Motorbike 7+8/2021

 

Léto budiž pochváleno a s ním i prázdniny, dovolené, no prostě relax. Abyste se, třeba večer nebo když bude pršet, v době volna nenudili, je tu pro vás další vydání časopisu Motorbike. A protože jde o letní dvojčíslo, připravili jsme vydání rozšířené, tedy bezmála 150 stran! Co na nich najdete? Především testy 16 motocyklů a skútrů, od superbiků přes nakedy po klasiku, od městských přibližovadel po cestovní endura. A samozřejmě i spoustu dalšího.

TESTY:

BMW M 1000 RR

Viděli jste někdy, co zbude ze sériové motorky, upravené „jen“ pro mezinárodní mistrák? V podstatě rám, kyvná vidlice a motor s CAN sběrnicemi, do nichž se stejně tzv. sahá. U M verze jako by s tím Mnichovští dopředu počítali a za statisíce navíc dostáváte „stockový“ základ s ostřejší verzí čtyřválce, špičkovou elektronikou, upraveným šasi a náloží karbonových dílů. S homologací na silnici k tomu. Ovšem má ona homologace vůbec smysl?

Aprilia Tuono 660

Pamětníci z brněnského okruhu s nadšením vzpomínají, jak střelci na dvoutaktních RS250 do první pravé za cílovkou jen podřazovali a skoro nebrzdili. Tady hledejte konstrukční geny novinky, která těží ze skvělého šasi už legendární RSV4, respektive Tuona a de facto z poloviny jejich agregátu. V Noale se tak spolu s kapotovanou RS660 narodil pěkně ostrej půlčík a my ho pořádně prohnali.

Suzuki V-Strom 650 XT vs. Yamaha Tracer 7 GT

Velká cestovní endura se nejen u nás těší nebývalé oblibě a tak nikoho nepřekvapí, že roste popularita i menších cestovních motocyklů, s objemem kolem 700 kubíků. Vzhledem k nižší hmotnosti, menším rozměrům a snadnější ovladatelnosti se často jedná o tu správnou volbu pro každodenní ježdění. Dnes tu máme dva zástupce této třídy: každý z nich se však snaží oslovit potencionální zákazníky jiným způsobem a my byli zvědaví, který má větší smysl.

Ducati Scrambler Night Shift

Skoro se nechce věřit, že prvního „novodobého“ Scramblera představila Ducati až v létě 2014 v rámci akce World Ducati Week. Fakt je to teprve sedm let? Jo, je, jenže u některých motorek máte pocit, že jsou tu s námi snad odjakživa. A pokud časem zrají jako víno, tím spíš. Jaká je současná novinka SCR Night Shift? Jde u ní jen o „kosmetiku“ nebo o něco víc?

Honda CBR650R

Točí třináct tisíc, jede dvěstěpadesát a přitom nestojí nesmysl. Motorka, která je dneska vlastně spíš připomínkou divokých časů. Neměla nás ničím překvapit – tuhle konstrukci od Hondy už notoricky známe a sledujeme její vývoj mnoho let. Přesto jsme se namísto pár desítek „povinných“ testovacích kilometrů dostali za jedno odpoledne na 500km, navíc v tempu, které bylo na silnici normální velmi dávno. Devadesátky přicházejí zase do módy a tahle motorka je přináší do dnešní doby tím nejlepším způsobem.

Voge 500DS Adventure

Míříme k pěkné červené motorce, jejíž tvary nám na první pohled nejsou moc povědomé. Testrider skáče do sedla, místa zde má dost, řídítka a stupačky jsou tam, kde je chcete mít a hned se cítí jako doma. Po otočení klíčkem se rozsvítí barevný displej, jehož grafika mimo jiné zobrazuje ikonu pro spárování se smartphonem. Vše působí bytelně, kvalitně a funkčně. Ne, tahle motorka nenese znak žádné známé a prémiové značky. No a co?

CFMOTO 700CL-X Heritage vs. Yamaha XSR700

Ještě před nějakými deseti, patnácti lety by bylo téměř nemyslitelné poslat proti sobě do srovnávacího testu japonskou a čínskou motorku. Teda takhle, myslitelné je téměř cokoliv, ale závěr by byl téměř stoprocentně jistý: Číňan by se odplazil s brekem už po prvním kole a nad pomyslným ringem by zavlála vlajka s vycházejícím sluncem. Jenže časy se mění…a výsledek srovnání dnes nemusí být zdaleka tak jednoznačný.

Moto Guzzi V9 Bobber Centenario

15. března 1921 byla založena společnost Societa Anonima Moto Guzzi v italském Mandellu del Lariu, mimo jiné i za účelem výroby a prodejů motocyklů. A jak jinak oslavit „stovku“, než limitovanou sérií motocyklů, nesoucích přízvisko Centenario? Naše redakce dostala možnost prohnat jednu z těchto limitek, MG V9 Bobber. Dokáže tradiční koncepce obstát v současné tvrdé konkurenci?

Husqvarna Svartpilen 125

Tak tomuhle říkáme street bike! Stylová, perfektně agilní motorka, která prolétne městem a každý se za ní otočí. Malé přibližovalo od Husqvarny ve stylu moderního cafe racera vás protáhne škvírou v koloně a na dlažebních kostkách je jako doma. Za nás jde o nejstylovější ,,dvácu”, kterou si můžete dnes koupit.

