Motorky a všechno
co k nim patří!

Červencový Motorbike v prodeji!!!

Více informací o aktuálním vydání zde.

více

W-TEC CZECH STUNT DAY 2018

W-TEC CZECH STUNT DAY 2018

Ve dnech 17. – 19. srpna 2018 proběhl na ostravském polygonu již 6. ročník motoristické akce w-TEC Czech Stunt Day – světová soutěž motocyklových kaskadérů v disciplíně „Stunt Riding“.

Do samotného centra města Ostravy přicestovalo celkem 63 jezdců z celého světa, kdy největšími exotickými soutěžícími byli jezdci například z Japonska, Brazílie, Austrálie nebo třeba i daleké Indonésie. Ročník 2018 se stal nejúspěšnější v historii a také se stal nejobsazenější a nejprestižnější soutěží v Evropě. Poprvé jsme také na české půdě oficiálně hostili nejlepší jezdkyni ve „Stunt Ridingu“ na světě Sarah Lezito z Francie.

A my jsme při této příležitosti položili pár otázek Adamu „Special“ Peschelovi, hlavnímu organizátorovi téhle akce.

Ahoj Adame, nejdřív trochu čísel –  kolik jste měli nakonec návštěvníků?

Letošní ročník W-tec Czech Stunt Day zaznamenal rekord a to přes 2600 účastníků za všechny 3 dny a to včetně spanilé jízdy motorkářu přes Ostravu, kterých bylo neuvěřitelných 585. Potěšil mne celkový zájem jezdců ze zahraničí: 63 jezdců z 19 zemí, z toho nastoupilo 60 do závodu.

Soutěž stunt riderů probíhá v jedné kategorii, že ano?
Ano, soutěž „International Streetbike competition“ v kategorii „Individual freestyle“  byla jediná bodovaná, nicméně také v průběhu víkendu proběhly dvě vložené soutěže navíc a to „Lazer Wheelie barell race“ a „Driftkhana race“ které probíhají systémem battle – to znamená jezdec proti jezdci. To je neskutečně napínavé a občas také dost nebezpečné. Lazer Wheelie barell race znamená, že odstartují dva jezdci ze stejného místa a jedou po zadním kole jeden celý ovál kolem barelů, nesmí se dotknout země ani barelu a musí do cíle dojet co nejrychleji – tuto soutěž vyhrál Mike Jensen z Dánska. Při Lazer Driftkhana race startují dva jezdci ve dvou dráhách a úkolem je co nejrychleji prodriftovat dráhu vytvořenou z barelů a dojet zpět do cíle.

Můžeš nám trochu přiblížit hodnotící kritéria?

Hodnocení je po jezdecké stránce, nebo respektive po stránce organizace soutěže, v celém tom koloběhu úkolů z CSD – jedna z nejtěžších věcí. Sehnat sestavit a zaplatit kvalitní porotu je oříšek. Hodnotí se kategorie:

Technická náročnost:

  1. Wheelie – Jízda po zadním kole – 20p
  2. Stoppie – Jízda po předním kole – 10p
  3. Difts and Burnouts – Driftování a gumování – 10p
  4. +Others tricks – Akrobacie + ostatní nezařaditelné triky – 10p

Style:

  1. Flow, Agresivity, Track occupation – Celkový styl jízdy, Rychlost a agresivita, využití jezdecké arény, celková návaznost triků na sebe – 20p

Fails: – Trestné body

  1. Zde je jezdec ohodnocen trestnými body za šlápnutí, pád malý nebo velký pád, kdy se pustí obouma rukama řídítek, popřípadě nechtěnné vypnutí motoru atd. Zde je maximální počet minusových bodů 10p.

Tento sytém je nastaven maximálním počtem 10p od kterých se následně „odečítají“ trestné body když je jezdec udělá.

Bonus Trick:

  1. Každý jezdec má na konci své jízdy možnost předvést jeden speciální trik, za který v případě nepovedeného pokusu nebude ohodnocen minusovými body, pouze těmi plusovými – Tato kategorie „nutí“ jezdce k extrémním pokusům o něco co ještě neumí dokonale nebo to ještě nikdy nezkoušeli, aby zde byla stále možnost překvapení, zvratu, nebo nějakého famózního prvku který doposud nebyl spatřen, bez možnosti ztráty bodů ze své čisté jízdy kupříkladu, kterou jezdec zajel.

