZ

Team Five Two Racing se se svým jezdcem Oliverem Königem zúčastnil druhého podniku evropského šampionátu třídy STOCK 250. Závody se konaly na okruhu Pannoniaring v Maďarsku. Po pátečních trénincích se Oliver cítil dobře a byl velmi spokojen i s nalezeným nastavením motocyklu. V sobotní kvalifikaci si vyjel druhé místo na startovním roštu ve své třídě a páté celkově.

V závodě se po velmi dobrém startu usadil na prvním místě a během dvou kol si vyjel 6ti sekundový náskok. Bohužel ve třetím kole přišel po drobné chybě pád a Oliver se do závodu vrátil na 9. místě, po stíhací jízdě v následujících kolech se probojoval na třetí místo a snažil se atakovat místo druhé. V této fázi závodu přišel pád jezdce před Oliverem a závod byl zastaven. Oliver tak byl klasifikován na třetím místě, na kterém projel cílem v předchozím kole.

V nedělní kvalifikaci se jelo na osychající trati na mokrých pneumatikách takže se žádné časové zlepšení ani neočekávalo a pozice na startu se neměnila. Po výborném startu se usadil na prvním místě stíhán italským jezdcem Manuelem Torrinim se kterým celý závod o vítězství bojovali. Nakonec jsme se mohli radovat z premiérového prvního místa a na stupních vítězů si díky Oliverovi poslechnot českou hymnu.

Po druhém závodním víkendu je tak Oliver na druhém místě evropského šampionátu se ztrátou jednoho bodu na Itala Manuela Torriniho.

Tým o víkendu nereprezentoval jen Olive, ale na motocykl se opět posadil i manager teamu a Olivera trenér Lukáš Pešek, který se zúčastnil závodů ve třídě superbike. Lukáš se v pátek a sobotu primárně věnoval nastavení motocyklu, které se mu podařilo nalézt a v nedělním závodě si dojel pro druhé místo, kdy rychlejší byl pouze rakouský závodník Roland Resch jedoucí s podporou výrobce motocyklů BMW.

Další závod se koná 19.-21.6. v chorvatské Rijece

V Motorbike držíme palce mladému nadějnému závodníkovi a budeme vás průběžně informovat o jeho reprezentaci České krve v motosportu ;-)

Text a foto: TZ

Pondělní ráno nebylo kdovíjak sluníčkový, ale všichni místní shodně tvrdili, že večer se určitě nepojede. Přesto Aleš s Lukášem od rána pracovali na motorkách, aby bylo vše na technickou, která začíná ve čtyři, připravené.
Po obědě se začalo počasí ještě zhoršovat, a když se za námi zastavil náš kamarád Stefan z týmu Penzkofer, upozornil nás, abychom si co nejdřív přikurtovali stany jak nejlépe umíme, protože se blíží vichřice o rychlosti 60mil za hodinu!
Zezačátku to vypadalo jako obyčejný déšť a vítr, ale kluci to přesto nenechali jen tak, a utíkali vše pořádně připevnit ke kamionu a k dodávce, a vnější roh stanu zatížili elektrocentrálou.
Tréninky byly samozřejmě mezitím zrušeny a my jen z kamionu koukali, co se začalo dít venku. Musím říct, že komu se chtělo na záchod, tak zažil pravej Saigon. Jakmile bouře dorazila k nám, některé stany venku nevydržely nápor a různě se potrhaly. Naštěstí ty naše to ustály, ale párkrát nás poryv větru zvedl ze židle, protože se zhoupl i celej kamion a vypadávala elektrika. I když jsme kamáč utěsnili, stejně nám do něj začalo zatíkat, takže jsme ještě bojovali s „povodní“ uvnitř, ale pár rolí papírových utěrek to nakonec zachránilo.
Navečer okolo osmé konečně přestalo pršet, a tak jsme se šli kouknout s trenérem a s klukama po okolí. Většina stanů v depu to přežila, ale stany diváků/motorkářů byly všechny na placku. Místní lidé jsou ale úžasní, a tak hned přes stránky na facebooku začali nabízet spaní u nich doma na gauči a „cup of tea“. Z toho samého důvodu se večer otevřely i některé ochody nebo školy, aby mohli motorkáři do sucha a tepla, a měli kde přenocovat. Když jsme chodili takhle po venku, tak dokonce i u nás zastavila sanitka, že mají u sebe jídlo a horké pití, ptali se, jestli jsme v pořádku, a jestli nepotřebujeme pomoc. Tohle je přesně to, proč se sem tak rádi vracíme…
Navečer jsme zašli na jeden Cider v depu, kde si ze mě všichni dělali srandu, že mi nejde ohnout prsteníček! Indián se dal do hovoru s mechanikem od Marie Costello a s jedním závodníkem z BSB třídy Superstock, ale přiznám se, že jméno jsem nepostřehla.

