Skip to content
reklama


TEST: BMW R1200 GS MY 2013

TEST: BMW R1200 GS MY 2013

Recept na úspěch je vlastně velice jednoduchý. Vezmete jednoduchý, bezporuchový motor, omotáte ho trubkovým rámem, celé to vyženete nahoru, přidáte pořádnou nádrž a pohodlné sedlo... a při stavbě dbáte úzkostlivě na kvalitu (a hlavně to pořádně vytroubíte do světa). Výsledek? 170 000 prodaných strojů za devět let.
Recept na úspěch je vlastně velice jednoduchý. Vezmete jednoduchý, bezporuchový motor, omotáte ho trubkovým rámem, celé to vyženete nahoru, přidáte pořádnou nádrž a pohodlné sedlo... a při stavbě dbáte úzkostlivě na kvalitu (a hlavně to pořádně vytroubíte do světa). Výsledek? 170 000 prodaných strojů za devět let.
Recept na úspěch je vlastně velice jednoduchý. Vezmete jednoduchý, bezporuchový motor, omotáte ho trubkovým rámem, celé to vyženete nahoru, přidáte pořádnou nádrž a pohodlné sedlo... a při stavbě dbáte úzkostlivě na kvalitu (a hlavně to pořádně vytroubíte do světa). Výsledek? 170 000 prodaných strojů za devět let.

Wasserman

představení BMW R 1200 GS MY 2013

text: Ivan „Scoob“ Bezděk

foto: BMW

Recept na úspěch je vlastně velice jednoduchý. Vezmete jednoduchý, bezporuchový motor, omotáte ho trubkovým rámem, celé to vyženete nahoru, přidáte pořádnou nádrž a pohodlné sedlo… a při stavbě dbáte úzkostlivě na kvalitu (a hlavně to pořádně vytroubíte do světa). Výsledek? 170 000 prodaných strojů za devět let.

P90104498

Známé pořekadlo praví, že když něco funguje, je nesmysl se v tom vrtat. Ale člověk je tvor všetečný, vše neustále vylepšující (nebo alespoň rádoby vylepšující) a tak i věci dokonale fungující jsou nahrazovány jinými, lepšími. Tedy většinou lepšími, nebo alespoň za lepší vydávanými – a tenhle vývoj se nazývá vzletně technickým pokrokem.

Technický pokrok se nevyhnul ani ikoně cestovních endur, tedy BMW R 1200 GS a tentokrát se v Bavorsku nespokojili s instalací doplňků či vylepšováním brzd nebo tlumení, což bylo v minulosti kvitováno obecenstvem s povděkem, tentokrát mnichovští sáhli do vosího hnízda a pustili se do motoru.

Jednoduchý, vzduchem a olejem chlazený boxer je stálicí na nebi motocyklových motorů, jistota všech jistot, pevný jako Alpy a spolehlivostí si nezadá se švýcarským chronometrem. Přestože ho dnes už nekrmí karburátory a na nějakou opravu uprostřed pouště za pomoci šutru, šroubováku a kibicujících beduínů můžete tudíž směle zapomenout, přeci jen postrádá hromadu takzvaných „kurvítek“*, která najdete ve všech složitějších zařízeních. A do tohoto symbolu věčnosti si dovolili v BMW, zřejmě v náhlém záchvatu hrdinství po přečtení Písně o Nibelunzích, hrábnout. Ne, nepřipojíme se k davu fňukajících znalců (kteří bohužel většinou jen papouškují názor někoho jiného), že teď už to nebude ono, že teď se to bude sypat, že s BMW to jde z kopce tím, že nejdřív vymyslí boxera vodníka a pak ještě navíc prodají Husqvarnu… co udělají příště? Dají toho boxera do motorky na šišato? Blbost, že. Čas ukáže, zda šlo o krok správným směrem či ne a věříme tomu, že si to u BMW spočítali dobře – koneckonců, hlavnímu konkurentovi, tedy KTM, taky nikdo nevyčítá motory chlazené vodou.

Hlavním důvodem změny jsou, jak je poslední dobou obvyklé, především přísnější hlukové a emisní normy. Nicméně je logické, že když už se něco mění, pozitiva by měla převládat nad negativy. A pozitiva zde jednoznačně jsou, nový motor má například při stejných otáčkách o patnáct koní víc než jeho předchůdce. Těch vylepšení se samozřejmě najde mnohem víc… ale pojďme se na ně podívat postupně, takže nejprve začneme tím nejvíc kontroverzním, tedy motorem.

P90104515

WasserBoxer

Objem agregátu zůstal stejný, tedy 1170 ccm, výkon je dnes 125 koní při 7700 otáčkách za minutu, točivý moment 125 Nm při 5500 otáčkách za minutu. Starší kolega byl chlazen vzduchem a olejem a dá se jednoduše říct, že olej u současného motoru nahradila voda, přesněji řečeno směs vody a glykolu. I nadále jde tedy o chlazení převážně vzduchem, kapalina zde funguje spíš jako podpůrné chlazení pro tepelně nejvíce zatížené části motoru – ostatně, stačí se podívat na miniaturní chladiče. Pokud si jich tedy vůbec na první pohled všimnete. Takže obava z toho, že někde vepředu, takříkajíc na ráně, máte obří radiátor, který vám při letu africkou savanou propíchne rohem bůvol, je zcela neopodstatněná. O přísun paliva se stará vstřikování, tentokrát podporované systémem elektronického plynu (již v základu, nejde o doplňkové vybavení). Tahle věc by měla kladně ovlivnit nejen spotřebu, ale hlavně citlivost ovládání. No, a pokud přeci jen majitel zatouží po nadstandardu, může si pořídit za příplatek fajnovku v podobě systému ASC ( Automatic Stability Control), což umožňuje volit z pěti režimů motoru – Rain, Road, Dynamic, Enduro a Enduro pro.

* Jeden z Murphyho zákonů praví, že vše, co se může pokazit, se opravdu pokazí. Druhý říká, že pokud rozeberete nějakou věc a opět ji složíte, zbude vám nejméně jedna součástka, která nikam nepasuje a bez které dané zařízení normálně funguje. Takové součástce se odborně říká kurvítko a jak již její název napovídá, slouží k tomu, aby se naplnil první zmíněný zákon, tedy že dané zařízení, může-li se pokazit, se opravdu pokazí. A to pokud možno hned po vypršení záruky. (zdroj http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Kurvítko)

Vyšlo v Motorbike 3/2013

reklama


reklama


reklama