Zde se hodnotí maximálně 5 body plus.

Teď k tomu proč je to oříšek. Já jako jezdec jsem objel téměř všechny soutěže na světové scéně, například, Stunt GP v Polsku, Ouest Bike Show ve Francii, Veronu v Itálii, Stunt Masters Cup v Dubaji, Irish motorbike show v Irsku nebo třeba Baltic Open v Estonsku. Bylo toho hodně, a na každé soutěži se snažím zaměřit se nejen na samotný závod jako jezdec a urvat nejlepší výsledek, ale také koukat na to očima konstruktivního kritika z pozice organizátora. Dívám se na to, co mi chybí, co mi jako jezdci vadí, co mne poškodilo nebo co mne naopak inspirovalo. Následně se snažím toto všechno dát dohromady a vygenerovat to nej dle svého nejlepšího úsudku a pocitu.

Na soutěžích většinou jsou poroty sestaveny ze 3, maximálně 4 porotců – kteří musí stíhat hodnotit všechny tyto náročné kategorie které jsem výše vypsal. Zlomovej bod pro mne byl v březnu 2018 – kdy jsem díky svému zranění kolena a neschopnosti jezdit soutěž, byl pozván na soutěž Stunt Masters Cup v Ras Al Khaimě v Spojených arabských emirátech. Tato zkušenost mne osvítila. Museli jsme totiž ve 3 porotcích hodnotit všechny tyto kategorie, a to mne přišlo dost nefér. Nebo lépe řečeno reálně a objektivně nezvládnutelné. Do detailu stíhat hodnotit obsah kvalitu provedení a náročnost jízdy po zadním a souběžně hodnotit ostatní triky… Ne takto to já nechci.

Jako takže jsem své CZECH STUNT DAY crew představil nový koncept hodnocení založený na přiřazení každé kategorie pouze jednomu porotci + 2 nejdůležitější a nejrozsáhlejší kategorie WHEELIE a STYLE hodnotili vždy dva porotci nezávisle na sobě a jejich výsledky se následně průměrovaly, tak abychom dosáhli absolutně nejrelevantnějších výsledků. Celkem hodnotilo 8 porotců. 3 porotci z Polska, 3 porotci z ČR, jeden z Rakouska a jeden z Itálie.

Všichni tito lidé jsou buď bývalými nebo stále aktivními jezdci stunt ridingu a jsou také účastníky jiných akcí jako porotci. Přátelé promiňte mi za tu sebestřednost (musím se přece pochválit J), ale každý jeden nám po odjezdu řekl, že na lépe organizované soutěži nikde na světě nebyl. To je nádhera slyšet, ovšem je to také velký závazek a odpovědnost pokračovat a neubírat plyn…

Akce byla hodně nabitá nejen soutěží samotnou… Doplníš nám ještě doprovodný program?

Vyjma toho, co jsem už říkal, tu byla páteční spanilá jízda Ostravou za doprovodu Policie ČR, která se táhla jako dlouhej ocas skrz ty nejpestřejší místa Ostravy jako je třeba objekt Dolní oblasti Vítkovic, nebo třeba Nové Karolíny, kde byla také zastávka na 20 minut. Celkem se této vyjížďky účastnilo 585 motorkářů včetně organizátorů a všech motocyklových kaskadérů. Následně večer od 20:45 probíhalo letní kino na velkoplošné obrazovce a to přímo v aréně jezdců, nádherného emotivního dokumentu Road – který nám zprostředkoval majitel firmy 4SR Venca Jiruš a my bychom mu rádi touto cestou poděkovali. Byl to opět jeden ze skvělých momentu CSD 2018.

Mohli si diváci i sami něco vyzkoušet?

Ano byly tam možnosti, kupříkladu si zaplatit jízdu Tatrou 6×2 v terénu, jízdu Hummerem H2, drift taxi, nebo také elektromotorky.

Adame, musí být pro tebe dost náročné, dát takovou akci do kupy a vdechnout jí život. Pak si sám stoupneš na začátek své závodní jízdy a snažíš se vydat ze sebe co nejvíc. Je to pro tebe jiné, než na ostatních závodech? Myslím tím to, že je to tvůj projekt, tak je asi náročnější se soustředit, než při závodech, které nejsou tzv. „tvoje“?