V úterý už bylo konečně počasí slušnější, a i když během dne dvakrát sprchlo, na odpoledne to vypadalo rozumě. Na technické kontrole byli tentokrát hodně ostří. Měli jsme povolení na kameru, která byla zapsána i v technické kartě, ale přesto jsme dostali trošku čočku, ale jinak jsme prošli naprosto v pohodě. Indián se na jízdu hodně těšil, protože Yamaha R6 je úplně nová a bylo třeba ji zajet. V plánu jsme měli dvě kola na R6 a dvě kola na Kawasaki ER6, ale už dopředu jsme tušili, že se to může vyvrbit ještě nějak jinak, protože z důvodu silného větru a místy mokré trati byl trénink vyhlášen jako neměřený. Ani se nedivím. S Lenkou jsme byly rády, že jsme zalezlé v Press centru a vůbec si nedovedu představit jet v tomhle po trati.
Jako první vyjely na trať Superbiky a mezi nimi Indi na šestce. Dal si dvě kola, které máme i na kameře a poté přeskočil na Twina, se kterým jede třídu Lightweight. Na něm si dal ale bohužel už jen jedno kolo, protože začalo opravdu hodně pršet a zbytek tréninku byl zrušen.

„Podmínky byly takové, že hlavně v horách foukal strašně silný nárazový vítr a to není žádná sranda jet v tom rychle. Párkrát mě odfoukl mimo stopu, kde jsem rozhodně nechtěl být. Je docela těžký vychytávat momenty, kdy to přijde a jakou silou, takže jsem musel zvolnit. Přesto jsem se i mezi litrama dobře bavil. Motorka jela dobře, akorát nejvyšší kvalt byl takový línější, takže s tím si tady ještě musíme poradit. Místy bylo hodně mokro a pár jezdců dokonce i spadlo, takže jsem rád, že jsme to odjeli bez problémů. Když jsem jel na Kawasaki, tak jsem dojel Johna Bartona, který mi ukazoval rukou, ať jedu za ním. Říkal jsem si, že mi třeba chce ukázat, kde mám jak jet, protože je to fakt zkušenej borec, tak jsem na něm visel, ale nic se nedělo a akorát mě brzdil, tak jsem to nevydržel dlouho, a za chvíli mu ujel. V depu jsme se pak nasmáli, protože mi žádnou stopu ukazovat samozřejmě nechtěl, ale ani nechtěl, abych ho předjížděl J. Sice jsme neodjeli všechno, co jsme chtěli, ale každý kolo na Manu je důležitý!“

Ve středu 3. 6. 2015 nás čeká další trénink, tentokrát pouze na Supersportu, takže když všechno klapne, Indi by mohl dát čtyři kola na Yamaze R6.

Videorozhovor zde:

Text a foto: TZ

V pátek ráno jsme brzy vstávali, abychom si všichni vyřídili vše, co je potřeba. Indi musel projít administrativní přejímkou, kde doložil všemožné pojistky, licence, startovní povolení nebo třeba „psí známku“ se jménem, datem narození a krevní skupinou.
Poté musel ještě absolvovat technickou přejímku s oblečením, kde se kontroluje i kombinéza, boty a rukavice. Já jsem si zase vyřídila novinářský průkaz v Press centru, odkud vám budu házet info na facebook a twitter online během tréninků a závodů.

Nechtěli jsme rozhodně riskovat to, že bychom nenavštívili manské Víly na Fairy Bridge. Určitě už tu legendu ode mě z minulejch let znáte, ale přece jenom pro připomenutí…pozdravit Víly je povinnost, protože neudělat to znamená dle pověstí neštěstí. Byla to jen krátká zastávka, protože hned potom nás chytl neskutečný slejvák, a tak Indi rychle vyrazil do posilovny, kam měl v plánu zajet a my s Lenkou přečkaly ten nejhorší déšť na terminálu dole v Douglasu, kde se nám podařilo zachytit nádhernou duhu v přístavu. Hrnec zlata jsme sice nehledaly, ale věřím, že nám aspoň přinese štěstí!
Počasí se bohužel nezlepšilo a propršel skoro celý večer a noc. Ještě že máme letos opravdu dobrý zázemí, a máme se kam schovat. Když si vzpomenu na naše první roky, jak jsme byli při dešti zalezlí v dodávce, všechno mokrý nebo navlhlý, boty od bláta…to si pak člověk opravdu váží toho, co tady má teď (navíc když to teď píšu pěkně v pohodlí gauče, s nohama hore :-) )

