Michal Indi Dokoupil dosáhl životního úspěchu na tomto těžkém závodě a celý tým MIRT odvedl obrovský kus práce.

4.6.2014

Ve středu ráno se mi zdál celý tým vcelku klidný. Na Pit stop do závodu jsme provedli pár změn, protože Petr chtěl svoji funkci někomu předat. Nakonec jsme se dohodli, že místo něj půjde na Pit stop manažer týmu Adam, který si vezme na starost očištění plexi motorky, Lukáš Kosina zůstane u tankování a Aleš si vezme na starost Indiánovu přilbu a pití.

Start závodu byl ohlášen na pravé poledne. Indi si trochu přispal a vstával okolo deváté. Ostatní už ale od brzkých ranních hodin připravovali motorky a vše potřebné do boxů. Trenér pak před samotným závodem Indiánovi ještě rozmasíroval ruce, které tady dostávají snad nejvíce zabrat a nejvíce ovlivňují koncentraci jezdce a samotnou jízdu.

Start byl nakonec ještě o pět minut odložen, ale Indi už byl s celým týmem připravený na své Yamaze R6 na 25. pozici. Vzhledem k tomu, že nestartoval Gary Johnson, který měl nehodu v závodě TT Superstock, a John McGuinness, který nestartoval kvůli bolavému zápěstí, startoval tak Indi vlastně z pozice 23.
Tentokrát jsme měli Pit stop až téměř na konci boxové uličky, takže jsem na něj aspoň dobře viděla z press centra, kam jsem se už hodinu dopředu usadila, abych vůbec měla místo. Na start jsem ale přesto odběhla, abych Indiánovi a celému týmu popřála hodně štěstí, které je tady tak často vrtkavé.

Indi odstartoval, a po zadním kole prolétl kolem nás. Pak už nám zbývalo jen sledovat livetiming a pro jistotu jsme pravidelně informovali i kluky na Pit stopu, aby se nemuseli spoléhat na skauty u informační tabule, kteří nám tak rádi připravují infarktové situace. Hned po startu byl Indi na Glen Helen na osmnácté pozici, pak se propadl na devatenáctou, ale do Bungalow už byl sedmnáctý. Časy byly od patnáctého místa vcelku dost vyrovnané, takže bylo jasné, že se to ještě mockrát změní. Indi prolétl cílem prvního kola a livetiming ukázal 18:37!!! S pevným startem to už byl pro nás ještě před TT čas z říše snů, ale Indi sám říkal, že by se chtěl na osmnáct a půl přiblížit…pořád jsme to ale brali spíše jako takové tajné přání, a cíl týmu jsme nechali pod devatenáct, což jsme považovali za reálné a dosažitelné. Druhé kolo měl Indi skvěle rozjeté a ukázal se nám na šestnácté pozici. Do konce kola ale ještě stihl několikrát průběžné místo změnit, až se propadl znovu na devatenácté, ovšem jen na chvíli, protože do Pit stopu mířil na místě osmnáctém.

Pit stop byl tentokrát opravdu rozhodující, a to hlavně v náš prospěch! Měli jsme totiž jeden z nejrychlejších Pit stopů vůbec a konečně mohl náš tým MIRT ukázat svoji připravenost a rychlost, když rekord měl James Hillier cca 45,2 vteřin a my měli 46,7. Všechno proběhlo natolik hladce, že jsme tomu i my přihlížející mohli jen těžko uvěřit! Indi vyrazil do třetího kola, ale jakmile si vypnul pit limiter, který omezuje maximální rychlost na šedesát kilometrů v hodině, omylem si tam zároveň kopl neutrál. Jak to chtěl rychle zachránit, kopl tam jedničku, a my jsme tak viděli za týmového jásotu z výjezdu efektní wheelie! I Indiho druhé kolo bylo zajeté ve velmi dobrém čase 18:43 stejně jako ta následující a Indián tak potvrdil svoji formu, když už všechna kola na šestistovce zajíždí bez problémů pod devatenáct minut.

V boxech se hned potom, co Indi odjel, rozezněl alarm a okamžitě byly vyvěšeny červené vlajky, když začala při tankování hořet motorka jiného jezdce, Granta Wagstaffa s číslem 53. Velmi rychle bylo vše uhašeno a Pit stop znovu otevřen, ale i tak se někteří jezdci zdrželi, kteří pak na konci závodu dostali časový bonus.