Honda Forza 125; 350; 750

Honda je na trhu se skútry dlouhodobým lídrem. Téměř každý, kdo koupi městského skútru někdy řešil, ji měl v hledáčku a pokud by měla vyhrávat spolehlivost a univerzalita proti designu a stylu, dominantní pozici jí nejde upřít. Třeba i proto, že svůj segment pokrývá všemi myslitelnými kubaturami. Naše tři redaktorky napadlo proto srovnání strojů v rámci jedné stáje a pokusily se tu jasně definovat, jaké výhody, účely a možnosti jednotlivé Forzy uživateli nabízejí.

Piaggio Beverly 400

Skútry Piaggio jsou tak trochu ve stínu svých nevlastních sester. Alespoň tedy pro ty, kteří se o tento segment až tak moc nezajímají. Většinu lidí totiž, pokud přijde řeč na italské skútry, napadne jako první Vespa. A docela pochopitelně, Vespa je prostě pojem. Přesto není Piaggio zdaleka žádnou chudou příbuznou. Jen jde na věc trochu jinak.

Triumph Street Triple 675 MY2012 – ojetina

Devět let stará motorka. Není to vlastně tak dávno, kdy sjel tenhle první šikmooký Street z výrobní linky a chytil za srdce kdejakého ostříleného mazáka – přesto je dneska už vlastně zasloužilým pradědečkem současné řady Streetů s objemem 765, s kompletně překopanou technikou i vzhledem.  Proti všem svým následovníkům nabízel ve své době něco absolutně mimořádného a zůstal tak pro každého, kdo se na něm svezl, absolutně nezapomenutelným.

Sezóna začíná snad být konečně trochu „normální“, takže se začínají objevovat různé motorkářské akce a rozjely se i světové motocyklové závody. Krom pravidelných reportáží z MotoGP a WSBK se tak dočkáte i reportu z prvních závodů MXGP, nechybí ani informace z ploché dráhy. A ani report z výstavy Veteran Mania, na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli i Pitland Roadshow a zamysleli se i nad historií, současností a hlavně budoucností mosteckého Autodromu, kde se historicky poprvé letos pojedou závody WSBK.

Co dalšího? Například Techmánie na téma „Vybíráme tu správnou motorku“ – a není to tentokrát o tom, že si máte zkontrolovat servisní knížku, kvalitu řetězu a pneumatik, jde o zcela jiný pohled na věc. Cestopis nás pak zavede do tajuplného Súdánu, díky soutěži můžete vyhrát parádní nepromokavou bundu CFMOTO Camo Jacket (a k ní i plyšáka pro děti), prozradíme, proč jsme si vybrali pro náš dlouhodobý test Suzuki V-Strom 1050, naši redaktoři pro vás připravili autentické testy prvků výstroje (od přilby po boty) a máme pro vás i aktuality, toolbox atd. …no prostě jde opět o časák, nacpaný informacemi až po strop – přejeme hezkou zábavu!

Předplatné Motorbike stále ještě s dárkem v podobě trička Psí Hubík (pánská i dámská varianta)!

Motorbike 7+8/2021 vychází ve čtvrtek 8.7.2021 a připomínáme, že na https://www.send.cz/casopis/1294/motorbike lze aktuální i starší vydání časopisu Motorbike objednat pohodlně a bezpečně až do schránky za stejnou cenu jako kdekoliv na stánku!
Plná, nijak neomezená verze Motorbike, je k dispozici samozřejmě i v elektronické podobě a to na:
https://www.alza.cz/media/motorbike nebo https://digiport.cz.

Tištěné předplatné je možné objednat přímo zde nebo prostřednictvím e-mailu: send@send.cz. Neuteče vám tak už žádné číslo Motorbike.

Více informací na: http://www.motorbike-czech.cz nebo na https://www.facebook.com/casopismotorbike/.

Najdete nás i na Instagramu – @motorbikemagazin a na TV Sport 5 můžete mrknout na náš pořad (https://sport5.cz/archiv/)

Text a foto: Motorbike
Aprilia bmw časopis CFMoto ducati honda husqvarna moto guzzi motorbike motosport Paggio suzuki testy triumph Voge yamaha

Motorbike 5/2021

Ručička otáčkoměru v červeném poli, jedeme jako vždy na plný plyn! Občas to sice bylo minulý měsíc díky počasí „zajímavé“, přesto jsme ale žádnou práci neodpískali a tak pro vás máme například testy hned sedmi novinek letošní sezóny. A nešetřili jsme ani papírem, i květnový Motorbike, stejně jako ten předešlý, má celých 130 stran!

TESTY V ČÍSLE:

Ducati Multistrada V4 S

Představení stěžejního modelu značky řádně zvedlo obočí ortodoxních vyznavačů Red Power. Čtyřválcové Grandturismo coby nosný prvek šasi bez trubkového rámu? A co teprve zjištění, že unikátní Taglioniho desmo vystřídaly rozvody s ventilovými pružinami? S předchozí generací tak má novinka společné snad jen rukojeti! Krátký „zimní“ test ukázal, že nebýt točivějšího projevu véčka, čerství majitelé dlouhonohé sprinterky, nabité výkonem a nejvyspělejší elektronikou, včetně radaru, by přítomnost ventilových pružin poznali maximálně u demontovaných hlav.

Aprilia RS 660

Už čtvrtou sezonu za sebou se našemu tetstriderovi Jindrovi možná stane, že motorka, kterou vyzkoušel v nové sezóně jako první, bude tou nejlepší v celém zbylém roce. Nedovedeme si totiž představit, co by muselo přijít, aby to překonalo jeho pocity v sedle RS 660. Ano, čtete dobře: v konkurenci, složené ze všech možných strojů planety, si Jindra troufá tohle napsat o malém, řadovém dvouválci. Tak si to pojďme společně projít a velmi do detailu, protože tahle motorka si to zaslouží.