V sobotu dopoledne aspoň na chvíli vysvitlo sluníčko, a my mohli konečně odkrýt přední stranu stanu. Musím říct, že jsem opravdu nadšená z toho, kde stojíme. Konečně nás nemusí kamarádi a fanoušci hledat a mají nás pěkně jako „na dlani“, a že jich tady je! Každým trajektem totiž přijíždí další stovky a stovky lidí, a celej ostrov se tak pomalu zaplňuje hlavně motorkama.
Aleš celé dopoledne s Indiánem připravoval motorky, aby bylo všechno OK na odpolední první technickou přejímku. Ta proběhla bez problémů a Supertwin Kawasaki ER6-F už čekal spolu s Alešem v boxech, až přijde na řadu první jízda Lightweight. Stačilo se na Alíka podívat, a bylo nám všem jasný, že je pěkně nervózní. Vůbec mu tuhle odpovědnost nezávidíme. Nový motor, nově poskládaná motorka, takže kompletně všechno bez vyzkoušení a cokoliv by se mělo projevit, bylo by to až na trati s Indiánem v sedle. Navíc počasí bylo opravdu chladný a ve vzduchu visel další slejvák.

Oproti původnímu plánu byl nakonec harmonogram poskládán tak, že prvně vyjedou nováčci s vodiči-zkušenými závodníky, potom přijde na řadu trénink Lightweight, a po nich třída Sidecar. I když se vyvolávalo podle čísel, stejně se nakonec nahrnuli do výjezdu všichni, takže měl Indián trochu smůlu, že se musel potom proplétat na trati mezi pomalejšími. Ono to bylo ale vcelku jedno, protože první jízda je vždycky taková nicneříkající a celkový 16. čas byl přesto dobrý. Vždyť má taky startovní číslo 16#!

„Hrozně moc jsem si to užil! Bál jsem se, že mě budou bolet záda, ale na motorce je prostě necítím. Po nehodě v Hořicích musel Aleš motorky přeskládat, a já tak jel na podvozku a nastavení Veroniky. Kluci z teamu, kteří na mě koukali na cílovce, říkali, že se jim zdál podvozek tvrdý, zadní kolo uskakovalo a celkově nebyl bajk tak stabilní, jako u jiných jezdců, ale můj dojem z jízdy byl suprovej! Na hrboly jsem tady už zvyklej, ale určitě s tím něco provedeme. Taky už teď víme, že budeme měnit převod, ale jinak nemám k motorce jedinou výtku. Aspoň je jasný, že máme kam postupovat. Jsem prostě zase doma!“

Během prvního tréninku navíc do depa dorazil zbytek naší letošní TT party, takže jakmile Indián po dvou kolech zajel, poprvé se uviděl s trenérem Michalem Žáčkem, šéftechnikem Lukášem Kosinou a klukama z GripTV, konkrétněji s Patrikem Semlbauerem a Danielem Ruminskim, kteří tady budou letos s námi natáčet!

Jakmile Indi přijel do depa, po přivítání jsme rovnou zamířili do stanu, protože začalo pršet a zbytek tréninků tak byl pro počasí úplně zrušen.

První trénink tak pro Indiho a Motopoint Indi Racing Team dopadl s výsledkem 16.místo Lightweight s časem 20:41.6 na Kawasaki ER6-F.

Další jízda bude v pondělí, pokud počasí dovolí! Sledovat můžete livetiming na http://ttlive.iomtt.com/, kde stačí jednoduchá registrace emailem, a k tomu poslouchat http://www.manxradio.com/ Manx rádio!

Text a foto: TZ MIRT

První den na Manu-pondělí, jsme dopoledne prospali a dávali se do kupy po náročný cestě a stavění depa, které trvalo až do dvou do rána. Navíc bylo ještě třeba dořešit pár věcí, jako natažení vody a elektriky, které jsme měli zatím zapojené jen tak provizorně. Ještě že máme půjčené skútry Kymco z K2 moto Harfa, na kterých se dalo dojet pro chybějící věci nebo nákup. Hlavně lepící pásky není evidentně nikdy dost!