Tady bych uvedl na pravou míru, že jsem se po jezdecké stránce nedokázal vzdát možnosti bojovat o umístění a proto jsem kombinoval soutěžení a organizaci dlouhá léta, ale vždy mě to tak vyčerpalo, že jsem týdny po akci dával do kupy nejen svojí psychiku, ale i tělo jako puzzle… Roky 2013, 2014 pro mne byly 2 místa z českého mistráku a v roce 2016 to bylo 2, místo již z mezinárodní soutěže CZECH STUNT DAY. Ale to byla pro mě tečka. Náročnost organizace mezinárodní soutěže s více než 40 jezdci a zároveň koncentrace na vlastní soutěžní jízdu nebyla už více reálná. Neměl jsem jinou možnost než opustit vlastní zájmy a touhu vyhrát a dát se cestou 100% organizace.

Čili od roku 2017 nejsem schopen soutěžit. Czech Stunt Day se připravuje téměř 9 měsíců a poslední 2 měsíce jsou velice náročné, nejsem schopen se adekvátně připravit, natož soustředit. Nicméně, jelikož své věrné, milé a úžasné fanoušky nikdy nechci okrást o nějakou tu exhibici mé maličkosti, tak si vždy připravím vlastní 20 minutovku s názvem show „Specialisté“ a zajezdím si před publikem. Přece jen musím říct narovinu, že když vidím, co se děje v aréně, a hlavně okolo arény, když lidi hltaj každej pohyb jezdce, fandí a prožívají každou vteřinu s ním, a já běhám mezi lidmi s vysílačkou v uchu a řeším backstagové problémy…chybí mi to a moc. A těch 20 minut je pro mne totálním orgasmus, kdy zase chvíli můžu být sám sebou.

 

Co bylo pro tebe letos při Stunt Days v Ostravě nejtěžší? Myslím tím, jestli se něco na poslední chvíli pokazilo a museli jste to nečekaně řešit, nebo jsi například dostal chřipku, cokoli ze zákulisí, nějaký osobní postřeh nebo třeba něco, čeho ses bál a ono to nakonec vyšlo super…

Skvělá otázka J. Těžká byla například logistika přepravy motorek, logistika přepravy jezdců. Velkej seznam, kdo kdy na které letiště přiletí, kdy se má odvézt a následně další den kdy koho kam poveze shuttle bus. Pro zámořské jezdce, kteří přepravovali motorku nebo si půjčovali motorky v Evropě, které následně osadili svými komponenty, je důležitá aklimatizace jak s prostředím, tak s danou motorkou, čili my jsme pro ně letos připravili 5 dní přípravných tréninku na pronajaté ploše mošnovského letiště před samotnou akcí. Byl to dobrej trénink logistiky přepravy pro nás a dobrá příprava na další ročníky. Určitě bylo dost náročný celkově udržovat chod celé akce po 3 dny, což už není sranda… Zásobování, pronájem, sprchy, hotely, časové rozvrhy jednotlivých sekcí a jejich stage manažerů. Hrozně mě potěšila podpora a úžasná práce celé organizační crew ! Bez vás by to nešlo, přátelé, díky moc!

Co tě letos na Stunt Days překvapilo? (cokoli – třeba že přišlo tolik lidí, že třeba přijel i závodník, který se zranil a nemohl startovat, ale stejně dorazil, nebo třeba hezká pochvala od fanouška, něco co jsi nečekal a třeba ti to udělalo radost).

Z letošního CSD stále žiju. Hrozně mě potěšila podpora a úžasná práce celé organizační crew ! Bez Vás by to nešlo přátelé! Totálně mě rozsekal Joona Vatanen, který je v Ostravě velkým miláčkem diváků a přijel přesto, že věděl, že závodit nebude. Jeho zápěstí nebylo v dobrém stavu. Nemohl s ním hýbat a on přijel a řekl. Mám tady 3 kusy silných prášků proti bolesti. Jeden na kvalifikaci, jeden na semifinále a ten poslední na finále. Muselo ho to hrozně bolet a po prvních 10 minutách tréninku bylo vidět, že to nejde a musel se odhlásit. Obrovská podpora svou účastí od tohoto jezdce. Smekám. Potěšil mne celkový zájem jezdců ze zahraničí, 63 jezdců z 19 zemí, z toho nastoupilo 60 do závodu. Exotika rozhodně byla, Brazílie – Diego Mafra, Japonsko Hiroaki Muraki, Austrálie – Jamie Baker, a nebo Indonesie – Ghanni Grimaldi. Potěšila nás reakce porotců 8 z 8, kteří řekli, že nikdy nebyli nikde na světě na lépe připravené soutěži, tak stejně jako 59 jezdců ze 60. Úžasná reakce. Jen ten jeden byl hrozně nas… Byl to ten, který skončil ve finále druhý. Tam musely pracovat emoce víc, než si dokážeme představit. Tak to prostě je…

