Skip to content
reklama


TEST: Triumph Bonnevile Bobber

TEST: Triumph Bonnevile Bobber

Good bob – job

Triumph Bonnevile Bobber

Jedním z největších taháků loňského italského veletrhu EICMA byl, alespoň pro mě, Triumph Bonneville Bobber. Čistá, perfektní stavba, motor s objemem 1200ccm, kdyby nebyla vystavovaná motorka pevně přimontovaná k podlaze, asi bych zapomněl na dobré vychování a s maniakálním řevem na ní skočil a ujel. Jojo, ještě jsou na světě věci, které i z – relativně – slušného člověka udělají zvíře. A to je dobře.

Čím víc se v produkci motocyklových značek objevují variace na retro téma, tím víc je znát rozdíl jednotlivých výrobců v přístupu. Ono to tedy platí i u přestaveb, kdy někdo stvoří stroj, nad jehož technikou a vzhledem užasnete a další jen u motorky vymění sedlo, řidítka, možná i nádrž (když se teda rozšoupne) a má hotovo. Prostě když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Dnes sice o přestavbách řeč nebude, ale dá se říct, že něco podobného platí i u modelů renomovaných výrobců. Jeden si holt s mašinou pohraje, druhý ne a asi největší průser je, když se vám značka snaží vnutit stroj za bambilión peněz s tím, že jde přece o retro a tak má taky retro vlastnosti. No, myslím, že je to blbost, když budu chtít motorku s jízdními a technickými vlastnostmi z dob krále Klacka, pořídím si rovnou starou vránu a nebudu utrácet za novou, žejo. Možná ještě větší průšvih pak je, když je motorka osazena špičkovými komponenty, ovšem jako celek nefunguje – v podstatě jde o něco podobného, jako když pejsek s kočičkou pekli dort: všechny ingredience byly dobré, ale nedalo se to žrát. Ale to jsem odbočil, protože Triumph tyhle problémy nemá. Dokazuje to svou řadou Classics, které dominuje Thruxton 1200 R (což je dle mého názoru nejpovedenější retro současnosti). Nicméně i tak jsem byl velice zvědavý, jak si povede Bobber, který je na první pohled puristický možná až moc.

Vzhled jak ze žurnálu, co technika?

Styl Bobber (původně bob – job) má svůj původ již v třicátých letech minulého století. Zjednodušeně řečeno jde o odstranění všeho zbytečného z motocyklu (podobně jako u chopperů) a charakteristickým znakem bobberů je absence předního blatníku, zkrácení blatníku zadního a úprava rámu společně se snížením sedla. Plus demontáž dalších dílů z důvodu snížení hmotnosti.

Boneville Bobber tohle zadání splňuje dokonale. Tedy samozřejmě až na ten přední blatník, to by logicky díky legislativě neprošlo. Ale jinak jde o perfektní práci, motorka je nádherně nízká (sedlo je pouhých 690mm nad zemí), vzdušný rám dává vyniknout paralelnímu dvouválci, kola mají drátěný výplet a koncovky výfuku najdeme po obou stranách stroje. Zrcátka jsou umístěna stylově na koncích řidítek (a kupodivu je v nich dobře vidět), přední teleskopická vidlice nepostrádá potřebné prachovky a vzadu je jeden jediný centrální tlumič, schovaný pod klasickým oldschool sedlem (zdálky můžete mít pocit, že jde o hardtail, ale fakt ne). Co se týká přístrojů, je zde pouze jeden, umístěný nad decentním světlometem, a sice analogový rychloměr s integrovaným displejem, na kterém můžete díky ovladači na řidítku volit mezi jednotlivými informacemi. Z moderních systémů zde máte k dispozici tři – palivové mapy (rain a road) ABS a kontrolu trakce (která se dá nicméně vypnout, na rozdíl od ABS). Jo, a vlastně ještě elektronické ovládání plynu ride-by-wire.

Motor je stejný, jako u Boneville T120, tedy kapalinou chlazený řadový dvouválec s objemem 1200ccm. Ovšem nezůstal beze změn, byla upravena jeho charakteristika, takže došlo k posunutí maximální hodnoty točivého momentu do nižších otáček (106Nm při 4 000 1/min), výkon je 77 koní (56,6kW) při 6100 1/min. Úpravy dotkly i vzduchového filtru, který se na Bobberu skládá z dvou částí. Na první, druhý i třetí pohled se může zdát, že přísun paliva obstarávají klasické karburátory, ale kdepak, jde samozřejmě o stříkačku, byť dovedně schovanou pod „karburátorovým obalem“. Někomu se to líbit nemusí, mě naopak ano.

