Motorky a všechno
co k nim patří!

Nový Motorbike vychází v pátek 6.9.2019!!!

Více informací o aktuálním vydání zde.

více

TEST: Pouliční válečník Ducati Streetfighter

Ducati Streetfighter

 

Poté, co opustil výrobní program značky z Borgo Panigale surový naked bike s motorem ze superbiku 1098, zůstal v nabídce pouze menší model 848. Pojďme se podívat na tento stroj, využívající geny superbikových motocyklů, zblízka.

 

Když v roce 2008 spatřil světlo světa model Streetfighter, dalo se říct, že trošičku předběhl dobu a naznačil tak současný styl kategorie silných naháčů. Svým designem navazuje na trend, který vznikl v uličkách severských měst na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let – stačilo sundat kapotáže ze supersportovního biku a bylo hotovo. Tady vznikla kategorie street. Italský výrobce tedy nevymýšlel už vymyšlené a šel tímto směrem, vzal to nejlepší, co měl (a sice superbike 1098), sundal kapotáže, upravil řízení a silný charismatický dvouválec byl výkonově zkrocen na 155 koní. Ovšem celkový design zůstal hodně podobný 1098, i s agresivními tvary předního světlometu. Tento dnes legendární bike (a ve verzi S velmi ceněný), dostal v roce 2011 brášku, který zase převzal geny z menší 848 EVO.  Po ukončení výroby velkého modelu v roce 2013 se pak stal jediným zástupcem této kategorie v nabídce Ducati. No a my ho dostali, v krásné červené barvě, v létě loňského roku na test od českého zastoupení Ducati, firmy Moto Italia.

 

Nejlepší geny

To, že bike vychází ze supersportu 848 a kolují v něm geny závodních motocyklů, je jasné už při prvním pohledu z jakékoliv strany. Začneme tedy hezky pěkně ze předu – mírně přihrbený styl, přední kolo kopíruje hezký tvarově řešený blatník, který drží zlaté, nitridované 43mm silné vidlice s plnou možností nastavení. V horní části je umístěn zajímavě tvarovaný světlomet s denním LED svícením, obepnutý malou kapotáží, kdy agresivní look podtrhují dvě tvarově zajímavé mřížky, imitující nádechy vzduchu k airboxu. Nad světlometem je kaplička, chránící přístrojovou desku, po stranách světlometu jsou blinkry. Při pohledu zepředu jistě zaujmou zajímavě tvarovaná zrcátka, která nabízí i dostatečný přehled na dění za registrační značkou.

Při pohledu na boční partie zaplesá srdce každého ducatisty. Krásná kola s paprsky ve tvaru „Y“, provedená v matné černé, jsou v krásném kontrastu s červeným lakem celého motocyklu. Ale začneme hezky od předku. O blatníku a vidlici jsem již psal, přední světlomet končí u vršku vidlic a na tento prvek navazuje palivová nádrž o obsahu šestnácti a půl litru, použitá také z modelu 848 EVO. Za ní pokračuje černá matná podsedlovka, kterou kolem sedla spolujezdce zase zakrývá kapotáž v červené barvě. Hlavní dominantou bočního pohledu je ale krásně provedený trubkový rám (který se v této velikosti už bohužel také pomalu vytrácí z výroby), držící pohonnou jednotku a zadní kyvnou vidlici, na které se otáčí letmo uložené zadní kolo. Masivní výfukové potrubí, zakončené dvěma koncovkami, je umístěné po pravé straně. Pohled zezadu zase dominuje zvednutá „prdelka“ se dvěma koncovými světly a držákem spz. Design je precizní a společně s lakování jde o citlivě vyvážený celek.

