Skip to content
reklama


TEST: Černá je dobrá – Keeway Blackster 250i

TEST: Černá je dobrá – Keeway Blackster 250i

Černá je dobrá – Keeway Blackster 250i

Choppery a cruisery máme v podvědomí zaškatulkované jako těžké, nepříliš dobře ovladatelné stroje, se kterými je sice radost jezdit po amerických dálnicích, nicméně které se stávají ve městech předmětem nočních můr. Nikde se s nimi neprotáhnete, nikde je pořádně nezaparkujete, pořád se někam kácí a o mrštnosti nemůže být ani řeč.

 Což o to, kolikrát tomu tak opravdu je a mnohý majitel těžkotonážního cruiseru si třikrát rozmyslí, jestli má mastodonta vůbec smysl tahat z garáže, když se jedná jen o krátkou projížďku nebo nutnost něco vyřídit pár kilometrů od baráku. I z toho důvodu není tahle kategorie – až na výjimky – oblíbená ani u krásnější části lidské populace a už vůbec ne u mládeže, která na ni díky legislativě takříkajíc nedosáhne.

Výrobci si samozřejmě tenhle promarněný potenciál uvědomují, a proto se čas od času nesměle objeví nějaký ten čopřík nebo krujzřík s menším objemem motoru a tím pádem i menší hmotností. Jenže, ruku na srdce…je na nich většinou znát, že jde o „zmenšeninu“, a to, co u velkého bratra působí majestátně a vzbuzuje respekt, zde vypadá spíš komicky. A začíná to zvukem, kdy se z chromovaných koncovek místo brutálního řevu ozve frenetické pištění – je to podobné, jako by Rambo mluvil fistulí. Může pak mávat půlmetrovým nožem, jak chce, stejně se mu budete smát. A tak tyhle malorážky zase po chvíli z nabídky zmizí.

Někdy se ale objeví stroj, který dokáže zaujmout. Pravda, většinou nejde o nějakou vyhlášenou japonskou, americkou či evropskou značku, spíš o produkt z Číny nebo Taiwanu. Což ale vůbec nevadí, protože jak moudří vědí, i v těchto zemích se vyrábí kvalitní stroje, chce to jen vědět, jaká značka si zaslouží naši důvěru. Jednou z nich je právě Keeway, jejíž model Blackster jsme měli možnost před pár dny otestovat.

Velká malá motorka

Blackster 250i patří mezi stroje, které je potřeba vidět takzvaně „naživo“. Na fotkách působí poměrně drobně, ovšem pokud stojí před vámi, nemáte pocit, že by šlo o cruiser, který někdo vypral na vyšší teplotu, než měl a on se tak, lidově řečeno, zdrcnul. Jde vzhledově o dospělou motorku, které nelze – co se stylu týká – nic moc vytknout. Dominantou je véčkový dvouválec, který je současně i jedním ze stavebních prvků motorky, nad ním najdeme kapkovitou nádrž s nezbytnou konzolí přístrojů, máme zde i pořádně prohloubené sedlo, dvojici klasických tlumičů, mohutnou přední vidlici, zvýšená řidítka, kulatý světlomet a samozřejmě koncovky výfuků v provedení slash-cut. To vše  – až tedy na chromovaný výfuk – v módní černé barvě, v kombinaci s gun metal lakem. Pravda, kola nemají drátěný výplet, ale to nemá ani spousta větších (a dražších) cruiserů. Ono „nic moc“, co by se snad vytknout dalo, je za prvé dvojice klaksonů (pochopil bych, kdyby byly umístěny vedle sebe na předku motorky, jako tomu bylo kdysi u prvních japonských softchopperů, takhle ale nerozumím tomu, proč jsou zde dva), dále kryty nad předním válcem motoru, evokující prastarou Yamahu Virago (myslím, že tady vůbec nemusely být) a konečně plechový kryt přední vidle. Tedy snad ne ani onen samotný kryt, který motorku opticky zvětšuje, jako spíš šrouby, které ho z boku drží – jestliže je onen plech v šedé barvě, šroubky by fakt neměly být pochromované…

Ale jde o detaily, které zas tolik nedráždí, spíš jen zamrzí. Navíc tohle je kategorie, u které je předpoklad, že si každý svůj stroj stejně individuálně bude upravovat.