Honda CMX1100 Rebel – první test v ČR!

Honda nás i po těch desítkách let, co jezdíme na motorkách, dokáže překvapit. A počítáme, že nejen nás. Nemluvíme o extrémech jako byl žralok DN-01 nebo batbike NM4 Vultus, spíš o „běžné“ produkci.

Snažíme se už léta odhadnout, s jakou novinkou příště přijde, ale je to sázka do loterie, někdy se trefíme, jindy ani náhodou. Pro letošek jsme, asi jako spousta ostatních, čekali hlavně novou, malou Afriku…a prásk, na scénu přijel custom. A my měli tu čest ho u nás vyzkoušet jako první!

Triumph Trident 660

 V anglické továrně na radost, s historií sahající k našim prapradědům, se zrodila nová britská klasika jménem Triumph Trident. Na první pohled nenápadný nováček, stojící spíš ve stínu dravějších sourozenců Street a Speed Triple, se ovšem po otočení klíčkem promění v něco, co vás mile překvapí a s čím se nebudete chtít vracet zpátky do garáže. Triumph v případě této novinky zvolil spíše cestu jistoty, než experimentu s něčím novým – a vůbec to neudělal špatně.

KTM 890 Adventure

V kategorii cestovních endur fungovala u rakouského výrobce vždy jasná filozofie: nejdříve funkčnost, až poté samotný vzhled. Letošní novinka Adventure 890 přijíždí jako nástupce svého téměř o sto kubíků menšího předchůdce a spolu s upraveným motorem přidává řadu dalších změn. Nový Advík se zároveň musel přizpůsobit přísné normě Euro 5, která dělá vše proto, aby potlačila dravost původních modelů a udělala z jejich nástupců krotké beránky. V Mattighofenu pro takové případy mají ovšem své trumfy v rukávu. Budou ale stačit na to, aby novinka dostála jména svých předků?

Voge 500R

V dubnovém vydání Motorbike jsme, i přes nízké teploty, nevyzývající zrovna dvakrát ke svezení, podrobili horkému testu třístovku od Voge. Tentokrát, v počasí jen o málo příznivějším, jsme proklepli jejího většího bráchu s o mnoho dospělejším vzhledem i objemem. A samozřejmě také odvážnějšími ambicemi. A proč taky ne? Pětistovka ještě před pár lety platila za střední výkonnostní kategorii a nebýt současné honby za papírovými koňmi, zůstala by i dneska standardní volbou i pokročilejších pilotů.

Triumph Tiger 1050 (2007 – 2013) – ojetina

O Tigeru 1050 se dá říct, že byl ve své době – alespoň u Triumphu – revolučním strojem. S předchozím Tigerem 955i (2001 – 2006) ho spojovalo vlastně jen jméno, jinak šlo o zcela novou motorku. A zdaleka nejen kvůli modernější technice, ale především díky zaměření. Jaký je? Má smysl o něm uvažovat jako o ojetině? To se dozvíte v naší pravidelné rubrice „Sekáč, aneb motorky z druhé ruky“.

Segway Snarler AT6 L Limited

Americkou značku Segway má většina z nás spojenou s osobními transportéry PT. Ano, to jsou ona dvoukolá elektrická vozítka, se kterými se můžete setkat snad ve všech městech světa. Ale nejde zdaleka jen o ně, v roce 2018 totiž vstoupil Segway i do světa terénních čtyřkolek, SSV a UTV a na výstavě EICMA 2019 jsme viděli jeho první offroadové stroje. V letošní sezóně máme (díky české společnosti Segway Powersports s.r.o., která je oficiálním zástupcem této značky u nás) možnost se s nimi i detailně seznámit. Jako první nám padla do drápů klasická čtyřkolka, konkrétně Snarler AT6 L Limited. A snad neprozradíme příliš, když řekneme, že nás velmi překvapila.

DALŠÍ OBSAH:

Testy sice tvoří podstatnou, ovšem ne jedinou náplň Motorbike. V sekci Techmánie tak najdete nejen návod, jak z motorky „z krámu“ udělat závodní, ostré enduro (možná budete překvapeni, že to nestojí ranec peněz), ale dozvíte se i o tom, jak fungují airbagy v produktech naší zřejmě nejznámější značky motooblečení, tedy PSí Hubík.

K testu Ducati Multistrada V4 S jsme připojili i detailní historii „Multice“ (2003 – 2020) a pokud se chcete něco dozvědět o fenoménu jménem dragster, neměl by vám uniknout článek s příznačným názvem „Vypusťte draky“.

Vyzpovídali jsme i tři výrazné osobnosti motosportu: Pedra Acostu, který doslova válcuje soupeře v letošním seriálu Moto3, Daniela Petáka, prvního mechanika jezdce MotoGP Brada Bindera a rakouského závodníka v kategorii MX2, René Hofera.

Závodů se zatím moc nejede, ale třeba MotoGP už ano a tak jsme nevynechali ani report právě z tohoto seriálu, nechybí ani speedway a v článku „Bylo, nebylo…“ se dozvíte o tom, jak je to letos se závody v klasickém motokrosu.

V soutěži můžete tentokrát vyhrát páteřák Street Racer Limited, Toolbox vám napoví, co zrovna frčí, cestopis vás zavede do Tanzanie a Ugandy, máme pro vás i aktuality atd. atd…

Prostě a jednoduše – i květnový Motorbike je našlapaný informacemi až po víčko nádrže a věříme, že se vám bude líbit!