Indonéský jezdec se snažil v shuttle buse prodat ostatním jezdcům starší záložní zadní pneumatiku za 10 eur, kterou jsem mu dal zdarma a nakonec jí ani nepoužil, ale hrozně jí po mne vyžadoval ať mu jí nechám, že prej si jí odveze do Indonesie… to mě překvapilo teda.. A pobavilo :-D

Pořadatel soutěže z Irska přiletěl na nedělní odpoledne, jen aby akci viděl naživo a večer zase letěl domů. To mě překvapilo taky a potěšilo zároveň.

Perličkou pro mne byla sms od mého kamaráda a zároveň člena CSD crew, koordinátora jezdců. To co mě napsal, mě dostalo, ale nezlobte se, obsah si nechám pro sebe, má to pro mne velkou váhu.

Jak dlouho se taková akce chystá a co to vlastně obnáší? Od prvního nápadu, rezervace termínu, až po poslední přípravy před otevřením vstupních bran…

Příprava trvá 9 měsíců, nicméně letos již připravujeme teď, takže je to de facto celoroční příprava. Termín máme již vybraný a je to 16. – 18. 8. 2019, i když ještě nemáme podepsanou smlouvu o pronájmu polygonu, pevně věřím, že to opět bude plné kotrmelců a překvapení, ale podepíše se a klapne to, čili proto sděluji ten termín. Celá příprava je v prvé řadě o termínu – ten máme, konceptu – ten už máme také a bude se jednat o velké rozšíření v rámci hudebního večerního programu, který bude, věřím, nesmírně zajímavý pro širší záběr publika a pak také o penězích. Vše je o penězích a kdo říká, že né, tak lže…!  Čili je třeba připravit všechny podklady a prezentace pro partnery, toto vše se musí odehrát maximálně do konce listopadu.  S jezdci je to jako na houpačce, jsou tací, kteří potvrdí a přihlásí se skoro rok dopředu a jsou takoví se kterými je velice těžká komunikace po celý rok.

Obecně co bych rád sdělil jako perličku, je, že STREETFIGHTER měl u nás v období roku 2000-2004 obrovský úspěch, a velkou podporu, šílenou účast jezdců z celého světa a mým snem bylo to tady dostat zase zpět!!!! Jako stuntrider jsem si moc přál udělat něco, co jsem v roce 2003 viděl jen na kazetě VHS a nikdo mě tam v mých 13 ti letech nechtěl vzít, abych to viděl na vlastní oči. Já celou tu dobu snil o tom, že jednou budu taky jezdit. A že jednou budeme mít v ČR zpátky všechnu tu špičku z celýho světa. A vlastně mi ani stále nedochází, že se to povedlo. Protože jsme oficiálně měli největší účast motocyklových kaskadérů na soutěži, na celým světě.

 

Je nějaká obdobná soutěž u nás nebo v Evropě?

U nás taková soutěž není. Na Slovensku se pořádá jeden SIS Cup a je velice dobře, že jsou i tyto menší soutěže, chybí nám to tady. Ale i já mám jeden nápad do budoucna na něco paralelního, co bych rád uspořádal. Dále máme v Polsku pár soutěží, které už bohužel neschopností a chamtivostí pořadatelů skončily. Pěkná soutěž je rozhodně ve Francii.

Děkuju za rozhovor a držíme pěsti do dalších ročníků!

Ptala se: Jana Kolací

Odpovídal: Adam Peschel

Foto: Lukáš Ston

Článek ve zkrácené verzi vyšel v Motorbike 10/2018

Produkce/ asistent

Kateřina Šafaříková
Tel.: +420 608 774 475
asistent@motorbike-czech.cz

Obchod / marketing/ inzerce

Jana Kolací
Tel.: +420 724 986 502
jana@motorbike-czech.cz

Sídlo společnosti, fakturační adresa:

X Ray Media, s.r.o.
Vrbova 1427/19
Praha 4
147 00
Tel.: +420 608 774 475
asistent@motorbike-czech.cz