Cruising

Hned napoprvé si u Blacksteru připadám jako trouba. Sakra, kam se tady strká klíček do zapalování? Kde to má spínačku? Jo aha, vlevo dole u motoru… otáčím klíčkem, rozsvítí se přístrojovka na nádrži a mě čeká další kvíz, hledání „chcípáku“ a startovacího tlačítka. Chcípák nenacházím, zmáčknu tedy startčudl a V-Twin pode mnou ožije. Kupodivu ožije se slušným zvukem, v žádném případě nejde o žádný vysavač. Samozřejmě nebudeme mluvit ani o nějakém burácení, ale za mě dávám – s přihlédnutím k objemu – za zvuk jedničku. Protože je agregát krmen vstřikováním, odpadá práce se sytičem, takže stačí nechat mašinu chvilku zahřát a můžu vyrazit. Mezitím zkoumám přístrojovku – je jednoduchá, dominuje jí analogový rychloměr, pod kterým je malý displej s ostatními údaji a patřičné hejno kontrolek. Čitelnost přístrojovky je dobrá i při prudkém slunci, ovšem v zorném poli samozřejmě není, což je daň za stylové umístění na nádrži. Vpravo od ní najdeme uzávěr palivové nádrže.

Motor se už ohřál, jde se jezdit. Jízdní pozice odpovídá dané kategorii, takže nohy mám lehce vepředu, ovšem ne tak, aby se mi špatně řadilo. Řazení je přesné, pravda, jde trochu ztuha, ale to je dané tím, že motorka ještě není pořádně zajetá a převodovka si ještě takzvaně „sedá“.

Překvapivé je ovládání blinkrů. Výrobce pojal styl „a la Harley“ opravdu zodpovědně, takže každá strana směrových světel má svůj spínač. Přemýšlím, kde jinde jsem se s tím krom HD, potažmo BMW, setkal… a nikde. A to už i BMW od tohoto systému u většiny modelů upouští. Ale nejde o nic znechucujícího, jen o zvyk.

Vzduchem chlazený dvouválec má nejvyšší výkon 17,5 koně, což na motorku o hmotnosti 170 kg bohatě stačí. Jistě, nečekejte nijak ostré starty, provázené hulením od zadní gumy, ani to, že byste na dálnici doháněli Ferrari, ale pro pohodovou jízdu máte výkonu dost, maximálka je někde kolem 120 km/hod. (tady je analogový rychloměr hodně optimistický, je totiž cejchován až do 180 km/hod.).

Pětirychlostní převodovka je dobře odstupňovaná, je jasné, že výrobce u ní počítal hlavně s městským provozem, čemuž odpovídá i úzká silueta a dobrá ovladatelnost stroje, díky kterým vás stojící kolony aut nijak nerozhodí. S Blacksterem se, narozdíl od těžkotonážních kolegů, protáhnete jako nic.

V továrně nešetřili ani na brzdách, jak vepředu, tak i vzadu je kotouč, nicméně pro bezpečné zastavení této lehké motorky vám stačí bohatě předek.

K jistotě při manévrování přispívá samozřejmě i tlumení a rozměr pneumatik. Co se týká tlumení, vepředu je klasická teleskopická vidlice, která díky pouzdrům působí mohutnějším dojmem, než ve skutečnosti je. Logicky je nesmyslem v téhle cenové hladině chtít nějaké nastavení, a dá se říct, že by to bylo i zbytečné, vidle je slušně tuhá a nijak výrazně se nepotápí. Zadní tlumiče jsou klasické pružinové, s nastavitelným předpětím. Běžné nerovnosti pobere toto tlumení v pohodě.

U Blacksteru zvolil výrobce šestnáctipalcová kola jak vepředu, tak vzadu. Zadní pneumatika není nijak široká, pouhých 120 mm, ale i to odpovídá této kubatuře. S výrazně širší gumou by se asi dvěstěpadesátka dost prala, navíc by ztratila na své mrštnosti. A asi by zde vypadala i divně.

