Fénix

představení Norton Commando 961

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: archiv

Bájný pták Fénix je synonymem znovuzrození: ač zemře sebeupálením, znovu ze svého popela povstane. A značka Norton jako by byla Fénixem motocyklového světa – ještě před pár lety jí znali pouze pamětníci, dnes se její Commando 691 stává doslova ikonickým strojem.

Tak, a po poetickém začátku se vrátíme na zem. Nebudu se věnovat historii téhle kdysi slavné značky, ani historii Commanda jako takového (tu zpracoval kolega Jarda Červený v sekci retro). Snad jen připomenu, že Commando patří mezi legendy, a to naprosto oprávněně, tyhle stroje byly přítomny jak počátkům dnes opět módních Café Racerů, tak masovému vzniku MC klubů v U.S.A. Což sebou nese samozřejmě pozitiva, ale i negativa. Proč negativa? Odpověď je jednoduchá – na takovou legendu si nikdo netroufne plivnout, naopak jí všichni bezmezně obdivují, aniž by se svezli. Důvodů je několik: za prvé celá Evropa žije v přesvědčení, že co se vyrobí v Anglii, kolébce motocyklismu, nemůže být špatné (teda celá Evropa kromě Němců). Za druhé všichni obdivujeme klasické motorky (kdo ne, platí za burana). No a konečně za třetí – když na tom jezdilo tolik lidí, přece nemůže jít o nic nefunkčního…

A u toho „za třetí“ zůstaneme, protože to je pro nás nejdůležitější.

Commando třetího tisíciletí

Hádám, že většina dnešních obdivovatelů retra by – kdyby měla možnost se na motorce ze sedmdesátých let minulého století svézt, resp. kdyby na ní MUSELA jezdit – se zděšením od takového peklostroje uprchla. Rám? Užovka je proti němu klidný tvor. Vibrace? No jéje, na rozdávání. Brzdy? Škoda mluvit, snad i bicykl s torpédem brzdí líp. Nechci tím říct, že tyhle mašiny si zaslouží sešrotovat, jakoukoliv zmínku o nich prohlásit za nežádoucí a zapomenout na ně. Naopak, mám je rád – možná právě proto, že jezdci nic moc neodpustily a v jejich sedle si člověk nepřipadal jaksi nadbytečný, jako si dnes na některých, technikou a bezpečností přetékajících motocyklech, připadá. Jenže je mi taky jasné, že retro se vším všudy, tedy i s veškerými nedostatky, by dnes vyráběl leda blázen nebo Enfield (v jeho případě jde ale o těžkou individualitu pro specifické zákazníky – myšleno v dobrém).

Naštěstí současný majitel značky Norton, Stuart Garner, který jí vrátil před několika málo lety opět do Anglie, blázen skutečně není a tak využil z tradice jen to dobré, tedy jméno modelu a klasický vzhled sportovního stroje dob dávno minulých. Obojí se ukázalo jako rozumné, protože se stačí na Commando 961 podívat a těžko najdete něco, co by mělo být jinak. Kolébkový trubkový rám, v něm vetknutý paralelní dvouválec (samozřejmě vzduchem chlazený), dvě chromované koncovky výfuku, dva pružinové tlumiče vzadu, štíhlá nádrž s prolisy, klasická analogová přístrojovka se dvěma budíky, sedlo jen pro řidiče (CafeRacer a Sport si můžete ale objednat i s dvousedlem) a zadní část evokující právě dobu Café Racerů… ostatně, Commando 961 si v letošním roce lze pořídit právě ve verzi CafeRacer, případně Sport nebo SE. Rozdíly mezi nimi? CafeRacer má USD vidlici, štítek nad předním světlem a kola s drátěným výpletem (barva černá, stříbrná nebo červená), Sport má konvenční vidlici a litá kola (lakování stejné jako u CafeRacer) a novinka 2013, Special Edition, se pyšní opět USD vidlí, karbonovými koly a karbonovými doplňky – tedy blatníky, krytem řetězu a držákem značky. Z barviček si moc vybírat nemůžete, vyrábí se pouze v černém provedení.

Ale zpět k technice.

Výše popsané odpovídá víceméně době starých Command, konkrétně modelu Commando750, který tvůrce současného stroje zásadně inspiroval, ovšem pokud přijdeme blíž, nemůžeme si nevšimnout, že tlumení je kompletně značky Öhlins a plně stavitelné, brzdy na sobě nesou nápis Brembo a vepředu najdete radiální čtyřpístky (vzadu dvoupístky). Přístrojovka taky není čistě analogová, levý budík (rychloměr s dvojitou stupnicí, tedy v mílích a kilometrech) v sobě má zakomponovaný digitální panýlek, informující o celkově a aktuálně ujeté vzdálenosti, čase a stavu baterie. Také motor se jako retro pouze tváří, jde o nově vyvinutý, moderní agregát se vstřikováním, výkonem 80 koní a točivým momentem 80 Nm. Což je na stroj vážící lehce nad 200 kg poměrně slušné. Další věcí, odpovídající současnosti, jsou sedmnáctipalcová kola – zadní obouvá bačkoru 180 mm, předek má standardní stodvacítku. Spojka je hydraulická (opět v Doningtonu vsadili na Brembo), převodovka má pět rychlostí, startér elektrický. Tady bych se tedy přimlouval ještě za kickpáku, přeci jen by bylo efektní takovýhle stroj nakopnout jako za starých časů… ale kouzelné tlačítko elektriky bych samozřejmě zachoval taky.

Když si dáte tyhle věci dohromady, je vám jasné, že o nějakých retro pocitech během jízdy nebude řeč, naopak, že s touhle motorkou proženete, koho se vám zachce (samozřejmě nemluvím o stíhací jízdě po dálnici, ale kdo by s takovouhle nádherou chtěl valit po D1 do Brna a zpět aby se vyřádil, žejo). Což ale neznamená, že by potenciální majitel měl Commando zaparkovat v obýváku a jen z něj utírat prach, to by byla velká škoda, tohle je sportovní klasika se vším všudy, se kterou se vyřádíte na silnicích dosytosti, a nevěřím tomu, že by byl někdo po zkušební jízdě zklamaný.

Budoucnost?

V současné době se ročně vyrábí 250 až 300 kusů. Je to málo nebo moc? Jednoznačně málo, protože požadavků je dvojnásobek. Ale majitel značky chce zachovat určitou exkluzivitu (takže žádná automatická linka, motocykly se vyrábějí kusově ručně). Asi tedy nebudeme na našich silnicích potkávat jedno Commando 961 za druhým, pořídí si ho zřejmě jen ten, kdo ví, o co jde. Dle mého názoru se mu vyhnou i snobové, protože ti jdou pouze po tom nejdražším a přestože Norton není levnou značkou, existují i na našem trhu dražší motorky. Záměrně jsem použil termín „na našem trhu“, protože díky společnosti MR43, která v naší republice Norton Motorcycles exkluzivně zastupuje, má potenciální kupec možnost si tuhle fajnovku pořídit i u nás. Ostatně, kdyby vám nestačil jen pohled na fotografie, můžete si Commando 961 prohlédnout naživo právě v showroomu MR43 na adrese Vrbova 19, Praha 4 – Braník. A věřím tomu, že vás nenechá chladnými – zrovna tak, jako nenechalo nás.

Vyšlo v Motorbike 5/2013