Motorbike 5/ 2021 vychází ve čtvrtek 6.5.2021 a připomínáme, že na https://www.send.cz/casopis/1294/motorbike lze aktuální i starší vydání časopisu Motorbike objednat pohodlně a bezpečně až do schránky za stejnou cenu jako kdekoliv na stánku!

Plná, nijak neomezená verze Motorbike, je k dispozici samozřejmě i v elektronické podobě a to na:

https://www.alza.cz/media/motorbike nebo https://digiport.cz.

Tištěné předplatné je možné objednat přímo zde nebo prostřednictvím e-mailu: send@send.cz. Neuteče vám tak už žádné číslo Motorbike.

Více informací na: http://www.motorbike-czech.cz nebo na https://www.facebook.com/casopismotorbike/.

Najdete nás i na Instagramu – @motorbikemagazin a na TV Sport 5 můžete mrknout na náš pořad (https://sport5.cz/archiv/)

Text a foto: Motorbike
Aprilia ducati enduro honda ktm motorbike Motorbike květen motorky motosport nové číslo Motorbike rukavice techmanie triumph Voge

TEST: Triumph Bonnevile Bobber

Good bob – job

Triumph Bonnevile Bobber

Jedním z největších taháků loňského italského veletrhu EICMA byl, alespoň pro mě, Triumph Bonneville Bobber. Čistá, perfektní stavba, motor s objemem 1200ccm, kdyby nebyla vystavovaná motorka pevně přimontovaná k podlaze, asi bych zapomněl na dobré vychování a s maniakálním řevem na ní skočil a ujel. Jojo, ještě jsou na světě věci, které i z – relativně – slušného člověka udělají zvíře. A to je dobře.

Čím víc se v produkci motocyklových značek objevují variace na retro téma, tím víc je znát rozdíl jednotlivých výrobců v přístupu. Ono to tedy platí i u přestaveb, kdy někdo stvoří stroj, nad jehož technikou a vzhledem užasnete a další jen u motorky vymění sedlo, řidítka, možná i nádrž (když se teda rozšoupne) a má hotovo. Prostě když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Dnes sice o přestavbách řeč nebude, ale dá se říct, že něco podobného platí i u modelů renomovaných výrobců. Jeden si holt s mašinou pohraje, druhý ne a asi největší průser je, když se vám značka snaží vnutit stroj za bambilión peněz s tím, že jde přece o retro a tak má taky retro vlastnosti. No, myslím, že je to blbost, když budu chtít motorku s jízdními a technickými vlastnostmi z dob krále Klacka, pořídím si rovnou starou vránu a nebudu utrácet za novou, žejo. Možná ještě větší průšvih pak je, když je motorka osazena špičkovými komponenty, ovšem jako celek nefunguje – v podstatě jde o něco podobného, jako když pejsek s kočičkou pekli dort: všechny ingredience byly dobré, ale nedalo se to žrát. Ale to jsem odbočil, protože Triumph tyhle problémy nemá. Dokazuje to svou řadou Classics, které dominuje Thruxton 1200 R (což je dle mého názoru nejpovedenější retro současnosti). Nicméně i tak jsem byl velice zvědavý, jak si povede Bobber, který je na první pohled puristický možná až moc.

Vzhled jak ze žurnálu, co technika?

Styl Bobber (původně bob – job) má svůj původ již v třicátých letech minulého století. Zjednodušeně řečeno jde o odstranění všeho zbytečného z motocyklu (podobně jako u chopperů) a charakteristickým znakem bobberů je absence předního blatníku, zkrácení blatníku zadního a úprava rámu společně se snížením sedla. Plus demontáž dalších dílů z důvodu snížení hmotnosti.

Boneville Bobber tohle zadání splňuje dokonale. Tedy samozřejmě až na ten přední blatník, to by logicky díky legislativě neprošlo. Ale jinak jde o perfektní práci, motorka je nádherně nízká (sedlo je pouhých 690mm nad zemí), vzdušný rám dává vyniknout paralelnímu dvouválci, kola mají drátěný výplet a koncovky výfuku najdeme po obou stranách stroje. Zrcátka jsou umístěna stylově na koncích řidítek (a kupodivu je v nich dobře vidět), přední teleskopická vidlice nepostrádá potřebné prachovky a vzadu je jeden jediný centrální tlumič, schovaný pod klasickým oldschool sedlem (zdálky můžete mít pocit, že jde o hardtail, ale fakt ne). Co se týká přístrojů, je zde pouze jeden, umístěný nad decentním světlometem, a sice analogový rychloměr s integrovaným displejem, na kterém můžete díky ovladači na řidítku volit mezi jednotlivými informacemi. Z moderních systémů zde máte k dispozici tři – palivové mapy (rain a road) ABS a kontrolu trakce (která se dá nicméně vypnout, na rozdíl od ABS). Jo, a vlastně ještě elektronické ovládání plynu ride-by-wire.

Motor je stejný, jako u Boneville T120, tedy kapalinou chlazený řadový dvouválec s objemem 1200ccm. Ovšem nezůstal beze změn, byla upravena jeho charakteristika, takže došlo k posunutí maximální hodnoty točivého momentu do nižších otáček (106Nm při 4 000 1/min), výkon je 77 koní (56,6kW) při 6100 1/min. Úpravy dotkly i vzduchového filtru, který se na Bobberu skládá z dvou částí. Na první, druhý i třetí pohled se může zdát, že přísun paliva obstarávají klasické karburátory, ale kdepak, jde samozřejmě o stříkačku, byť dovedně schovanou pod „karburátorovým obalem“. Někomu se to líbit nemusí, mě naopak ano.