Indi byl ve třetím kole v úseku Glen Helen po zdařilé zastávce v boxech na patnáctém místě! Tuhle pozici si držel dlouhou dobu, ale najednou koukám a za oknem na mě do press centra mává vyděšená Lenka, že co je s Indim…ukazuju jí palec nahoru jako dobrý, ale i tak mi to nedalo a koukla jsem ven…tam skauti u našeho čísla 57 vyvěsili „R“ jako Retired, tedy že Indi ze závodu odstoupil. Kluky na Pit stopu to řádně v ten moment rozebralo, jenže pak nám „blikl“ Indi na livetimingu při průjezdu přes Cronk-ny-Mona a chvíli na to prolétl cílovkou na průběžném čtrnáctém místě! Všichni jsme se zase uklidnili, ale ty nervy nikomu nepřeji.
Během čtvrtého kola se pak dostal Michal na dvanácté místo, když ze závodu odstoupil po incidentu v Creg Ny Baa Joshua Brookes a Lee Johnston. V ten samý moment se ale na Indiána zavěsil Steve Mercer, který jede v týmu Keitha Flinta z kapely Prodigy, a kterého Indi předtím předjel. Jakmile se za Indiánem vyvezl, dohnal ztrátu šesti sekund, a v cíli tak Indi jen o pár tisícin ztratil dvanácté místo a skončil třináctý. Po časové kompenzaci některých jezdců, kteří zůstali kvůli požáru stát před Pit stopem, se před Indiho v pozdější výsledkové listině dostal ještě Russ Mountford a Indi tak zůstal v první patnáctce na skvělém čtrnáctém místě a konečně dosáhl na stříbrnou repliku okřídleného Merkura!
Indi byl navíc druhým nejlepším pilotem v sedle motocyklu Yamahy R6 za Deanem Harrisonem, a třetím nejlepším v rámci TT Privateers Cupu, kam nepatří jezdci s tovární podporou.

„Co na to říct…po závodě jsem byl naprosto dojatej, protože to co mi pět let unikalo, se konečně povedlo a nemůžu se dočkat, až si stříbrňáka přeberu. Doufám, že by byl Franta Šťastnej na mě hrdej, ale jsem moc rád, že na mě je teď hrdej třeba Milan Chalupník, kterýho vnímám stejně jako Frantu, nebo spousta dalších lidí, od kterých mi chodí gratulace. Všem Vám moc děkuju a omlouvám se, že neodepisuju, protože ten účet za telefon už teď nechci vidět :-D.
Celej závod jsem zhruba věděl, jak na tom jsem, protože mi v Goosnecku ukazovaly holky tabuli s mojí pozicí a ztrátou. Pit stop klapl naprosto skvěle, a tak jsem věděl, že by to stříbro mělo vyjít, i když Michael Dunlop zase nasadil takové časy, že těch replik se nakonec rozdalo míň než v předchozím závodě. Čtrnácté místo v cíli na TT je pro mě životním úspěchem, i když se budu samozřejmě snažit jít ještě dál. Všechno, co jsme si s týmem předsevzali, jsme tímhle závodem splnili a o to čistější hlavu pak budu mít v pátečním závodě Lightweight, kde se mi také doufám podaří uspět alespoň stejně jako teď v šestkách!“

Večer pak celý tým vyrazil do Villa Mariny, kde se konalo oficiální předávání cen a Indiána potěšilo, že ceny za TT Supersport race II. předával zrovna Brian Reid, který před závodem naložil Indiho do Smarta a provezl jej po trati, kde mu předal pár důležitých rad.

„Chtěl bych poděkovat celému týmu MIRT, trenérovi Michalovi a klukům na Pit stopu, jmenovitě Lukášovi, Adamovi a Alešovi, protože se jim to fakt povedlo. Techniku máme letos opravdu na skvělé úrovni, která navíc v kombinaci se šikovnýma rukama mechanika Aleše prostě šlapala na jedničku. Nedokážu ani sám popsat, jak moc si jich všech vážím, a to samozřejmě platí i o všech lidech z Motopointu, kteří tady nemohli s námi být, ale mají na tomhle všem obrovský podíl.“

I my z týmu MIRT děkujeme všem fanouškům, kamarádům a v neposlední řadě i našim rodinám za přízeň, fandění, trpělivost a podporu, protože bez toho by náš sice malý, ale silný tým nemohl fungovat. No a nakonec patří poděkování Michalovi Indi Dokoupilovi, protože jsme si v našem týmu nemohli přát lepšího a vysmátějšího jezdce! JE TO TAM!!!

text a foto: TZ

Fotogalerie