 

Dobré srdce

Dvouválec vychází z motoru použitého už v roce 2008 a má objem osmsetčtyřicetděvět kubíků a čtyři desetiny. V roce 2011 prošel úpravou, úhel překrytí ventilů byl snížen z 37 stupňů  na současných 11. Tím bylo dosaženo lepšího spalování palivové směsi, hladšího průběhu výkonu, snížení spotřeby a snížení emisí. Elkový engine dává ze svého objemu plných 132 koňských sil na hranici desetitisíc otáček a 93,5 newtonmetru při hodnotě devět a půl tisíce otáček. O přenos výkonu na předovku se stará hydraulicky ovládaná spojka, pracující v olejové lázni.  Jediné elektronické vychytávky, které  Streetfighter  nabízí, jsou osmistupňová kontrola trakce DTC a pak příplatkový DDA (Ducati Data Analyser) z katalogu Ducati performance. Pomocníka ABS nelze u tohoto biku mít ani za příplatek.

 

Hurá na silnici

Krásné slunečné odpoledne ve společnosti dvou biků, čekajících před redakcí. Společně s Pajinexem a Scoobem vyrážíme na naše oblíbené foto místo. Sedám za řídítka, a jelikož jsem měl možnost jezdit i na 1098, mohu porovnat oba stroje. 848 je o něco pohodlnější, není zde tak velký tlak na ruce, díky zvednutým řidítkům o 20 mm. Tvar řidítek je sice také jiný, než u většího sourozence, ale sportovní posed je zachovaný i zde. Po otočení klíčku ve spínací skřínce se rozzáří známá přístrojová deska, používaná i ostatních modelů značky. Ovladače jsou umístěné přesně tam,  kde je očekáváte  a nastavování  jednotlivých údajů nečiní velké problémy. Po pár kilometrech zjišťuji, jak je motor příjemně nastaven pro pomalejší jízdu a an i při rozjíždění není ucukaný. Sportovnější posed, poměrně nízká hmotnost (169 kg suchá) a štíhlá linie motorky zaručuje dobrou ovladatelnost a dobře působí při rychlých změnách směru. Po nutném přesunu přes naši metropoli zjišťuji, že tovární nastavení je trošičku tvrdší a s „kvalitou“ pražských komunikací si zas až tak dobře nerozumí, ale to vše se obrací při přechodu na lepší povrch, kdy zase oceníte jeho sportovnější charakteristiku. Při dosažení našeho fotopointu, kdy nastává čas opakovaných průjezdů úsekem táhlých zatáček, si nechá street dost líbit a výkonová křivka s výkonem nastupujícím od čtyř tisíc otáček dává motoru dostatečnou pružnost. Velkou jistotu v náklonu kromě tlumení zaručují i sériově montované pneumatiky Pirelli Diablo Rosso Corsa, kdy ta zadní je dvousměsová a osobně neznám pro běžné ježdění lepší pryže.

Máme nafoceno, takže po dostatečném počtu průjezdů vyrážím na svou oblíbenou trasu. Je krásný den, takže trakci mám na minimu, což se hned projeví jízdou po zadním kole při rozjezdu na semaforech.  Užívám si agilitu a ochotu motoru atakovat hranici otáček převyšující 10000, kdy mě blikající kontrolky otáčkoměru nutí k použití řadící páčky přesně fungující převodovky. Na pumpě potkávám kamarády s litrovými supersporty a domlouváme společnou cestu. Vyrážíme a zjištění, že tenhle bike je v pohodě schopen držet tempo i se silnějšími stroji, je velice příjemné.  Dobré tlumení se stará o přesné průjezdy zatáčkovitých úseků, síla motoru, čitelná i díky kontrole trakce, umožňuje rychlé výjezdy ze zatáček. Slušně fungují i brzdy – i když zde nejsou montované monobloky, brzdný účinek je dobře dávkovatelný a neuvadá ani při opakovaném silném brzdění – jen člověk musí mít na mysli, že zde nepomáhá ABS.

Zpáteční cesta probíhala po dálnici, takže ve svižném tempu nad hranicí limitů. I v této rychlosti se street ovládá dobře, přesně drží stopu a ani odpor vzduchu, díky posedu šikmo dopředu, není tak nepříjemný. Při parkování v garáži si uvědomuji, jak moc v sobě Streetfighter má ty nejlepší závodní geny motocyklů Ducati. Trochu mě bolí levá ruka od mačkání hydraulické spojky, tělo mám vyklepané z tvrdšího nastavení tlumení, ale to vše vynahrazuje vědomí, že tohle je pravá Ducati, na které nedostanete nic zadarmo. Tento menší model je ve srovnání s větší 1098 uživatelsky příjemnější a není tak agresivní, že by vás nutil neustále ho krotit a nenechal vás ani vteřinu odpočinout.

