Pažout
Text a foto: Ivan „Scoob“ Bezděk

Taky se vám někdy stává, že někomu nebo něčemu zkomolíte jméno (případně ho někde zaslechnete) a pak máte nebetyčný problém říct to správně? Mě jo. Takže kufr (rusky) bude jednou pro vždy čumajdánem a Peugeot už navždy zůstane Pažoutem.

Se skútry se v současné době doslova roztrhl pytel a na žebříčku prodejnosti letí prudce vzhůru. Zvlášť tedy ty, kterých se týká změna zákona a na něž vám stačí řidičské oprávnění na auto. Jde o změnu zákona sympatickou, až se divím, že u našich zákonodárců prošla (asi zrovna spali nebo luštili křížovku). Ale ať to bylo jakkoli, stopětadvacítky se dnes prodávají jak housky na krámě. A tak je jasné, že každá fabrika, která se výrobou skútrů zaobírá, se snaží současného boomu využít. A výjimkou není ani Peugeot.
Značku se lvem ve znaku máme všichni spojenou tedy především s auty, ovšem Peugeot není ani v jednostopých vozidlech žádným nováčkem a jeho modely jsou poměrně oblíbené, logicky především ve Francii.

Model City Star 125, který jsme měli možnost otestovat, patří mezi středně velké stroje, což je sympatické – je přece nesmysl vyrábět obří dvácu, jejíž motor má pak vůbec problém stroj rozpohybovat (zdá se vám tahle poznámka zbytečná? Hmm, není, bohužel se občas výrobci snaží dohnat nízký výkon právě robustní stavbou). CityStar má navíc i velice příznivou hmotnost, 150 kg, takže si s ním poradí i při manipulaci na místě úplně každý. Zpracování je elegantní a na první pohled není co vytknout – do úložného prostoru pod sedlem se vejdou v pohodě dvě helmy a na drobnosti máte k dispozici schránku v přední části skútru, kde se skrývá i zásuvka na 12V.
Přístrojovka je řešena částečně analogem (rychloměr), částečně digitálně – nečekejte žádný zázrak, nicméně základní informace se dozvíte. Po usednutí do pohodlného sedla si připadáte jako doma, ovladače jsou po ruce, se zrcátky taky nemusíte vyvádět nějaké krkolomnosti, prostě pohoda. Zajímavé je, že narozdíl od většiny ostatních skútrů lze nastartovat s vysunutým bočním stojánkem, netřeba házet stroj na hlavní stojan. Ovšem je třeba taky poznamenat, že se „bočák“ hledá při zastavení dost nešikovně, nehrábnete po něm nohou automaticky a je potřeba chvíli šátrat.
O probuzení motoru, krmeného vstřikováním, se samozřejmě stará elektrický startér a vzápětí se ozve charakteristické ševelení skútřího agregátu. CityStar při rozjezdu sice nijak nepřekvapí, ale ani nezklame, jde o klasickou stopětadvacítku se vším, co k tomu patří.
Jízdní vlastnosti jsou také průměrné, na slušném povrchu funguje CityStar bezchybně a díky třináctipalcovým kolům se můžete vrhat do zatáček celkem odvážně, ovšem dlažební kostky či jiné nerovnosti mu na odvaze ubírají a stroj pod vámi lehce znervózní, tlumení není na nějaký tankodrom nastavené. Ovšem pokud vám ani tohle varování nestačí a přesto se dostanete do krizovky, můžete se plně spolehnout na brzdy, které svou práci odvádějí velmi dobře, přestože nejsou opatřeny ABS.

Díky vrtkavému počasí jsme Městskou hvězdu měli možnost vyzkoušet i v dešti. Ochrana zde samozřejmě není stoprocentní, ale jak kapoty, tak plexi toho zachrání dost. Zvlášť, když si dáte nohy na šikmé nášlapy.
Spotřeba se pohybuje něco málo pod tři litry, takže devítilitrová nádrž bohatě stačí k tomu, abyste každou chvíli nemuseli vyhledat čerpací stanici.
Za cenu málo pod devadesát tisíc tedy dostanete hezky zpracovaný, praktický a elegantní stroj se slušnou spotřebou. Nic víc, ale také nic míň. Ale vlastně ano, něco navíc zde je – logo se lvem je přeci jen určitou zárukou, že bude stroj fungovat lépe a déle než jeho, možná o něco lacinější, kolega ze supermarketu.

Vyšlo v Motorbike 8/2013