V úterý bylo opravdu krásný počasí. Nečekal nás žádný závod, takže si šel každý „po svém“. Aleš s Lukášem udělali nutnou přípravu Yamahy R6 na středeční druhý závod Supersportů, a pak společně s dalšími vyrazili na pláž do Douglasu. Já s Indiánem jsme na skútru odjeli na jih ostrova do Castletownu, Port Erin a taky na Calf of Man, což je jižní cíp ostrova, kde žijí třeba tuleni, které se mi dokonce podařilo vyfotit, protože tentokrát plavali fakt kousek od břehu. Lidem okolo Castletownu se říká „španěláci“, protože se tam kdysi vylodila španělská loď. Na severu prý jsou zase všichni vysocí a zrzaví (důkazem je Conor Cummins). Mimochodem mě tu přijde, že jsou si podobní úplně všichni, takže rozdíl mezi „španěláky“ a ostatními fakt nevidím. Ostrov je prý dokonce rozdělený na určitá území a stačí, když se třeba někdo z jedné farmy přižení o kousek dál na jinou, ale už je to za „čárou“ tak se s ním v hospodě nikdo nebaví. Přitom je to stejné, asi jako by se někdo přiženil ze Žižkova do Vršovic. Večer jsme pak sjeli podívat se na chvíli na večerní promenádu a šli brzy spát.

Druhý závod Supersportů byl naplánovanej na dvanáctou hodinu, a tak jsme vstávali zhruba v osm. Od devíti totiž probíhala technická přejímka a před závodem se přesně v určený čas musí i naplnit tankovací zařízení. Lenka doběhla do Press centra dvě hodiny před závodem zabrat místo, ale i tak už bylo kompletně narvané. Uhájily jsme tak aspoň jednu židli a hranu stolu, abychom měly odkud psát dění během závodu online na facebooku Motopointu.

Start proběhl úplně podle plánu, akorát měl Indi opět smůlu, že byla před ním dvacet sekund mezera. Přesto bylo hned na mezičasech zřetelné, že jede mnohem rychleji než v pondělním závodě. S napětím jsme čekali, jaký bude top speed na Sulby, protože jsme udělali na motorce pár změn. Indi byl na prvním mezičase na 25. místě, ale postupně se dostával dolů. Přesto že měl na Sulby jen o něco málo vyšší rychlost než v prvním závodě (162,5 mph), už první kolo s pevným startem zajel za 18:50. V průběhu prvního kola se dostal na 23. pozici na Bungalow a v ten samý moment zajel Michael Dunlop do Pitu a skončil. Ve druhém kole na Glen Helen už byl Indián jednadvacátý a ze začátku to vypadalo na dobře našlápnuté kolo, během kterého se dokonce posunul na dvacátou pozici na Ballaugh, kdy na Sulby byl top speed 162,1, takže téměř totožný. Pak jej odsunul Derek McGee z týmu Craig Wilson. Ani druhé kolo se ničím nevymykalo a Indián jel naprosto strojově stejně na hranici maxima s časem 18:49 a top speedem 162,5. Pit stop se povedl opět perfektně na jedničku a celkové kolo i se zastávkou bylo dokonce o čtvrt minuty lepší, než v pondělí s hodnotou 19:45, takže Indián musel určitě opět zajet pod 18:50. Ve čtvrtém kole vypadl před Indiánem Daniel Hegarty a Indi se tak dostal zpět do TOP 20 za Dereka McGee a Michaela Ruttera. V posledním kole byl top speed opět jako přes kopírák 162,5 a kolo za 18:49. I přes skvělé časy bohužel Indián na stříbrného Merkura těsně nedosáhl a s Derekem tak brali první bronz.

Michal Indi Dokoupil

„Jsem spokojenej s každým dojetím do cíle na TT, protože i to je úspěch. Ale z umístění jako takového úplně nadšený nejsem, protože vím, že mám na to být v první patnáctce. Udělal jsem maximum stejně jako tým, který svědomitě v rámci našich možností připravuje motocykly skvěle. Máme super podvozek i dobrý motor, i když není tak perfektní jako ten loňský, ale na ty lepší týmy to letos už nestačilo. Dobrý motorky s kompletní elektronikou, telemetrií, kontrolou trakce, dashboardy a hromadou dalších věcí už nejsou výsadou třeba jen prvních pěti jezdců, ale v první dvacítce už to má pomalu většina, ale mají to k dispozici i jezdci, co dojeli za mnou, takže s tím co máme k dispozici my je první dvacítka opravdu pecka.“

Lukáš Kosina – šéftechnik týmu MIRT

„Indián jel prostě skvěle – strojově přesně a fakt rychle – zajel všechna kola pod 18:50. Umístění v TOP20 je vynikající výsledek, i když v nás teď převládá malinký pocit zklamání, protože stříbrná soška nám o kousek utekla. Věřím ale, že jako celý tým jsme dokázali, že „zlatý český ručičky“ mohou soupeřit i se špičkovými týmy s tovární podporou, a že dále budeme pokračovat v naplňování odkazu úspěchů Františka Šťastného“.

Text a foto: TZ MIRT