 

Ducducduc

Ten, kdo nemůže oželet trubkový rám, sportovní posed s náklonem dopředu, dostatečně silný a výkonově příjemný agregát, dobrou ovladatelnost, hmotnost a geny supersportovních motocyklů, bude určitě se Streetfighterem spokojen. O obdivné pohledy okolí se postará jeho agresivní design a chytře zvolené červenočerné lakování. Určitě se nebudete muset bát oblíbeného vtipu o častých návštěvách v servisu, jelikož servisní interval je nastaven na hodnotu 24000 km. Celkem přívětivá je i spotřeba, pohybující se kolem hranice šesti litrů a umožňující tak poměrně slušný nájezd – i když po pravdě řečeno, Streetfighter po nějakých dlouhých denních etapách zrovna netouží, na to je příliš sportovní.

Takže nezbývá než vyrazit k nebližšímu prodejci a vyzkoušet. Já jsem v jeho sedle strávil krásné letní odpoledne a klidně bych si dal říct znovu…

 

+výkon motoru a jeho průběh

+dobře nastavené tlumení

+sportovní image

-není na dlouhé cestování

 

Motor, převodovka

„Elkový“  dvouválec  Testastretta vychází technicky a konstrukčně z agregátu používaného v superbiku 848 EVO, výkon byl lehce snížen na hranici 132 koní při 10000 otáčkách, kroutící moment je necelých 94 Nm. Díky upravenému motormanagmentu se agregát chová lépe ve středních a nižších otáčkách. Motor přenáší výkon přes lamelovou spojku v olejové lázni a šestistupňovou převodovku s velmi přesným chodem.

 

Brzdy, tlumení

I přesto, že Street používá vepředu radiální brzdiče, nemusíte se obávat, že bude mít problémy s decelerací. I díky rozměrům kotoučů a účinné radiální pumpě dává naopak přesnou kontrolu nad intenzitou brzdného účinku a také zadní brzda je dostatečná.

O tlumení se stará přední 43mm USD vidlice od dvorního dodavatele firmy Marzocchi (lze jí plně přizpůsobit potřebám jezdce), zadní Sachs monoshock lze také nastavovat v plném rozsahu. Tlumení je nastaveno účelům motocyklu, takže má sportovnější, tvrdší charakteristiku.

 

Přístrojovka

Přístrojovka má pětiúhelníkový tvar, kde v horní části jsou nutné kontrolky: neutrál, směrová světla, dálková světla, nízký tlak oleje, rezerva paliva, kontrolka zásahu DTC a omezovače. Pod touto „konzolí“  je LED displej, který má ve své horní části digitální otáčkoměr, pod ním je uprostřed ukazatel teploty chladící kapaliny, po jeho pravé straně pak ukazatel stupně kontroly trakce a DDA a rychloměr. V levé části se zobrazují počítadla kilometrů (celkově + 2x denní), teplota vzduchu, měřič časů kola, hodiny, napětí na baterii, upozornění na servis, počítadlo rezervy paliva. Vše se přepíná ovladačem na levém řidítku. Celková ergonomie ovladačů je, jak už bývá u Ducati zvykem, příkladná.

V této galerii žádné snímky

 

Text: Libor „Libabiba“ Kozinka

Foto: Ivan „Scoob“ Bezděk

Vyšlo v Motorbike 1-2 2015

 

Produkce/ asistent

Tel.: +420 608 774 475
asistent@motorbike-czech.cz

Obchod / marketing/ inzerce

Jana Kolací
Tel.: +420 724 986 502
jana@motorbike-czech.cz

Sídlo společnosti, fakturační adresa:

X Ray Media, s.r.o.
Vrbova 1427/19
Praha 4
147 00
Tel.: +420 608 774 475
asistent@motorbike-czech.cz