Jak už jsem psal, přední vidlice je klasická a pokud na ní budete chtít něco štelovat, půjde o marnou touhu, musíte si vystačit s továrním nastavením. Zadní tlumič seřídit lze, ale taky od něj nečekejte zázraky, jde pouze o předpětí pružiny. Pokud ale máte neodolatelnou touhu se v něčem vrtat, můžete nastavit jinak sklon budíku a laborovat lze i se sedlem směrem dopředu/dozadu (ne tedy v nějak velkém rozsahu, ale lze).

Brzdění dostala na starost jako obvykle značka Nissin, přední kolo je osazeno jedním kotoučem a dvoupístky, vzadu je taky jeden kotouč (menší, 255mm) a též dvoupístek. Uvidíme, jestli to bude na 228kg těžký stroj stačit – jen tak na okraj, manipulace s Bobberem na místě není žádný problém ani vzhledem k poněkud vyšší hmotnosti, důvodem je jednak velmi dobře umístěné těžiště, jednak nízké sedlo.

Na bobřím hřbetu

Přestože je na bobber hezký pohled, přeci jen je tu hlavně od ježdění. Protože jde o klasiku, je klasické i zamykání a zapalování – motorka se zamyká na krku řízení, spínačka je umístěna na pravé straně pod nádrží. Mimochodem, na pravé straně je pod krytem rozety umístěna i nádobka na brzdovou kapalinu zadní brzdy: ke kontrole jejího stavu stačí odšroubovat víčko.

Startér je samozřejmě elektrický, kickpáku, přestože by se sem opravdu hodila, tady bohužel nenajdete. Po oživení motoru se ozve z koncovek, i přes plnění veškerých otravných euro norem, překvapivě hezký zvuk a osobně bych se tedy jinými koncovkami vůbec nezabýval. Ani kvůli vzhledu, ty originální vypadají moc hezky. Btw, jedna perlička – aby mohl být použit katalyzátor a zároveň se dodržela čistota stylu, je výfukové potrubí překryto plechovými kryty, pod nimiž ústí právě do katalyzátoru a zase se vrací ke svodům a koncovkám. Zvenku to ovšem vypadá, že je potrubí nepřerušené. Hezký nápad.

Řadím jedničku (šestistupňová převodovka je tichá a přesná) a beru za plyn. Dvojka, trojka, motor má moc hezký zátah a společně s narůstajícími otáčkami se zlepšuje už tak pěkný zvuk, ne, fakt bych neměnil.

Přestože je mi jasné, že tyhle motorky nejsou o rychlosti, zkouším maximálku. Dostávám se poměrně rychle na 180km/hod. a pak zaklapnu – motorka by asi jela víc, ale díky jízdní pozici, kdy se nemám jak přikrčit, se mi klepe hlava jak maňáskovi v rukou pacienta s Parkinsonem. Kdepak, tohle je o pohodě a pohoda tady končí zhruba ve 140km/hod. V reálu se budete ale stejně pohybovat v průměru nižší rychlostí, tohle vážně není závoďák (a díky tomu se dostanete i na slušnou spotřebu kolem 5,5 litru na sto kilometrů).

Kvůli nízkému podvozku, delšímu rozvoru a rozměrům kol (devatenáctka vepředu a šestnáctka vzadu – sakra, to zní jak část scénáře z pornofilmu) jsem hodně zvědavý na chování Bobberu v zatáčkách. A jsem mile překvapen, motorka se nijak nekroutí, je výborně ovladatelná (i díky řidítkům, ta bych taky neměnil) a sune se vinglem jako po přesné kružnici. Samozřejmě si tady velmi rychle škrtnete stupačkou, námi testovaný stroj na pravé straně už ani neměl hlásič náklonu. Což není zrovna příjemné, protože ve chvíli, kdy si škrtnete celou stupnou, je to docela kopanec. Takže hlásiče pravidelně měnit! Jinak ale super, roztáhnete mašinu na rovince, brzdy, podkopete o dva kvalty dolů, lehce se blokne zadek, proletíte zatáčku a dáte plnej…a nemusíte se bát, protože i pokud jste jelita, zachrání vás při neurvalém přidání plynu kontrola trakce. Pokud ji vypnete (a jste jelita), je potřeba trocha opatrnosti.

Jak bylo řečeno, s tlumením neuděláte nic moc. Tedy vepředu vůbec nic a vzadu jen s předpětím pružiny. Ale vůbec to nevadí, nerovnosti Bobber zvládá s grácií, při brzdění se předek nijak nepotápí, prostě mi tady možnost nastavení nijak nechybí.

Setkal jsem se s názorem, že by mohl mít Bobber lepší brzdy. No, pokud motorka nemá monoblok Brembo M50, vždycky mohou být lepší. Ale jinak si dovolím nesouhlasit, podle mě brzdí Bobber slušně a že je potřeba trochu víc zmáčknout páčku? To přece k téhle kategorii patří. Pořád lepší, než nečitelné jedule, u kterých nevíte, jestli vás díky svému stylu on/off jen majznou nádrží přes koule, nebo jestli už uděláte salto.

Jo, málem bych zapomněl na pneumatiky. Po nepříliš pozitivní zkušenosti s obutím na Triumphu Street Cup jsem měl trochu obavy, jestli si zas nebudu připadat občas jako nemotorný bruslař. Ale ne, kdepak, zde použité Avon Cobra drží velmi dobře. Chválím a přidávám další plusový bodík.