Jak už jsem psal, přední vidlice je klasická a pokud na ní budete chtít něco štelovat, půjde o marnou touhu, musíte si vystačit s továrním nastavením. Zadní tlumič seřídit lze, ale taky od něj nečekejte zázraky, jde pouze o předpětí pružiny. Pokud ale máte neodolatelnou touhu se v něčem vrtat, můžete nastavit jinak sklon budíku a laborovat lze i se sedlem směrem dopředu/dozadu (ne tedy v nějak velkém rozsahu, ale lze).

Brzdění dostala na starost jako obvykle značka Nissin, přední kolo je osazeno jedním kotoučem a dvoupístky, vzadu je taky jeden kotouč (menší, 255mm) a též dvoupístek. Uvidíme, jestli to bude na 228kg těžký stroj stačit – jen tak na okraj, manipulace s Bobberem na místě není žádný problém ani vzhledem k poněkud vyšší hmotnosti, důvodem je jednak velmi dobře umístěné těžiště, jednak nízké sedlo.

Na bobřím hřbetu

Přestože je na bobber hezký pohled, přeci jen je tu hlavně od ježdění. Protože jde o klasiku, je klasické i zamykání a zapalování – motorka se zamyká na krku řízení, spínačka je umístěna na pravé straně pod nádrží. Mimochodem, na pravé straně je pod krytem rozety umístěna i nádobka na brzdovou kapalinu zadní brzdy: ke kontrole jejího stavu stačí odšroubovat víčko.

Startér je samozřejmě elektrický, kickpáku, přestože by se sem opravdu hodila, tady bohužel nenajdete. Po oživení motoru se ozve z koncovek, i přes plnění veškerých otravných euro norem, překvapivě hezký zvuk a osobně bych se tedy jinými koncovkami vůbec nezabýval. Ani kvůli vzhledu, ty originální vypadají moc hezky. Btw, jedna perlička – aby mohl být použit katalyzátor a zároveň se dodržela čistota stylu, je výfukové potrubí překryto plechovými kryty, pod nimiž ústí právě do katalyzátoru a zase se vrací ke svodům a koncovkám. Zvenku to ovšem vypadá, že je potrubí nepřerušené. Hezký nápad.

Řadím jedničku (šestistupňová převodovka je tichá a přesná) a beru za plyn. Dvojka, trojka, motor má moc hezký zátah a společně s narůstajícími otáčkami se zlepšuje už tak pěkný zvuk, ne, fakt bych neměnil.

Přestože je mi jasné, že tyhle motorky nejsou o rychlosti, zkouším maximálku. Dostávám se poměrně rychle na 180km/hod. a pak zaklapnu – motorka by asi jela víc, ale díky jízdní pozici, kdy se nemám jak přikrčit, se mi klepe hlava jak maňáskovi v rukou pacienta s Parkinsonem. Kdepak, tohle je o pohodě a pohoda tady končí zhruba ve 140km/hod. V reálu se budete ale stejně pohybovat v průměru nižší rychlostí, tohle vážně není závoďák (a díky tomu se dostanete i na slušnou spotřebu kolem 5,5 litru na sto kilometrů).

Kvůli nízkému podvozku, delšímu rozvoru a rozměrům kol (devatenáctka vepředu a šestnáctka vzadu – sakra, to zní jak část scénáře z pornofilmu) jsem hodně zvědavý na chování Bobberu v zatáčkách. A jsem mile překvapen, motorka se nijak nekroutí, je výborně ovladatelná (i díky řidítkům, ta bych taky neměnil) a sune se vinglem jako po přesné kružnici. Samozřejmě si tady velmi rychle škrtnete stupačkou, námi testovaný stroj na pravé straně už ani neměl hlásič náklonu. Což není zrovna příjemné, protože ve chvíli, kdy si škrtnete celou stupnou, je to docela kopanec. Takže hlásiče pravidelně měnit! Jinak ale super, roztáhnete mašinu na rovince, brzdy, podkopete o dva kvalty dolů, lehce se blokne zadek, proletíte zatáčku a dáte plnej…a nemusíte se bát, protože i pokud jste jelita, zachrání vás při neurvalém přidání plynu kontrola trakce. Pokud ji vypnete (a jste jelita), je potřeba trocha opatrnosti.

Jak bylo řečeno, s tlumením neuděláte nic moc. Tedy vepředu vůbec nic a vzadu jen s předpětím pružiny. Ale vůbec to nevadí, nerovnosti Bobber zvládá s grácií, při brzdění se předek nijak nepotápí, prostě mi tady možnost nastavení nijak nechybí.

