Hellraiser

Text: Ivan „Scoob“ Bezděk

Foto: Jana Kolací

Přiznám se bez mučení, že mám tyhle motorky rád. Jo, je mi jasný, že se to úplně nenosí a že jako „správný“ testrider bych měl vykřikovat, že jediná správná je ta úplně nejrychlejší, nejovladatelnější a nabušená elektronikou že stroje typu custom bych měl brát pouze se shovívavým úsměvem…

Jenže v tom je právě kámen úrazu. Teda aspoň pro mě – jo, mám rád technický novinky, na druhou stranu nejsem úplně odvázaný z toho, když za mě mašina „myslí“ a všechno mi promine. Když nemusím počítat s jejíma specifickýma vlastnostma, protože v okamžiku, kdy vyvedu nějakou kravinu, někde něco vyhodnotí, že jsem to až takhle úplně asi nechtěl, něco se sepne a vytáhne mě z maléru. Mám prostě rád stroje, který je třeba poznat, zjistit, jak se chovají, jaký mají silný i temný stránky a podle toho na nich jezdit. Stroje, jako je právě Breakout.

Bad boy už na první pohled

Novinka letošního roku patří do rodiny Softail a hned, jak jsem ji uviděl na prvních fotografiích, bylo mi jasný, že těžce sobecky využiju jednoho z mála privilegií šéfredaktora a nikomu z redakce ji nepřenechám. Co, nepřenechám… ani nepůjčím! A dobře jsem udělal – ale o tom až za chvíli, nejprve něco málo techniky.

Harley – Davidson má ve svém repertoáru v současný době mnoho „user friendly“ strojů, čili nízkých, poměrně lehkých, tolerantních… prostě takových, které nemají vyděsit začátečníky. No, milé děti – Breakout mezi ně fakt nepatří. Dlouhý, s agresivně vystrčenou přední vidlí, hluboko prolomeným sedlem a širokými dragsterovými řidítky dává na první pohled najevo, že tohle pro greenhorny není. Dojem něčeho ne úplně přátelského ještě umocňuje širokánská zadní guma a samozřejmě obří V- Twin, v tomto případě Twin Cam 103B o objemu 1 690 ccm. Ono to ostatně vůbec vypadá, že všechno je podřízeno motoru – přední světlo je miniaturní (přesto svítí dostatečně), budík je jen jeden. Ale zato rafinovaný – pod analogovým rychloměrem je umístěn malý displej, který vám prozradí krom údaje o času a ujeté vzdálenosti (celkový a dva denní tripmastry) nejen aktuální otáčky, ale i zařazenou rychlost… před pár lety věc u HD nevídaná.

Další věc (krom motoru), která zaujme na první pohled, jsou kola. V rozšířené přední vidlici se skví jedenadvacetipalcové kolo se 130 mm širokou pneumatikou, vzadu je na osmnáctipalcovém kole bačkora o šířce 240 mm. Ostatně, kola jsou speciální, inspirovaná dragstery ze 60 až 70 let minulého století a nesou hrdý název Gasser – každé má deset paprsků a každý druhý paprsek je obroušen na hliník (jinak jsou kola černá). Drobný detail, ale velice působivý.

Ale už mě nebaví popisovat to, co můžete vidět na obrázku, chci se svézt.

V sedle jako v křesle

Mašinu přebírám na pražské Šalamounce a po základní instruktáži co mám, nebo naopak nemám dělat, se skládám do sedla. Je nízko, nizoučko, navíc hodně probrané, takže si připadám jako v křesílku. Breakout je vybaven „chytrou krabičkou“, není teda zapotřebí někam strkat klíček, stačí mít onu krabičku u sebe – když jí nemáte, Breaokut se začne proti vetřelci bránit usilovným vřískáním alarmu.

Já ji ale mám, takže vlevo pod nádrží nahmatám spínač, přepnu ho do polohy „on“, počkám, až naběhnou systémy, na pravém řidítku zmáčknu další tlačítko (chcípák) a konečně můžu nastartovat. Obří véčko chytne na první pokus, zaklepe celou motorkou i mou maličkostí (tady fakt nemusíte přiklánět ucho k motoru, jestli běží – a to ani kdybyste startovali uprostřed Vítkovických Železáren v době plnýho provozu. Twin Cam o sobě dává vědět). Řadím první stupeň ze šestirychlostní převodovky Cruise Drive a ano, správně, i převodovka dává vědět, že tam kvalt spadl. Prostě některé věci se nemění, naštěstí.

Vyjíždím z vrat a jéje, jsem nějak dlouhej, musím si zvyknout na to, že přední kolo je kdesi daleko přede mnou. Ostatně, daleko před sebou mám i ruce, natažený jako gibbon a nohy jakbysmet… nejvíc mi posez připomíná dalšího „Harýka“ a sice V Rod. Nicméně zvykám si rychle, ta pozice není nijak znechucující, je prostě jen jiná než u většiny ostatních motocyklů.

Sjíždím na Jižní spojku a zatím jsem tam víc než třetí kvalt neměl.

Vyšlo v Motorbike 6/2013