Univerzální hlodavec

Psát o bobberu jako o univerzální motorce se může jevit jako nesmysl. Ale zas taková blbost to není. Ve městě se s ním vyřádíte až až, na okreskách taky a co se týká cestování, klidně bych na něm odjel na dovolenou kamkoliv po Evropě. Jo, nebylo by to o rychlých přesunech, ale úplně živě vidím, jak si sbalím do brašen pár věcí, na držák zadního blatníku přimontuju spacák a vyrazím. A nebudu z toho ani po pár stech kilometrů vyřízený, protože sedlo je (ač jsem mu zpočátku moc nevěřil) překvapivě pohodlné.

Tak, to bychom měli univerzálnost a teď proč hlodavec (když pominu, že se bavíme o bobru). Tahle motorka, pokud si ji vyzkoušíte, vás totiž bude nahlodávat tak dlouho, až ztratíte veškeré zábrany, vyberete z banky úspory, určené pro studium dětí a půjdete si ji koupit. No co, holka stejně medicínu studovat nechce a kluka víc baví motorky…takže jednou může Bobbera podědit. Tyhle mašiny totiž nestárnou a tak, jak vypadají skvěle teď, budou vypadat i za 40 let. Hluboká úklona směrem k Hinckley, vážně dobrá práce!

Motor, rám

Srdcem Bobberu je paralelní kapalinou chlazený dvouválec se zážehovým intervalem 270 stupňů, s výkonem 77 koní a točivým momentem 106Nm, palivo dodává vícebodové sekvenční vstřikování. Právě kvůli vyšší hodnotě krouťáku se Bobber neobejde bez kontroly trakce – tedy takhle, obejde, ale v rámci bezpečnosti zde společně s ABS je. Ale dá se vypnout.

Pokud zaprší, můžete zvolit palivovou mapu Rain. Ta tedy nesníží výkon, ale upraví jeho dávkování, takže i na vodě se budete cítit bezpečně. Skoro jako kdybyste měli Always a Pampers zároveň.

Co říct k rámu…jde o ocelový kolébkový rám se slušnou tuhostí. Jeho největší přednost? Je v něm nádherně vidět motor!

Brzdy, tlumení

Vepředu jeden kotouč, vzadu jeden kotouč a dvoupístky Nissin. Tahle dvojka bohatě k zastavení stroje stačí, jen je potřeba trochu víc zmáčknout páčku přední brzy. Ale vážně jen trochu víc.

Ad tlumení: vepředu konvenční vidlice Kayaba s průměrem 41mm (dráha 90mm), vzadu centrální tlumič téže značky s nastavitelným předpětím pružiny, umístěný vtipně šikmo pod sedlem (dráha 77mm). Zvlášť zadek se tváří, že z vás už po pár kilometrech vytřepe duši, ale opak je pravdou, funguje velmi dobře. A stejně tak i přední vidlice, i když na ní nic nenastavíte (vzadu alespoň předpětí pružiny).

Doplňky

Protože jde o klasiku, je jasné, že se u Triumphu mohli přetrhnout, aby byl počet doplňků na Bobera co největší. A tak si můžete v rámci individualizace pořídit mimo jiné různé kryty kdečeho, jiné gripy, stupačky, řidítka, blinkry, zrcátka, koncovky výfuku…ale třeba i tempomat nebo brašny. Námi testovaný stroj měl oproti originálu navíc gumové tankpady (aby zlotřilí novináři neošoupali džínami nádrž), právě koženou brašnu a jiné sedlo. Fantazii se meze nekladou, vybírat je z čeho, takže pokud by vám Bobber přišel už v základu málo exotický, můžete řádit dle libosti. A výše vašeho aktuálního zůstatku na kontě.

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Jana Kolací, autor

Vyšlo v Motorbike v roce 2017, září

bobber časopis Motorbike magazin motocykly motorbike motorbike magazin motorky test testování triumph

TEST:Triumph Bonneville Spirit MY 2015

Triumph Bonneville Spirit MY 2015

V duchu britské tradice

Model Bonneville je stálicí na britském motorkářském nebi. Stranou všech módních výstřelků, stranou honby za výkonem, stranou elektronických vymožeností, které i z průměrného pilota dokážou udělat krále silnic. Neveze se na vlně retra, protože žádným retrem není – tohle je klasika a v encyklopediích by měla být u hesla „klasický motocykl“ uvedena vždy jeho fotka. Povinně.

Pokud se sejde pár motorkářů, logicky se baví o mašinách. A dřív nebo později dojde na jednotlivé kategorie, takže se dozvíte, že teď, dokud je člověk junák a plný síly, musí mít ten nejnadupanější supersport, pokud se cítí být chuligánem, sedlá překoňovaný naked bike a jestli v jeho žilách koluje krev dobrodruha, volí cestovní enduro nebo tourer. Samozřejmě s výkonem víc než sto kobyl, to dá rozum. Choppery a cruisery jsou pak odsouzeny do role strojů pro penzisty (kolikrát už jsem slyšel větu „todle si koupim, až budu starej“, se snad nedá ani spočítat). Ovšem přes veškeré dohady, jaký segment je ten úplně nejvíc nejlepší, se téměř nikdo neodváží plivat na klasické stroje. A už vůbec ne na ty, jejichž značka je tzv. tradiční a dýchají z ní prvopočátky motocyklismu.

Nejde zdaleka jen o to, že v současné době jsou v módě café racery, pro jejichž stavbu je klasika základem, ne každý přece touží nosit kostkovanou košili, ohrnuté džíny a mít na šišce kilo pomády. Kdepak, spousta těchto strojů se prohání po silnicích bez jakýchkoliv úprav. A má to logiku – proč upravovat něco, co už v základu nejen funguje, ale i skvěle vypadá. Tak, jako třeba právě Triumph Bonneville Spirit, novinka pro rok 2015.