Setkal jsem se s názorem, že by mohl mít Bobber lepší brzdy. No, pokud motorka nemá monoblok Brembo M50, vždycky mohou být lepší. Ale jinak si dovolím nesouhlasit, podle mě brzdí Bobber slušně a že je potřeba trochu víc zmáčknout páčku? To přece k téhle kategorii patří. Pořád lepší, než nečitelné jedule, u kterých nevíte, jestli vás díky svému stylu on/off jen majznou nádrží přes koule, nebo jestli už uděláte salto.

Jo, málem bych zapomněl na pneumatiky. Po nepříliš pozitivní zkušenosti s obutím na Triumphu Street Cup jsem měl trochu obavy, jestli si zas nebudu připadat občas jako nemotorný bruslař. Ale ne, kdepak, zde použité Avon Cobra drží velmi dobře. Chválím a přidávám další plusový bodík.

Univerzální hlodavec

Psát o bobberu jako o univerzální motorce se může jevit jako nesmysl. Ale zas taková blbost to není. Ve městě se s ním vyřádíte až až, na okreskách taky a co se týká cestování, klidně bych na něm odjel na dovolenou kamkoliv po Evropě. Jo, nebylo by to o rychlých přesunech, ale úplně živě vidím, jak si sbalím do brašen pár věcí, na držák zadního blatníku přimontuju spacák a vyrazím. A nebudu z toho ani po pár stech kilometrů vyřízený, protože sedlo je (ač jsem mu zpočátku moc nevěřil) překvapivě pohodlné.

Tak, to bychom měli univerzálnost a teď proč hlodavec (když pominu, že se bavíme o bobru). Tahle motorka, pokud si ji vyzkoušíte, vás totiž bude nahlodávat tak dlouho, až ztratíte veškeré zábrany, vyberete z banky úspory, určené pro studium dětí a půjdete si ji koupit. No co, holka stejně medicínu studovat nechce a kluka víc baví motorky…takže jednou může Bobbera podědit. Tyhle mašiny totiž nestárnou a tak, jak vypadají skvěle teď, budou vypadat i za 40 let. Hluboká úklona směrem k Hinckley, vážně dobrá práce!

Motor, rám

Srdcem Bobberu je paralelní kapalinou chlazený dvouválec se zážehovým intervalem 270 stupňů, s výkonem 77 koní a točivým momentem 106Nm, palivo dodává vícebodové sekvenční vstřikování. Právě kvůli vyšší hodnotě krouťáku se Bobber neobejde bez kontroly trakce – tedy takhle, obejde, ale v rámci bezpečnosti zde společně s ABS je. Ale dá se vypnout.

Pokud zaprší, můžete zvolit palivovou mapu Rain. Ta tedy nesníží výkon, ale upraví jeho dávkování, takže i na vodě se budete cítit bezpečně. Skoro jako kdybyste měli Always a Pampers zároveň.

Co říct k rámu…jde o ocelový kolébkový rám se slušnou tuhostí. Jeho největší přednost? Je v něm nádherně vidět motor!

Brzdy, tlumení

Vepředu jeden kotouč, vzadu jeden kotouč a dvoupístky Nissin. Tahle dvojka bohatě k zastavení stroje stačí, jen je potřeba trochu víc zmáčknout páčku přední brzy. Ale vážně jen trochu víc.

Ad tlumení: vepředu konvenční vidlice Kayaba s průměrem 41mm (dráha 90mm), vzadu centrální tlumič téže značky s nastavitelným předpětím pružiny, umístěný vtipně šikmo pod sedlem (dráha 77mm). Zvlášť zadek se tváří, že z vás už po pár kilometrech vytřepe duši, ale opak je pravdou, funguje velmi dobře. A stejně tak i přední vidlice, i když na ní nic nenastavíte (vzadu alespoň předpětí pružiny).

Doplňky

Protože jde o klasiku, je jasné, že se u Triumphu mohli přetrhnout, aby byl počet doplňků na Bobera co největší. A tak si můžete v rámci individualizace pořídit mimo jiné různé kryty kdečeho, jiné gripy, stupačky, řidítka, blinkry, zrcátka, koncovky výfuku…ale třeba i tempomat nebo brašny. Námi testovaný stroj měl oproti originálu navíc gumové tankpady (aby zlotřilí novináři neošoupali džínami nádrž), právě koženou brašnu a jiné sedlo. Fantazii se meze nekladou, vybírat je z čeho, takže pokud by vám Bobber přišel už v základu málo exotický, můžete řádit dle libosti. A výše vašeho aktuálního zůstatku na kontě.

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Jana Kolací, autor

Vyšlo v Motorbike v roce 2017, září

reklama


reklama


reklama