Choppery a cruisery většinou nepatří mezi nejpohodlnější, díky jízdní pozici vás za chvíli začne bolet zadek, taky páteř dostává dost zabrat. V tomto bodě ale Blackster překvapí, sedlo je pohodlné a tak ani po delší době nijak nestrádáte.

Resumé

Keeway Blackster 250i je určen především začátečníkům, to je bez debat – zkušenému pilotovi asi jeho HD nenahradí. Ale nejen pro začátečníky je zajímavý, ale třeba i pro ty, kteří hledají ekonomicky výhodnou motorku, která je přepraví z bodu A do bodu B. A z které ona ekonomická výhodnost nebude poznat na první pohled, což u Blacksteru opravdu není – přitom jeho pořizovací cena je hluboko pod 100 000,- Kč, a co se týká provozu, ani zde není důvod ke starostem, spotřeba se pohybuje pod 4 litry na sto kilometrů (takže máte, vzhledem k obsahu nádrže 13,5 litru, i velmi slušný akční rádius).

Díky tradici továrny, která je na trhu už od roku 1999 a ročně z jejích bran vyjede neuvěřitelných 1 200 000 strojů, i díky tomu, že její centrála je v Maďarsku, se nedají očekávat nějaké problémy se spolehlivostí nebo s dostupností spotřebního materiálu či náhradních dílů. Navíc má u nás Keeway své oficiální zastoupení, takže nejde o nic, čeho by kdosi anonymní dovezl kontejner a „po nás potopa“.

Můžu tedy Blackster s klidným svědomím doporučit? Ano, můžu. Nečekejte od něj zázraky, ani nijak radikální výkony. Je tím, čím je – pohodlným, opticky povedeným malým cruiserem. Nic víc, ale také nic míň.

Motor, převodovka

Ke cruiseru patří vidlicový dvouválec. A ten zde máme, o objemu 249ccm, chlazený vzduchem, s výkonem 12,9 kW (tedy 17,5 koně) a točivým momentem 18,7 Nm. Udaná hodnota výkonu nemá s lehkou motorkou (170 kg) žádnou velkou práci, na rychlost, povolenou na našich silnicích, se dostanete poměrně rychle.

Pětistupňová převodovka je dobře odstupňovaná, řazení je přesné a přesto, že máte nohy dost vepředu, i pohodlné.

Tlumení, brzdy

Jelikož jde o konvenční kategorii stroje, konvenční je i tlumení. Vepředu jde o teleskopickou klasickou vidlici bez možnosti nastavení, u zadních tlumičů lze nastavit předpětí pružiny. Tovární setup bude vyhovovat většině jezdců. Brzdy jsou obě kotoučové, jak na předním, tak na zadním kole je vždy po jednom kotouči. Ten přední má průměr 270 mm, zadní pak 220 mm. Brzdy jsou dobře dávkovatelné, ABS zde samozřejmě nehledejte.

Co se nám líbí a co ne

Jednoznačně pozitivně hodnotíme celkový vzhled, opticky vypadá Blackster fakt dobře a není mu, coby cruiseru, moc co vytknout. To i včetně zrcátek, která se zpočátku tváří jen jako designový doplněk, ale jsou překvapivě funkční. Trochu nás zarazila absence stop tlačítka, tedy lidově řečeno „chcípáku“, které jsme zde prostě nenašli a museli jsme vypínat motor klíčkem zapalování. Systém blinkrů, kdy má každá strana svůj ovladač, hodnotit nebudeme – jde o zvyk a také o to, jak to bude komu vyhovovat, čili o hodně subjektivní záležitost. Vlastně jediným, co nás doslova „praštilo do očí“ je použití chromovaných šroubů, držících přední plechový kryt pod světlometem…ty bychom vyměnili okamžitě. Ale to je asi jediný detail, který nám vyloženě vadil.

Text a foto: Ivan „Scoob“ Bezděk

Vyšlo v Motorbike 4/2015

reklama


reklama


reklama