Britská továrna pro letošní rok představila hned tři nové „Boníky“: T214 (vyrobeno má být pouze 1000 kusů a jméno bylo zvoleno jako připomínka rychlostního rekordu (214,4 mil v hodině) z roku 1956, který na solném jezeře Bonneville zajel Johny Allen, dále model Newchurch (podle anglického překladu názvu města Neukirchen, kde se každoročně pořádá sraz Tridays) a konečně právě Spirit, který se co nejvíce snaží přiblížit svému předchůdci z roku 1950. Samozřejmě především vzhledem, ani řadě Bonneville 2015 se zákonitě nevyhnuly moderní technologie. Ovšem nutno uznat, že na první je téměř nezaznamenáte. O čem je řeč konkrétně? Například o palivovém systému. Přestože paralelní dvouválec je krmen vícebodovým sekvenčním vstřikováním, tento systém je dovedně ukryt v imitacích klasických karburátorů, nechybí dokonce ani čudl sytiče. To samé se týká přístrojovky, tedy dvou analogových budíků (vlevo rychloměr, vpravo otáčkoměr), ve kterých jsou integrovány provozní kontrolky. Ale ano, u rychloměru je sice digitální minidisplej… ovšem nepůsobí nijak rušivě. To jsou snad ale jediné prvky, díky kterým poznáte (ještě před jízdou), že se jedná o motorku jednadvacátého století. Jinak je zde vše, jako před více než padesáti lety – světlomet s chromovaným rámečkem (původem ze Scramblera), kola s drátěným výpletem, prachovky na přední vidli, jednodílné sedlo, gumové stupačky, dvojice zadních pružinových tlumičů, dvě koncovky výfuku tradičního tvaru, spínačka na krku řízení a na opačné straně pak zámek (jo, abyste s Bonneville odjeli, potřebujete fakt dva klíče). K tomu si přidejte dvoubarevné lakování nádrže Spirit Blue/ New England White, zkrácený zadní blatník, stejně jako u modelu Thruxton, černé lakování na motoru, řidítkách, ráfcích a pružinách tlumičů… a jestli se vám klasické motocykly líbí, tak teď právě přemýšlíte, kolik peněz máte aktuálně v prasátku. A to jste se ještě ani nesvezli. Snad jen škoda, že výrobce Spirit neosadil krom elektrického startéru i startovací kickpákou, pak by byla iluze minulého století dokonalá.

Gentlemen, start your engines!

Vždycky, když mám testovat podobný stroj, mám trochu obavy, jak bude fungovat. Jistě, vzhledem ke stylu jsem schopen sem tam něco odpustit, nebo velkoryse přehlédnout, ovšem pořád si myslím, že moderní motorka (i když se tváří jako veterán) by měla odpovídat moderní době. Nejde o výkon nebo krouťák, to vůbec ne, ale třeba o brzdy, tlumení atd. Přeci jen se s ní budeme pohybovat v úplně jiném provozu než před padesáti a více lety. Pravdou ale je, že zrovna u Bonneville tyto obavy moc nemám, zatím jsem nejel na žádném modelu, který by mě nepříjemně překvapil. Dá se možná i říct, že zrovna tenhle Triumph je ve své kategorii sázkou na jistotu.

Po nastartování (znova zalituju, že tu není nakopávačka) se z koncovek ozve hezký, sytý zvuk. Žádný zběsilý řev, jsme přece v Británii, ne v Americe. Všechno je hezky po ruce (tedy, všechno…ono tady toho moc nemáme, není to potřeba), jízdní pozice je pohodlná. Překvapivě je pohodlné i sedlo, i když na to nevypadá. Spojka nevyžaduje nijak velkou sílu k ovládání, hydrauliku byste zde samozřejmě ale hledali marně – o to víc potěší stavitelná páčka. Pětirychlostní převodovka pracuje taky dobře, je slušně odstupňovaná a kupodivu nemám pocit, že by tu šestka chyběla (jako se mi to občas stává na jiných motorkách, kde se snažím neexistující kvalt řadit stále dokola). Motor zabírá hezky odspodu, ostatně maximální výkon, tedy 68 koní, má v 7 500 otáčkách, nejvyšší točivý moment (68 Nm) pak v 5 800 otáčkách za minutu.

Nedá se logicky čekat, že Spirit nějak poletí a že s ním napráskáte supersportu, dechberoucí maximálku tady fakt nečekejte. Ona by vám stejně byla k ničemu, protože ochrana proti větru se limitně blíží nule. Na druhou stranu nejde o žádného lenochoda, a přestože jeho hmotnost není nijak nízká (230 kg), dokáže se pohybovat hodně svižně. To, že motorka váží skoro čtvrt tuny, zaznamenáte leda tak při manévrování na místě, ale ani to – vzhledem k těžišti a nízkému sedlu – není takový problém, abyste se při každém otáčení na okresce zpotili až tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno.

Tím se dostávám k obratnosti. Spirit je ovladatelný až neuvěřitelně, a to nejen vzhledem k letité koncepci. V zatáčkách si můžete v klidu dovolit dostat se až na hlásiče náklonu (což není tak těžké), sériově osazené pneumatiky Metzeler i přes poměrně úzký rozměr (110 vepředu, 130 vzadu) pracují výtečně. Také tlumení odpovídá současnosti, přestože předek samozřejmě stavitelný není a jedná se o klasickou vidlici, neměl jsem pocit, že by bylo něco špatně. U zadních pružinových tlumičů lze nastavit předpětí.