Odpoledne jsme vyrazili se podívat na promenádu, která zatím ještě zeje prázdnotou. Hlavní nával turistů čekáme až tak v pátek a sobotu. Počasí nám zatím přeje, ale to se může každou minutu změnit, jak je na Manu zvykem. Většinou když svítí sluníčko, tak fouká silnej vítr, takže si člověk moc nevybere, ale pořád je to lepší, než déšť. Místní tady běhají v triku a šortkách a tváří se hrozně letně, ale my tu jsme pomalu ve vaťácích a ušankách. Jako každý rok jsme zašli na Costu kafíčko, který je tady prostě nejlepší…nikde jinde než na Manu nemůže prostě chutnat líp. Na promenádě zatím nestál ani tradiční pivní stan Bushy´s nebo kolotoče, takže zažíváme ještě ten správnej manskej klid a pohodu.

Aleš měl po Hořicích sice hodně práce na motorkách, ale zvládá to na jedničku. Přípravu nové Yamahy R6 do Supersportů a Kawasaki ER6-F do Lightweightů už má téměř hotovou, protože tomu věnoval od pondělí až do čtvrtka skoro všechen čas a už mu zbývá jen pár dodělávek. Přeci jen nachystat motorky na TT není vůbec žádná legrace, což už za ty rok moc dobře víme, ale troufám si říct, že Aleš patří k jedněm z nejlepších závodních mechaniků u nás, takže je technika ve správnejch rukách. Navíc umí zachovat ledovej klid, což je kolikrát v nějaký vypjatý situaci klíčový a takovým situacím se při závodech kolikrát prostě nedá úplně vyhnout.

První večer jsme společně zašli na „welcome drink“ do naší oblíbené místní hospůdky Cat With No Tail, kde jsme se setkali s našimi přáteli Ajdou a Jirkou Podobskými, kteří se tu o nás už mockrát moc hezky v minulosti postarali. (Taková Guinness buchta od Ajdy, pro tu bych vraždila!) Dali jsme jeden Strongbow cider a vydali se zpět do depa, kde jsme velmi rádi zase zapadli do postelí, jestli se tomu našemu ležení tak dá říkat. Aleš vyfasoval vrchní postel na patrovce, Pták má super spaní v kabině kamionu a my ostatní už jsme tak zvyklí na našeho Sprintera, že bychom snad ani nikde jinde spát neuměli.

Úterý nevypadalo moc rozdílně. Dopoledne trávil Indián s Biker Ptákem v místní posilovně a odpoledne bylo pořád ještě dost práce na našem depu.
Ve středu nás čekal trošku boj s potopou, protože během dne začalo fakt hustě pršet a vydrželo to skoro až do večera. Protože máme kamion malinko z kopce, museli si kluci poradit s přívalem vody do něj, takže běhali po střeše a snažili se v tom slejváku vodu odvést jinou cestou.
Později odpoledne pak Aleš s Ptákem vyrazili na Snaeffel, nejvyšší horu Manu, pod jejímž vrcholem je trať TT u které stojí známá socha Joeyho Dunlopa na motorce. Nevybrali si sice libový počasí, ale zvládli to!

Ve čtvrtek musel Indián vyrazit k zubařovi, protože se mu párátkem podařilo vyšťourat plombu ze stoličky. Natrefil ale na skvělýho doktora, takže zoubek už má v cajku. S Lenkou jsme vyrazily i na první nákup, a dokonce jsme si zahrály na blondýny, když nám nešel otevřít prostor pod sedlem. Až později se pánové přiznali, že jim to taky nešlo, takže v tom aspoň nejsme úplně samy! Oběd tentokrát připravoval Indián, když přivezl po cestě od zubaře manské Kippers, výborné místní rybky za pár korun. Odpoledne pak vyrazil do posilovny a Aleš s Ptákem dochytávali utěsnění střechy, kdyby zase přišel takovej déšť jako včera. S Lenkou jsme se vydaly na místo, kde byl donedávna pomník Petra Hlavatky. Donedávna proto, že do něj někdo naboural autem a zbyly z něj jen trosky. Přesto jsme tam vyhrabaly pár věcí na památku, které jsme tam nechali v předchozích letech a přenesly je o kousek dál ke stromu, kde se nehoda kdysi stala. Zašly jsme také na hřbitov za Grandstand tabulí, kde je kvůli zničenému památníčku Petra alespoň umístěna vzpomínková tabulka. Koupíme zítra ještě kytičku a svíčku i za Martina Loichta, který tu sice tabulku nemá, ale i tak na něj moc myslíme.

Navečer přijel další trajekt na Man, a depo už se začalo konečně pořádně zaplňovat. Velký týmy začaly stavět zázemí, menší týmy už zaplnily spodní část padocku a i náš padock B už je z většiny zaplněný. Indián si ještě stačil zajít pro TT licenci a zítra nás čeká administrativní přejímka!

Text a foto: TZ MIRT