O spolehlivé zastavení se stará jeden kotouč vepředu a jeden vzadu. V žádném případě se nejedná o nic poddimenzovaného, přední brzda reaguje čitelně a onen jeden kotouč bohatě stačí – jen je třeba si zvyknout, pokud jste zmlsaní jinými stroji, na nepřítomnost ABS. Zadní brzdu téměř nevyužijete, pro pořádek jen dodám, že nemá tendenci se při rozumném brzdění blokovat.

Zpočátku se mi zdálo, že by bylo vhodné vyměnit řidítka za o něco širší. Ale jen prvních pár kilometrů, pak jsem se s nimi smířil. I když „smířil“ možná není to pravé slovo, spíš jsem si na ně zvykl a naopak mi začala vyhovovat – pokud bych si Bonneville Spirit pořizoval, nechal bych je tak, jak jsou. Ještě se vrátím k ergonomii: ani po celodenním ježdění se nestává motorka nepohodlnou, nebolí z ní záda ani zadek, což se o spoustě klasických motorek opravdu říct nedá.

Jak bylo řečeno na začátku, Spirit je klasika. Ale klasika, která splňuje všechny požadavky moderního stroje. Jistě, nehledejte zde kvantum pomocných a záchranných systémů, které budou eliminovat vaše chyby a vaši nešikovnost. O tom Spirit opravdu není, je o čistém „motorkaření“, takovém, které bylo v minulém století běžné. A jeho kouzlo je právě v tom, nepřipadáte si zde oproti němu méněcenní nebo dokonce hloupí, protože toho dovede víc než vy. Kdepak, tady jste plnohodnotnou součástí dvojice řidič – motorka. A tak to má u klasických strojů být.

Motor, převodovka

Vzduchem chlazený paralelní dvouválec se zážehovým intervalem 360 stupňů má objem 865ccm, nejvyšší výkon 68 koní (50 kW) a maximální točivý moment 68 Nm. Přestože se motor tváří, že je krmen karburátory, o plnění se stará vícebodové sekvenční vstřikování. Agregát toho snese dost, je pružný, nárůst výkonu má plynulý, prostě klidný anglický gentleman, který se ovšem dokáže dostat do varu. Pětistupňová převodovka je dobře odladěná, kupodivu zde nemáte pocit, že by chyběl šestý rychlostní stupeň. Sekundární převod je X-kroužkovým řetězem.

Brzdy, tlumení

Jeden kotouč o průměru 310mm vepředu (dvoupístkový brzdič Nissin) a jeden kotouč (255mm) a dvoupístek Nissin vzadu. Brzdy jsou čitelné a k zastavení 230kg těžkého stroje bohatě stačí. Tlumení dostala na starost značka Kayaba – vepředu se jedná o konvenční, nenastavitelnou vidlici s průměrem 41mm a dráhou 120mm, vzadu jsou dva pružinové tlumiče se stavitelným předpětím pružin (délka pružení 100mm).

Samostatný box

Posuzování Bonneville Spirit je hodně individuální záležitostí a co jednomu vyhovuje, může druhému vadit – o čemž svědčí i názor našeho dalšího redaktora, Honzy, mimo jiné majitele staršího Triumphu Thunderbird.

Další varianta staré dobré Bonnie, jeden ze tří letošních nových modelů, o něco málo levnější než třeba T214. Motorka je krásná, kombinace černé na rámu a motoru s leštěnými žebry válce a modrobílého lakování je opravdu noblesní a hodně retro, krásné jsou výfuky i budíky, sedlo je elegantní a navíc neklouže, pěkná jsou i drátěná kola, jen ty ráfky by podle mého gusta mohly být chromované, takhle je té černé na můj vkus až až…

Jezdí to super, zdá se mi ale, že motor má trochu míň spodek, než míval (že by emise? Nebo delší převod?), ale zvuk je stále stejně skvělý, což u řady konkurenčních motocyklů není už dávno pravda. Jízdní vlastnosti jsou přiměřené výkonu a cílové skupině, velmi pohodlné je pružení, motorka drží, nevlní se, na úzkých pneu je velmi agilní a má veliký rejd (otočil jsem ji v garáži, i když jsem tam už měl čtyři další motocykly). Nenastavitelná přední vidlice funguje, vzadu se sice dá nastavit předpětí, ale už tovární nastavení bylo pro mých 82 kg o.k…

Jízdní pozice je uvolněná, na mně je tedy sedlo trochu nízko a mám výhrady k řídítkům – jsou moc úzká, což by ale tak nevadilo, ale hlavně jsou dost nelogicky otočená směrem k řidiči („vlaštovky“, což nesnáším), dále je na tomto exempláři dost nešťastně vysoko páka zadní brzdy, takže mám pořád nohu na ní, nebo ji musím na stupačce hodně vytočit špičkou ven, což je nepohodlné. Super jsou zrcátka, vše je v nich vidět, netřepou se…

Jako úplně nesmyslné hodnotím umístění spínací skříňky na krku řízení zleva, na kterou se dostává velmi obtížně a cokoliv je na kroužku s klíčem, třeba přívěsek, vlaje celou cestu a cinká o rám…

Celkově? Báječná motorka na důchod, ale dá se s tím jet i hodně rychle, stíhal jsem hokej a stihl, nakonec jsem jel fakt dost ostře a vše fungovalo skvěle, i to dostatečně brzdí…

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk, Jan Mojžíš

Foto: Jan Altner

Vyšlo v Motorbike v roce 2015, červen

Bonneville časopis Motorbike magazin motocykly motorbike motorbike magazin motorky test testování triumph